Vždycky a sama zmatená,
je to dívka křehká a nerozhodná.
Jejím osudem je utrpení,
nikdo jako ona není.
Vždycky všechny rozveselila,
do paměti se ji každá blbost vryla.
Však teď už nechce milovat,
a hloupé rady poslouchat.
Zase se uzavře celému světu,
velkou tečkou uzavře větu.
Zamkne slova: „Miluji tě",
zůstanou uzavřena v krytě.
Ta dívka nemá už vůli ani žít,
opuštěná dívka chce mít jen klid.
Tma ji rázem obejme a obklopí,
dívka se nebojí, že se utopí.
Pod vodou více než jednou byla,
vlna tsunami ji několikrát obklopila.
Teď nechá se obejmout poklidnou tmou,
zabrání ji běžet za láskou svou.
Nechá ji ve velkých dlaních kolébat,
nechá ji ve svých dnech odplouvat.
Poklidný větřík čechrá ji vlasy,
kdo ví co stalo se s dívkou asi.
