Letní kemp

-16-

Scott

Vzal jsem Avery do náruče a šel s ní do kempu. Byla tak lehoučká jak pírko...

Když jsme vyšli z lesa, Nathan stál se sklopenou hlavou stále s rukama za zády s Natovou pomocí před Markem, který na něj zvýšeným hlasem mluvil.

Když uviděl jak vycházíme z lesa, rozešel se za námi.

„Avery, jak ti je?" řekl smutným tónem.

„Jen mě bolí břicho." odpověděla mu potichu.

„Nemám tě vzít do nemocnice?" zeptal se znovu.

„Ne, jen to ne. Budu v pořádku." řekla vystrašeně.

„No dobře. Scotte, víš co máš dělat. Jakmile přijede policie a sepíšeme to, tak za vámi přijdu." řekl mým směrem Marek.

Kývl jsem na souhlas a odešel směr Averina chatka. Odemkl jsem její chatku a položil ji na postel. Cestou do chatky mi usla v náručí. Byla tak roztomilá když spala. Přikryl jsem ji dekou, aby ji nebyla zima.

Na chvíli jsem zašel za Natem, abych zjistil na co přišli.

„Tak na co jste přišli?" zeptal jsem se ho.

„Jen jedna věta: Noční běh." odpověděl tajuplně Nate.

„Pane bože, co to zase bude." řekl jsem pobaveně.

Chvíli jsme si s Natem povídali a pak jsem šel zpátky za Avery. Cestou jsem se zastavil v jídelně abych jí uvařil opět bylinkový čaj.

Než se voda uvařila, vzal jsem z kuchyně jablko a nakrájel jsem ho na menší kousky. Dal jsem je do misky a se zalitým teplým čajem odešel za Avery.

Avery
 
Zřejmě jsem usla Scottovi v náručí, protože si nepamatuju, že bych došla do postele.

Opatrně jsem se posadila, když v tom někdo zaťukal. Řekla jsem prosté „Dále."

Dveře se pomalu otevřely a v nich stál Scott.

„Nesu teplý čaj a nějaký vitamín C." zazubil se a postavil to na můj noční stolek.

„Jak dlouho jsem spala?" zeptala jsem se ho.

„Jen hodinu a 20 minut."

„A-" přerušil mě.

„Neboj, přijela si pro něj policie a jak jsem mu řekl, uvidíme se u soudu." pokrčil rameny a sedl si na postel kde spal.

Chvilku jsme byli ticho. Každý jsme přemýšleli nad svými věcmi. Vzala jsem si čaj a trochu se napila. Nikdy mi moc bylinkové čaje nechutnaly, ale od Scotta jsou zázračně dobré.

„Uhm, Scotte? Co dáváš do těch bylinkových čajů?" zeptala jsem se ho.

„Jak to myslíš?" řekl se zdviženým obočím.

„No, totiž mě bylinkové čaje nikdy moc nechutnaly, ale ty od tebe jsou zázračně dobré." odpověděla jsem s úsměvem.

„Noo, tak to tam dávám tajnou přísadu." odpověděl tajemně.

„A můžu tu tajnou přísadu znát?" zadržovala jsem smích.

„Láska."

Nevím proč, ale když to vyslovil, cítila jsem jak se začínám červenat.

Zvonek. Je čas oběda. Podívala jsem se na Scotta a Scott na mě. Pochopil že nikam nejdu. Zvedl se a s tichým „Počkej tu." odešel. Mě hned bylo jasné kam.

Po nějaké chvíli někdo zaklepal. Tušila jsem že to bude Scott, ale byla jsem na omylu. Byl to táta a nesl dva talíře s obědem.

„Ahoj beruško, jak ti je? Scott říkal že tě bolí břicho." vešel do chatky a položil talíře na stůl.

„Je mi trochu líp a jo, bolí mě břicho." odpověděla jsem mu a vstala směrem ke stolu.

K obědu nám táta přinesl bramborovou kaši s řízkem. Během oběda jsme si povídali o všem možném. Především co má táta na další dny v plánu.

„Uhm, a co Scott?" zeptal se náhle.

„Co by mělo být?" cítila jsem jak se začínám červenat.

„Jen tak, že se o tebe Scott tak zajímá a stará se... "

„Tati?" zvedla jsem obočí.

„No co. Pořád jsi mé jediné dítě, které bude za chvíli dospělé a já tě chci přenechat zodpovědnému klukovi..."

„V klidu, ano? Se Scottem jsme kamarádi. A navíc, má na lepší holky než jsem já." pokrčila jsem rameny.

„Ale vypadá jako hodný kluk."

„No jo, prosím tě. Spíš ty by sis měl někoho najít." šťouchla jsem pobaveně tátu, který si něco zabručel.

Když jsme dojedli, táta odnesl talíře do jídelny. Vylezla jsem před chatku na lavičku a chytala vitamín D.