Letní kemp

-11-

Vešel jsem do chatky, uklidil jsem kytaru a lehl si na postel. Vytáhl jsem mobil a šel si zahrát nějakou hru. Po chvíli mě to přestalo bavit, tak jsem šel za Natem.

Zaklepal jsem na jeho chatku a že vnitř se ozvalo „Dále."

„Čau, neruším?" zeptal jsem se ve dveřích.

„Nene, pojď dál." kývl hlavou.

„Nechceš jít ven si něco si zahrát?"

„Klidně, stejně jsem se nudil." pokrčil rameny a vyšel za mnou ven.

Domluvili jsme se, že si budeme kopat. Šel jsem za Markem a on nám půjčil míč. Udělali jsme si provizorní branky a hráli 1v1.

Postupně se k nám přidávalo víc a víc táborníků, tak z toho vzešel fotbal. Nakonec se k nám přidal i Marek, kterého to bavilo.

Avery

Bylo 13:30 odpoledne. Ležela jsem na posteli a četla si knížku. Byl to takový ten klasický román o první lásce a tak.

Z zvenku se ozýval dětský smích a skandování. Podívala jsem se z okna a viděla Scotta s Natem, jak hrají fotbal a postupně se k nim přidávalo víc a víc táborníků. Dokonce i táta se k nim přidal. 

Musela jsem se pousmát. Dlouhou dobu jsem ho neviděla se takhle bavit.

Sedla jsem si zpět na postel a dočetla kapitolu. Založila jsem si stránku a šla se převléknout. Vzala jsem si šedé kraťasy a naše týmové zelené triko. Vlasy jsem si spletla do dvou francouzských copů, navoněla se voňavkou a vydala se směrem k fotbalu.

Nepozorovaně jsem si sedla na lavičku a sledovala tátu, jak se snaží vzít míč Scottovi. Ale ten se nenechal, doběhl k soupeřově brance a střelil gól.

Když měli přestávku tak si mě Scott všiml, a šel za mnou s úsměvem.

„Tak co ty fotbalisto." řekla jsem s úsměvem.

„Nechceš hrát s náma?" zeptal se.

„Nevím, spíš ne. Fotbal hrát neumím ale ve volejbale tě klidně porazím." řekla jsem pobaveně.

„Tak domluveno." řekl s úšklebkem a šli dohrát hru.

Scottův tým samozřejmě vyhrál. Když bylo 14:00 všichni jsme se shromáždili u ohniště. Seřadili jsme se podle týmů a čekali na další instrukce. I když teda vím co se bude dít. Přece jen mi táta ukazoval papíry s aktivitami.

„Tak jo vážení, první hra bude vybíjená. První začnou Verde Maximus proti Azurovým apoštolům. Týmy, zvolte si kapitány." začal táta.

„Tak jo Verde Maximus, nějaký dobrovolník?" zeptala jsem se svého týmu.

Nikdo nic neřekl.

„Tak já půjdu dobrovolně." přihlásil se  Scott a všichni souhlasili.

„Kdo budou kapitáni?" zeptal se táta.

„Scott." odpověděla Nate.

„Nathan." odpověděla nějaká holka.

Ajéje. Málem bych zapomněla na Nathana. Podíval se na mě takovým pohledem, že se něco bude dít.

Scott s Nathanem šli na své pozice a my hráči šli do pole. Samantha s Marií si střihli kámen, nůžky, papír o míč. Vyhráli jsme, takže jsme začínali my. Táta pískl a začali jsme hrát.

Úspěšně jsem se míči vyhýbala. Zatím jsme měli víc lidí než Apoštolové, takže jsme zatím vedli. Na chvíli jsem se zastavila a podívala se na Scotta. Bylo vidět že ho to baví a že je do hry zapálený.

Scott se na mě taky podíval a usmál se na mě. Pak se jeho úsměv změnil na vystrašený.

„Avery pozor!" zařval na mě.

Já se otočila a viděla jsem jak míč letí mým směrem. Nestihla jsem uhnout, takže mě silně udeřil do břicha.

Pak se mi zatmělo v hlavě a omdlela jsem.

Scott

„Avery pozor!" zařval jsem na ni, protože jsem viděl Nathana, jak po Avery střílí míč.

Míč zasáhl Avery do břicha. Pak jsem jen viděl že Avery omdlívá, tak jsem ji běžel chytit.

Nathan se mezitím začal smát.

Já s Markem jsme ho naštvaně sledovali. Když si toho všiml, přestal.

Mluvil jsem na Avery. Nereagovala, ale dýchala. Mezitím Marek přiběhl a byl dost vystrašenej.

„Jen omdlela." uklidnil jsem ho.

„Myslíš že bys ji mohl odnést na chatku?" zeptal se mě.

Kývl jsem hlavou na souhlas, opatrně vzal Avery do náruče a odešel jsem směrem k její chatce.

Když jsem odcházel slyšel jsem Marka jak říká „Nathane, okamžitě pojď se mnou. Pozici rozhodčího předávám Natovi. Apoštolové, vyberte jednoho kdo dobrovolně hrát nebude. A ty, " ukázal na Nathana, „se mnou." a odešli.

Došel jsem s Avery v náručí k její chatce. Vyndal jsem z její kapsy klíč a odemkl chatku. Uvnitř jsem položil Avery na její postel a šel zavřít dveře.

Přikryl jsem ji její dekou co měla na posteli a sám jsem si sedl na druhou volnou postel. Po dvaceti minutách někdo zaklepal lehce na dveře. „Dále." řekl jsem.

Do chatky vešel Marek.

„Jak jí je?" zeptal se s obavami v hlase.

„Řekl bych že spí." konstatoval jsem.

Ve tváři měl něco jako zlost na Nathana a obavy kvůli Avery.

„Byl bys tak hodnej a pohlídal mi ji?"

„Jasně, od ní se už nehnu." odpověděl jsem.

„Děkuju ti Scotte. Kdyby se něco dělo, víš kde mě najít." mrkl na mě a odešel.

***
Bylo 18:00 a Avery sykla bolestí.

„Au." vydechla a ruku instinktivně položila na své břicho.

Sedl jsem si k ní a pomohl ji si sednout.

„Jak ti je?" zeptal jsem se jí.

„Bolí mě břicho." odpověděla.

„Nemáš hlad nebo žízeň?"

„Žízeň." řekla stydlivě.

„Dobře, dojdu ti pro pití. Myslíš že půjdeš se mnou na večeři nebo ti to mám přinést sem?"

„Jestli bys byl hodnej tak jestli bys mi ji přinesl prosím."

„Jasně, tak si ještě lehni a já jdu pro to pití." řekl jsem a dal jí pusu do vlasů.

Cestou jsem to rychle vzal k Markovi, abych mu řekl nové informace o Avery.