Letní kemp

-7-

Procházel jsem se po areálu a všiml jsem si jedné lavičky na které nikdo neseděl.

Tak jsem se tam rozhodl jít. Sedl jsem si, vytáhl mobil, našel si mámino číslo a zavolal jí.

Párkrát to zazvonilo než to zvedla.

„Ahoj zlato, tak co první den. Jaký je?"

„Ahoj mami, je to tu krásný. Všichni jsou zatím fajn."

„A máš už nějaké kamarády? "

„Jo, Avery a Nathan. Nathan je můj spolubydlící. Je to v pohodě kluk."

„Tak vidíš."

„A co ty mami, kde jsi?"

„Zatím ještě doma. Za hodinu by tu měl být kolega který se mnou pojede. První zastávka bude Itálie."

„Tak doufám že mi pošleš nějaký fotky."

„Jasně že jo. Budu ti posílat fotky ze všech zastávek."

„Dobře, budu se těšit. No nic, musím jít. Za chvíli máme tribunál."

„Tribunál?"

„Jo, budou nový lidi přiřazovat do týmů."

„Dobře. Nebudu tě zdržovat. Užij si to. Mám tě ráda Scotte."

„Já tebe taky mami. Zatím ahoj. "

„Ahoj."

Kdyz jsem zavěsil, zvedl jsem se a šel si do chatky pro mikinu. Začínalo se ochlazovat a já nechtěl být nemocný.

Avery

Scott se šel převléknout do koupelny a já se přesadila k Nathanovi. Mezi mnou a Nathanem něco je, ale nedokážu říct co.

Scott vyšel z koupelny a řekl nám, že se jde projít. My s Nathanem jsme kývli na souhlas.

Když zaklaply dveře, posadila jsem se Nathanovi na klín a dala mu pusu.
Nathan začal spolupracovat a chytl mě za boky. Položil mě na jeho postel a líbal mě na krku, když v tom nás vyrušil můj telefon.

Podívala jsem se kdo volá. Kdo jiný než táta.

„Promiň, to je táta, musím to vzít. " řekla jsem omluvně Nathanovi který se na mě mračil.

„Ano tati?"

„Broučku kde jsi, musím s tebou něco probrat. "

„Jsem u Nathana a Scotta na chatce."

„Dobře, přijď prosím za mnou do kanceláře."

„Fajn, jsem na cestě."

Položila jsem hovor a zvedla se z postele. Upravila jsem se a podívala se na Nathana který nebyl zrovna nadšený.

Byl hodně naštvaný.

„Promiň musím jít." šeptla jsem směrem k Nathanovi. Už jsem byla u dveří když mě Nathan natiskl na dveře s silně mi držel zápěstí.

„Co to děláš!?" prskla jsem na něj a snažila se vyprostit. Marně.

„Nebudeš ode mě odcházet od nedokončené práce." procedil skrz zuby.

„Se neposer." protočila jsem očima.

„Nebuď na mě drzá." vlepil mi malou facku. „Tohle se stane když budeš na mě drzá nebo nedoděláš něco, co si začala. Někde něco cekneš, tak si to s tebou osobně vyřídím." s tím mi pustil zápěstí a já běžela za tátou.

Už v podvědomí jsem věděla že budu mít na zápěstí modřinu, protože mám slabou imunitu.

Vběhla jsem tátovi do kanceláře. Celá udýchaná jsem se mu omluvila, že jdu pozdě.

„V pohodě zlatíčko, chtěl bych s tebou probrat tribunál. " začal táta.

„Co přesně?" zeptala jsem se už s normálním dechem.

„Koho mám dát do jakého týmu." povzdechl si.

„Ukaž. Zkusím ti něco sepsat a pak se rozhodneš, jo?"

„Jsi skvělá beruško. Nevím co bych bez tebe dělal." řekl táta a jak vstal, tak mi dal pusu do vlasů.

Sedla jsem si na jeho místo a začala sepisovat jména a týmy. Rozdělovala jsem nové taborníky podle toho, jaké by mohli mít schopnosti. Už jsem to měla hotové, jen ještě zbýval Scott.

Přemýšlela jsem asi 10 minut. Zvážila jsem všechny možnosti. Nakonec jsem ho napsala k Verdes Maximus.

Dala jsem papíry na úhlednou hromádku doprostřed stolu.
Vzala jsem si náhradní klíče od kanceláře ze šuplíku, od kterého mám klíč jen já s tátou a zamkla jsem za sebou dveře.

Napsala jsem tátovi SMS:

Hotovo. Máš to v kanceláři na stole. Náhradní klíč mám já. Pak ti ho dám zpátky. Kdyby něco jsem u sebe.

Avery <3

Klíč s telefonem jsem dala do kapes a šla k sobě do chatky. Na chatce jsem byla sama. Neříkám že mi to nevadí, někdy je to ale fajn. Nikdo vás neotravuje, máte svůj klid.

Nejlepší kamarádku nebo kamarády jsem neměla. Někdy jsem si připadala na všechno sama. Jakmile budeme přestěhovaní, tak doufám že si nějaké ty kamarády najdu. Vlastně už mám Scotta.

Když jsem se podívala na hodiny, zděsila jsem se. Bylo 19:57. Za tři minuty má začít tribunál.

„Sakra!" řekla jsem si a začala se rychle převlékat do teplého oblečení.

Převlečená jsem rychle vyšla z chatky a zamkla ji. Pak jsem vyběhla směr ohniště, ale to jsem netušila, že do někoho narazím. Spadla jsem na zem a mnula si ruku.

„Pane bože Avery, jsi v pořádku!?" vyjekl Scott když se otočil.

„Jo jsem, spíš já se omlouvám, nedávala jsem pozor kam běžím." řekla jsem potichu. Scott mi podal ruku a já se s jeho pomocí zvedla.

„Co ruka, je v pohodě?" zeptal se starostlivě.

„Jo to bude-"

„Odkud máš tu modřinu?" přerušil mě.

„To nic není, jen jsem se bouchla." zalhala jsem mu. Nerada lžu, ale jinak to nešlo.

„No dobře, ale kdyby se to zhoršilo tak řekni, půjdu s tebou za zdravotnicí."

„Dobře, kdyžtak ti to řeknu. Ale teď pojď, jdeme pozdě na tribunál." řekla jsem a vydali jsme se k ohništi.