Letní kemp

-15-

Bylo přesně 9:30 a všichni jsme se sešli u ohniště. Byli jsme už rozděleni v týmech, ale nám někdo scházel. Avery. Dneska pomáhala Markovi s přípravou her, aby se ještě moc nenamáhala.

„Takže. První hra tohoto dne bude následující: v lese na stromech visí papírky. Na papírku vaší týmové barvy je vždy písmeno a číslo. Každý vezme jen jeden papírek a odnese si ho z lesa. Neřeknu vám na co to je, co z těch písmenek vznikne nebo jestli to souvisí s kempem. Na to budete muset přijít vy. Jediné co vám poradím je, že čísla půjdou k sobě sestupně. Jeden z vás zůstane u lesa a bude zapisovat písmenka s čísly. Do lesa budete běhat po jednom, takže vás v lese budou celkem 3 z každého týmu. Když nepočítám mě a Avery jako dozor. Budete mít zhruba půl hodiny na shromáždění papírků." vysvětlil hru.

„Ještě jedna věc. Jestli uvidíme víc jak jednoho člověka své týmové barvy v lese, píšeme si vaši barvu týmu a tečku. Kolik teček nasbíráte, tolik bodů vám snížíme z celotáborové hry tak se o to ani nepokoušejte. Všichni rozuměli?" zeptal se.

Všichni kývli na souhlas.

„Máte 10 minut na poradu." dořekl.

„Tak jo, Avery tu jako kapitán není. Pokud vám to nevadí, na dnešek bych její místo převzal. Zítra by se k nám už měla přidat. Souhlasíte?" zeptal jsem se jako první svého týmu.

Všichni kývli na souhlas.

„Dobře. Uděláme to takhle. Já bych zůstal u lesa a zapisoval papírky které by jste přinesli. Jak řekl Marek, do lesa budete chodit po JEDNOM." Zdůraznil jsem slovo 'po jednom.'

„Takže ať vás ani nenapadne tam chodit po dvou bez mého vědomí. Nechceme přece prohrát že ne."

Tým zavrtěl hlavou.

„Tak vidíte, a teď pojďte. Jdeme jim nakopat zadky!" povzbudil jsem tým a všichni se začali se mnou smát.

***
„Tři! Dva! Jedna! Teď!" ozvalo se Markovo písknutí.

První od nás běžela Samantha. Jakmile přiběhla se zeleným papírkem, vyslal jsem Katie a zapsal jsem papírek na A4 co nám Marek rozdal.

Takhle jsem posílal postupně své svěřence do lesa. Mezitím jsem se pokoušel sestavit asi větu nebo slovní spojení. Jako poslední doběhl Nate s posledním papírkem.

Zbývalo ještě 10 minut do konce. Všichni si sedli okolo mě a začali skládat písmenka se mnou.

V tom jsem uslyšel ránu a písnkutí. Byla to rána jako kdyby někdo spadl. Řekl jsem týmu ať skládají dál, že za chvíli přijdu.

Vyšel jsem do lesa a rozhlédl se. Nikdo nikde. Pak jsem uslyšel další ránu a naříkání. Šel jsem tedy po hlase a snažil jsem se být potichu..

Avery

„Tři! Dva! Jedna! Teď!" ozvalo se tátovo písknutí.

Já jsem byla schovaná v lese a dohlížela na táborníky při hře. V dáli jsem viděla každého člověka z mého týmu. Jediného koho jsem  neviděla byl Scott.

„Tak asi zapisuje písmenka." řekla jsem si a dál se věnovala hře.

Když táta ohlásil, že týmům zbývá 10 minut, někdo mě zezadu chytil a zacpal pusu. Když jsem se otočila, lekla jsem se.

Nathan.

Na tváři měl úšklebek který nevěstil nic dobrého.

„Co tu chceš!? Skončila jsem s tebou. Už tě nechci nikdy vidět." prskla jsem na něj.

„Stejně jsem tě chtěl dostat do postele, ale to se mi jaksi nepovedlo takže teď chci dodělat to, co jsme tehdy začali." řekl, namáčkl mě na strom a drsně začal líbat.

Chtěla jsem se mu vytrhnout ale on mě namáčkl ještě víc, takže jsem se nezmohla jen na pořádnou facku.

Toho naštvalo ještě víc.

„Ty pizdo malá, ty mi nebudeš dávat facky." štěkl a vrátil mi facku dvojnásobně zpátky. Neudržela jsem se a spadla na zem.

„Kvůli tobě jsem málem odjel domu!" řekl, kopl mě do břicha a já začala brečet bolestí.

„Kdyby se tam neobjevil Anderson, tak by sis se mnou užila." řekl s ďábelským úsměvem a začal mě osahávat.

„To snad ne, jsme v lese jen sami dva a on mě tu znásilní." pomyslela jsem si se strachem.

„Za tu vybíjenou si můžeš sám idiote." vysoukala jsem ze sebe smysluplnou větu a dala mu pěstí.

Toho ale nezastavilo a začal mě surově svlékat. Už mi sundal triko, když jsem uslyšela kroky. Nathan nic nevnímal a dál mě svlékal.
Už si rozepínal kalhoty, když v tom mu dal někdo pěstí.

„Vypadni od ní ty hajzle!" zařval někdo a Nathan už ležel na zemi, když v tom mu přiletěla další.

Rychle jsem si utřela slzy a vzala si na sebe své triko. Nedokázala jsem vstát tak jsem si aspoň sedla. Břicho mě šíleně bolelo.

„Nate!" zavolal Scott.

Nate přiběhl a vylekaně těkal očima ze Scotta na mě a na Nathana.

„Vem toho kreténa a najdi Marka. Řekni mu ať zavolá policii za napadení. Vezmu Avery a půjdu za váma." sdělil mu Scott a kývl na Nathana.

Nate přikývl a dal Nathanovy ruce za záda. S ním pak odešel do kempu.

Pak se Scott otočil na mě. „Jsi v pořádku?" zeptal se s citem.

„B-bolí m-mě jen břicho." šeptla jsem a držela se za břicho.

„Teď si tě vezmu do náruče a donesu tě do chatky ano?"

„Dobře." odpověděla jsem a pokusila se o úsměv.