Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola dvacátá sedmá

Emma
Levi přestane mluvit, jakmile se zpoza zavřených dveří ozve pronikavý smích Hange. O chvíli později je to směsice smíchu těch dvou a vypadá to, že nějakou chvíli potrvá. Levi se rozjede k těm dveřím a určitě má v plánu jim vyhubovat za to, že neplní svou povinnost. Chytím ho za rukáv, čímž ho zastavím. „Nech je chvilku. Vždyť víš, jaké to mezi nimi včera bylo."

Levi
Emma mi vysvětlila, co se mezi nimi stalo, když jsme ty dvě zavřeli v tom pokoji. Její pronikavý pohled mě po pár vteřinách usvědčí. Trochu si odfrknu a zády se opřu o zeď. „Jen pár minut."

Emma
Pousměji se, když mě poslechne. Jenže mě zarazí to, že se z místnosti smích přestane ozývat. Že by se znovu daly do úklidu? To se mi nechce věřit a pak mě napadne jedna věc, kvůli které smích ustal. Při té myšlence zrudnu a snažím se to zamaskovat, jenže Levimu neunikne nic a tohle už vůbec ne.

Levi
Neunikne mi, jak v několikavteřinovém tichu jsou její tváře rázem jak dvě zralá jablíčka. Hned mi to docvakne a cukne mi oku. „No to ne. Já chtěl úklid, a ne bordel," řeknu s naštváním a znechucením v hlase a chci vejít dovnitř.
„R-raději bych to nedělala," pískne mi za zády Emma a její ruka se objeví na mém rameni.

Emma
Dám mu dlaň na rameno a sekundu na to se z druhé strany ozve náraz do dveří a o pár dalších sekund tichý vzdech Rose. V tu chvíli jsem stoprocentně zrudla až na zadku a vážně doufám, že si Levi rozmyslí ten trest a dá jim dneska soukromí.

Levi
„Hej! Tomu se říká uklízení?!" křiknu na ně a kopnu do dveří.
„Ano!" zaječí z druhé strany obě a uslyším znovu zavzdychání. Chytnu se za čelo a raději jdeme s Emmou pryč, jinak budu mít doživotní trauma. Byl bych ty dveře vykopl a srovnal ty dvě do latě, ale Emmina přítomnost mě nutí se chovat jinak.

Emma
Levi mě drapne za zápěstí a radši mě táhne pryč. Ani se mu nedivím, ale jedna věc mi vrtá v hlavě. „Počkej... Co chceš dělat, když ne dohlížet na ty dvě?" vysmeknu se mu a on se na mě otočí.
„O jedné věci bych věděl," řekne a jemně se mu nadzvedne koutek. Mně hned dojde, na co naráží.
„Opravdu? A co?" zeptám se provokativně.
„Mám dojem, že víš, na co narážím," udělá krok ke mně.
„Vím," řeknu a usměju se. „Tak si mě chyť!" zmocní se mě mé dětinské já a s otočením se rozeběhnu pryč.

Levi
Dám jí menší náskok a pak se rozeběhnu za ní. Vidím, kudy má namířeno, tak oběhnu do vedlejšího křídla a malou chodbou proběhnu zpátky, takže jsem získal náskok. Vyběhne z rohu a ohlédne se. Využiju toho a objevím se tak před ní. Emma do mě nabourá a já si ji přehodím přes rameno. „Splněno."

Emma
„Hej! To není fér!" bouchnu ho pěstí do zad, ale s ním to však nic neudělá.
„Život není fér," řekne jednoduše a pochoduje se mnou chodbou pravděpodobně do jeho ložnice, jelikož kolem našeho pokoje prošel.

Levi
Šel jsem do mě ložnice, jelikož tam nás nikdo rušit nebude a měl jsem kliku, že většina lidí ze základny trénovala nebo pracovala, takže mě ani nikdo nemohl zahlédnout, jak si nesu svůj poklad. Přijdu do své ložnice, zamknu a přijdu k posteli, na kterou ji hodím. Po čtyřech k ní dojdu a s polibkem ji povalím pod sebe.

Emma
Mé ruce si najdou knoflíčky od jeho košile a pěkně od krku jeden po druhém začínám rozpínat. Naše rty se od sebe ani na vteřinu neodtrhly a polibek začínal být vášnivější.

Levi
Sundal jsem ze sebe košili už sám, a i já pomohl Emmě s její košilí. Hned, když se mi odhalí její nahá kůže, polibky si začnu dělat cestu níž. Sáhnu jí pod záda na zapínání podprsenky, abych ji mohl sundat. Rukou přejedu po jejím ňadru a užívám si pohledu na její rudou tvář. Pak si na něco vzpomenu a zvednu se. Ze skříně vezmu pásek a s nepatrným úšklebkem se na ni otočím.