Letní kemp

-24-

Avery

Jakmile skočili dopolední hry, odebrali jsme se s Natem a Lexi do klučičí chatky. Scott se u ohniště ještě bavil s jeho mamkou.

„Odskočím si do koupelny." oznámila jsem jim v chatce.

V koupelně jsem si opláchla obličej a ruce od prachu. Ještě jsem si přepletla cop a mohla jsem jít. Jakmile jsem chtěla otevřít dveře, ozvaly se dvě rány za sebou. Jak kdyby někdo zakopl.

Vyšla jsem z koupelny a uviděla Natea jak skáče po chatce po jedné noze, a Lexi jak se válí smíchy na volné posteli.

„Co se stalo?" zeptala jsem se jich.

„Ty nevíš!?" odpověděl mi naštvaně Nate.

„Uhm, ne?"

„Dala si mi dveřma do hlavy a já si kvůli tobě ukopl malíček!"

„Nemáš stát za dveřma." uchechtla jsem se.

Měla jsem co dělat abych nevybuchla smíchy jak Lexi.

„Já? Ty nemáš tak rychle otevírat dveře!" vytknul mi.

„Nevím proč mi to dáváš za vinu." teď už jsem se opravdu musela držet abych se nerozesmála.

„Kdybys mi nevrazila dveřma do hlavy nemuselo by se to stát!"

V tu chvíli jsme se podívali směrem na Lexi, která se smála společně se Scottem.

„Kdy stihl přijít?" pomyslela jsem si.

„Hej vy dva! Proč se smějete?" přesunul k nim Nate pozornost.

Lexi a Scott se na nás podívali a vzápětí znova vybuchli smíchy. Neudrželi jsme se, tak i já s Natem jsme se rozesmáli.

Když už jsme byli klidní, tak jsme si jen tak povídali. Seděla jsem na Scottově posteli opřená o zeď. Scott mi ležel na nohou a já ho škrabkala ve vlasech.

***

Po chvíli se Lexi na mě podívala s úsměvem. Pohled jsem jí oplatila se zvednutým obočím a ona kývla na Scotta.

Pak mi to došlo. Scott mi usl na nohou.

Nate s Lexi se omluvili, že půjdou ještě za někým z kempu. Pozdravila jsem je tichým „Zatím." a zůstala sama se spícím Scottem na mých nohou.

Opatrně jsem si lehla, aby mi Scott ležel na břiše a on se tak i ze spaní přizpůsobil. Obejmul mě a spal dál. Nevadilo mi to, naopak, byla jsem ráda. Vytáhla jsem si svůj telefon a začala hrát hry.

Scott

Přišel jsem ze školy domu. Pozdravil jsem mámu, která si něco četla v kuchyni. Šel jsem k sobě do pokoje si udělat úkoly. Ani ne za půl hodiny přišel otec. Nalitý. Sešel jsem dolů abych se na něj podíval jak se zřídil. Byl hodně naštvaný. Víc než kdy jindy. Už chtěl jít za mámou a jednu ji vrazit.

„Nech ji bejt!" zařval jsem na něho.

Otočil se a mířil přímo za mnou.

„Ty mi nebudeš říkat co mám dělat ty parchante jeden!" a přistála mi facka.
„Já jsem tu pánem a ty budeš dělat to co řeknu já!" řekl a přistála mi druhá.

Pak se otočil a šel za mámou. Nechtěl jsem ji tam nechat ale věděl jsem že už musím něco udělat. Běžel jsem potichu do obýváku kde byla pevná linka. Vytočil jsem 158. Zvedla mi to nějaká hodná paní a zeptala se co se děje. Všechno jsem jí to řekl, nadiktoval adresu a pootevřel dveře. Paní mi řekla že k nám přijede i sanitka pro jistotu. Zavěsil jsem a napadla mě jedna věc. Utíkal jsem zpět do kuchyně a potichu vyndal pánev. Přiblížil jsem se k otci a bouchnul ho do hlavy. Otočil se a už chtěl jít za mnou, když v tu chvíli jsem ho bouchnul znova do hlavy. Omdlel. Sedl jsem si k mámě a snažil se jí vzbudit. V tu chvíli do našeho domu vrthla policie a sanitka...

„Mami, mami! Ne!" vzbudil jsem se vystrašený.

„Hej hej hej hej Scotte, všechno je v pořádku." promluvila na mě Avery a obejmula mě.

Tiše jsme se objímali. Avery se na nic neptala. Tušila co se mi zdálo. Najednou mi dala pusu do vlasů. Zvedl jsem se na loktech a podíval se jí do očí. Opřel jsem si čelo o její. Po chvíli jsem se k ní naklonil a lehce ji políbil.

„Promiň." zašeptal jsem když jsem se odtáhl.

„To nevadí." zašeptala a přitáhla si mě do polibku.

Tentokrát jsem polibek prohloubil a začala spolupracovat. Po chvilce jsem se na ni podíval. Byla nádherná když se smála. Tentokrát to byl zamilovaný úsměv.

Obejmul jsem ji a leželi jsme tak, dokud nebyl čas oběda.

***

K obědu byla "pizza". Máma seděla u stolu s Markem. Něčemu se tam smáli.

„Máma nebyla už dlouho takhle šťastná. Že by-? Ne, ne ne ne. Je to divná představa máma s Markem.."

„Scotte?" vyrušila mě z mých myšlenek Avery.

„Hm?"

„Táta se na tebe dívá." uchechtla se.

„Díky Avery. Tak teď už snad všichni dávají pozor." uchechtl se Marek a přitom se díval na mě. „Jak všichni víte, zítra večer bude talentová soutěž. Bude to poslední soutěž po které se vyhlásí vítěz celotáborové hry. Co to tedy znamená? Do večeře můžete vymýšlet, co před námi předvedete. Nechte si to ale pro sebe.
V porotě budu já a paní Anderson. Pokud nemá někdo nějaké otázky, po obědě můžete jít." dořekl Marek.

***
Bylo asi 14:30 odpoledne. Avery, jakožto kapitán týmu nám nechala klasický polední klid. V 15:00 jsme se měli sejít u ohniště a začít přemýšlet, co na talentovou soutěž.

***
„Tak jo, nějaké nápady?" zeptala se nás Avery.

„Vtipná scénka?" navrhl Nate.

„To bude slabý." zamítla Avery. „Neberte to špatně ale předpokládám že Andělé a Apoštolové budou zpívat to co zpívali minulý rok."

„Tak budem zpívat taky." pokrčil jsem rameny.

„Jo, a co?" zeptala se Katie.

„Mám něco rozdělaného a myslím si že to bude dobrý." řekl jsem sebevědomě.