Letní kemp

-17-

Scott

Když jsem došel do jídelny, Marek mi řekl ať se normálně najím tady, že dneska by chtěl jít za Avery on. Kývl jsem na souhlas a šel jsem k výdejnímu okýnku.

Vzal jsem si talíř s bramborovou kaší a řízkem a šel k našemu stolu kde už seděl Nate.

„Čau kámo." pozdravil jsem Natea.

„Čus Čus. Jak je Avery?" zeptal se.

„Bolí ji břicho, jinak jí je asi fajn. Hej, co kdybys šel pak se mnou?" napadlo mě. „Aspoň tam nebudu sám oxidovat a myslím si že bude ráda když uvidí i někoho jiného než mě nebo Marka."

„To zní fajn." souhlasil Nate.

„Děcka poslouchejte teď chvíli." zjednal si klid Marek.

„Kdy sem vůbec vešel? Hm, to je jedno." pomyslel jsem si.

„Dneska máte prodloužený polední klid. Musím si ještě něco zařídit, takže do 14:30 máte volno. Poté se sejdeme u ohniště. Půjdeme se koupat k jezeru dokud je vedro. K večeru už má pršet.  Plavky budete mít už oblečený, ručník a pití budete mít už s sebou. Všichni rozumí?" zeptal se všech.

Všichni kývli na souhlas.

„Dobře. Po obědě můžete jít." dokončil svůj proslov.

„Scotte? Hádám že půjdeš za Avery, vyřiď ji že půjde s námi." poprosil mě Marek.

„Jasně." pokrčil jsem rameny.

Ještě než jsme šli za Avery, jsme se s Natem šli převléknout do plavek.  Vzali jsme si na sebe trika, do ruky  pití s ručníky a mohli jsme jít za Avery.

Avery seděla venku na lavičce. Otevřela oči když jsme ji zastínili sluníčko.

„Promiň, nechtěli jsme tě vylekat." řekl jsem omluvně.

„Ahoj kluci, v pohodě." pozdravila nás.

„Máme ti vyřídit že jdeš s náma k jezeru."

„Já?" zeptala se udiveně.

„No a kdo jiný?" uchechtl se Nate.

„Nemusíš se koupat, stačí když půjdeš s náma a budeš se třeba opalovat." udělali jsme na ni psí oči.

Dlouho nevydržela když odevzdaně řekla „No dobře, vyhráli jste." pobaveně se uchechtla. Pak vstala a šla do chatky.

„Jdu si zavolat. Počkáš tu s ní?" zeptal jsem se Natea.

„Ano pane." zasalutoval a oba dva jsme vybuchli smíchy.

Šel jsem k lesu a vytočil mámino číslo.
Párkrát to zazvonilo než to zvedla.

„Ahoj mami."

„Ahoj zlato děje se něco?"

„Ne, jen jsem si na tebe vzpomněl.

Slyšel jsem jak se do telefonu uchechtla.

„Dělám si srandu. Jen jsem šel na chvíli pryč, ať pořád neotravuju Avery."

„Takže kdopak je Avery? Dcera vedoucího tábora?"

„Ano mami, přesně ta."

„A proč bys ji otravoval. Holky mají rády pozornost."

„No víš..." začal jsem jí vyprávět co se za ty 2 dny stalo.

„Ty ji máš opravdu rád viď?"

„Cože? No já-já. Asi jo." vykoktal jsem ze sebe.

Máma se rozesmála.

„Mami!" v tu chvíli jsem se rozesmál taky.

„Tak neudělej nějakou blbost aby si ji neztratil. Ano?"

„Neboj, nemám to ani v plánu. A co ty, jak se máš, co děláš, ke už jsi?"

„Mám se dobře ale samozřejmě mi chybíš, momentálně jsem na hotelu a připravuju se na přednášku a jsem v Itálii."

„A už víš kam pojedete dál?"

„Mám pocit že, Lucembursko, Německo a Rakousko. V každém státu budu dělat něco jiného. Bude to hodně náročné, takže kdybych ti neposlala fotky tak se na mě nezlob, prosím."

„V pohodě mami. Jsi na pracovní cestě, tak se musíš věnovat práci. No nic, nebudu tě zdržovat. Dávej tam na sebe pozor, pozdravuj kolegu. Mám tě rád mami."

„Já tebe taky broučku. Tak se opatruj."

„Ahoj."

A zavěsil jsem. Máma vždy dokázala ať už poradit nebo si ze mě udělat srandu. Dal jsem telefon do kapsy a šel zpět k chatce Avery.

Avery

Vstala jsem z lavičky a šla se převkéknout do plavek. Vzala jsem si černé dvojdílné plavky, modrý ručník a pití. Na sebe jsem hodila kraťasy a tílko.

Vyšla jsem před chatku kde seděl jen Nate na lavičce.

„Kde je Scott?" zeptala jsem ho.

„Šel si zavolat."

„Tak to jo." pokrčila jsem rameny.

„Podle Scotta tě mám teď otravovat já. Sice neřekl jak ale nějak prý jo." uchechtl se.

„Asi to myslí dobře. Celou dobu pokud mohl tak se o mě staral. Tak chce aby mi dělal společnost někdo jiný než on nebo táta." pokrčila jsem rameny. „A vůbec, jak se daří týmu?"

„Jo daří se. Poslední hru jsme vyhráli takže jsme zatím na 1.místě. Nechci aby to znělo nějak povýšeně nebo tak, ale Scott si dočasně převzal pozici kapitána dokud se neuzdravíš. To víš, někdo ty děcka musí vést když naše kapitánka je "mimo".

„Jojo, chápu. Je to od něj milý. A jak jsme na tom s body?"

„Pokud jsem se správně díval tak máme 57 bodů, Andělé 50 a Apoštolové 54."

Kývla jsem na pochopení. Mezitím se vrátil Scott.