Mrzí mě, že už mě nechceš znát,
že neříkáš mi mám tě rád.
Mrzí mě, že neměla jsem možnost ti to říct,
mrzí mě, že nevíš nic.
Mrzí mě, že moje srdce je nestálé,
potom to mívá následky nemalé.
Nechci už skončit nechci tu stát,
z neznámých důvodů nemůžu se smát.
Myslela jsem na tebe nevěděla jsem co se děje,
v těle se mi každý sval chvěje.
Nikdy jsem ti doopravdy city na jevo nedala,
jako bych tě doopravdy neznala.
Ty znáš mě líp než kdokoliv,
jsi důležitější než cokoli.
Nemůžu si představit, že nebudu se smát,
že už nikdy neřekneš mi jak mě máš rád.
Nechci pomyslet na to jak sbohem říkáš,
nechci vědět jak na mě se díváš.
Já měla chtít jen s tebou být,
proč komplikované to musím tolik mít.
Proč mě moje srdce mučí,
a v hlavě něco jiného se točí.
Nechci tě vidět s jinou,
snad ty chvíle nepominou.
Snad kamarádství je lepší než nic,
snad budeš tu pro mě navíc.
Snad úplně nezapomeneš,
snad nikam neutečeš.
Já navždy bude tě tu mít,
a ty mě v pokoji taky.
Snad buď v pohodě, budeš mě v srdci mít,
a místa, kde jsme spolu mohli jít.
Magické noci co pojí jen nás,
snad setkáme se někdy zas.
V tomto životě nebo možná ne,
v dalším je to přání splněné.
A ticho kolem mě mám strach,
nevím co dělat zbyl ze všeho prach.
Tolik různých chvil, tolik momentů v nás,
a já neusnu chci to zažít zas.
Moje intuice mi říkala, že se něco děje,
teď upadla jsem do beznaděje.
Tolik jsme toho nezažili,
kde jsme jen žili?
Proč najednou život smysl ztrácí
do beznaděje mě to zase vrací.
Pomohl jsi mi lépe žít,
a lepší život mít.
Vzpomínám si jak jsme byli v lese
a upadám zas do deprese.
Tak se měj ve svém hezkém životě,
já skončím radši v temné nicotě.
