Smutná rodina

101 12 0
                                    

Stojím na skále,
čekám co bude dál.
Modlím se za krále,
být mrtvý bych si přál.

Nikdo tu o mě nestojí,
všichni tu jenom držkují.
Já nestojím už nikomu,
za vlídnější slovo.

Radši skočím dolů,
i bez toho.
Máma se zabila,
měla otce dost.

Zastřelit toho debila,
mám na něj zlost.
Otec zase pořád chlastá,
a do práce nechodí.

Mě to tady pořád deptá,
tak se radši utopím.
Vody je tu celkem dost,
já jsem nevítaný host.

Už se rozbíhám a skáču,
a u toho hodně pláču.
A už letím ve vzduchu,
sejmu v letu ropuchu.

Pak už ležím pod vodou,
křeč mám všude na nohou.
Pořád padám níž a níž,
můj život byl na prd,už to víš

Už tu nejsem už jsem v nebi,
ale nikdo o tom neví.
Táta sedí zase v hospodě,
a parté pluje po vodě.

Smutné básničkyKde žijí příběhy. Začni objevovat