Letní kemp

-5-

Den před odjezdem na kemp

Tak jo, je to tu. Zítra už odjíždím a jsem vážně moc natěšený. Nikdy jsem nebyl z ničeho tak natěšený než teď.

Celý týden jsem doma mluvil o tom, jaké to tam asi bude. Jací tam budou vedoucí a lidi.

Máma mě nepřestávala s úsměvem pozorovat a bylo vidět, že je ráda, že mě něco chytlo a že mám takovou radost.

Bylo něco málo po poledni a já stál před skříní s rukama v bok přemýšlející, jaký oblečení si vezmu.

Samozřejmě, poslali nám co si máme vše zabalit ale znáte to, máte hodně oblečení tak si nemůžete vybrat který je lepší.

Trvalo mi to asi hodinu a půl když jsem si dobalil poslední oblečení.

Hygienické potřeby si zabalím ráno před odjezdem.

Někdo zaklepal na dveře a já odpověděl prostým „Dále".

Do pokoje vešla mamka a měla v ruce peněženku.

„Kolik chceš? " zeptala se mě.

„Nevím, tak nějak normálně." pokrčil jsem rameny.

Mamka otevřela peněženku a vytáhla tisícovku a pětistovku a podala mi je.

„Tady máš, ať na to ráno nezapomenem. Jinak máš vše zabalené?" zeptala se mě.

„Děkuju, hned si je dám do peněženky. Jinak skoro všechno mám zabalené. Ještě kytaru ale tou si nejsem moc jistý jestli ji mám brát." odpověděl jsem a podrbal se za zátylkem.

„Zlato, hraješ nádherně, určitě si ji vem ať tam můžeš něco pěkného zahrát. Ale jestli nechceš tak nemusíš."

„Dobře mami, vezmu ji." vstal jsem a šel si ji dát do obalu.

Zabalil jsem k ní ještě ladičku a nějaké písničky co umím.

Mamka se mezitím zvedla a odešla do kuchyně připravit večeři.

***
Večer jsem si zkontroloval jestli mám vše zabalené.

S čistým svědomím jsem si lehl k notebooku co mi ležel na posteli a začal koukat na film, u kterého jsem usl.

Den odjezdu na kemp

„Scotte, vstávej." budila mě mamka.

Rozespale jsem se posadil na postel a odpověděl jsem  „Nojo".

Vstal jsem a šel do koupelny si udělat ranní hygienu.

Rovnou jsem si dal sprchu ať se úplně probudím.

Po sprše jsem se šel obléknout. Už večer jsem si nachystal oblečení ať ráno nezmatkuju.

Ze židle jsem si vzal černé úplé džíny s díry na kolenou a bílé triko s krátkým rukávem.

Sešel jsem dolů do kuchyně a pozdravil mamku s pusou na tvář.

„Dobré ráno mami. "

„Dobré ráno Scotty. Tak jak se těšíš?" zeptala se mě opřená o linku s úsměvem na tváři s hrnkem kávy.

„Jo, těším se. Jen už na mě leze trochu nervozita. Ale to bude v pohodě." usmál jsem se na mamku.

„Tak jo, nasnídej se a za půl hodinky vyrazíme."

„Dobře." odpověděl jsem a začal jíst.

***
Seděli jsme v autě na cestě do kempu. Cesta trvala asi hodinu. Seděl jsem na místě spolujezdce se sluchátky v uších.

Koukal jsem se z okýnka jak opouštíme město a jedeme k odlehlému lesu.

Po hodině jízdy jsme dojížděli k velkému areálu. Projeli jsme velkou bránou k parkovišti.

Vytáhl jsem si sluchátka z uší a uklidil je do batohu. Vystoupili jsme z auta a rozhlédli se.

Na levé straně byli dvě řady chatek. Na pravé straně byla dlouhá přízemní budova.

„Scotty? " oslovila mě máma.

„Ano?" odpověděl jsem.

„Vytáhni si věci, já jdu za hlavním vedoucím. "

„Dobře."

Mezitím se k nám rozešel chlápek asi tak v máminém věku s holkou co je asi tak v mém věku.

„Vítám vás v kempu!" řekl zvesela.

„Jsem Marek, hlavní vedoucí tábora a toto je moje dcera Avery."

„Těší nás, jsem Vanessa a tohle je Scott." podala jim ruku máma.

„Těší mě." a také jsem jim podal ruku.

Máma s Markem si něco povídali. Stáli jsme s Avery tiše naproti sobě a já jsem z ní nemohl spustit oči.

Byla tak nádherná. Světle hnědé až skoro blond vlasy jí sahaly po lopatky, oči měla tmavě hnědé. Její rty byly krásně růžové, jaké by asi bylo je políbit..

Z mého obdivování mě vyrušila máma.

„Tak jo, já pojedu. Dávej na sebe pozor, jednou za čas zavolej nebo napiš." řekla a objala mě.

Ale to by nebyla ona kdyby si neodpustila tichou větu „Jestli budeš chtít dělat ty víš co, tak jedině s ochranou. Jsi ještě mladý, víš o tom.."

„Jo mami neboj se prosím tě." protočil jsem očima a taky ji objal.

„Ty dávej na sebe pozor a někdy napiš kde zrovna jsi." dal jsem ji pusu na tvář.

Když máma odjížděla, mával jsem ji. Pak jsem se otočil na Marka a zeptal se ho na číslo chatky.

Podíval se do papírů a odpověděl. „Chatka číslo 10. Spolubydlící by tam už měl být."

„Dobře, děkuji vám. " odpověděl jsem.

„Scotte počkej, půjde s tebou Avery, ať se neztratíš. "

„Dobře."  Pak jsem si zvedl věci a šel do chatky.