Stříbrný sníh padá okolím,
co moje srdce cítí já nevím.
Nevím co chci dělat dál,
školu už dávno sníh zavál.
Mám jen šance mizivé,
že ze mě někdy něco bude.
Chodím tady po okolí,
jen stopy po mě zbyly.
Přemýšlím co bude dál,
vzpomínám jak tóny té písně smutné jsi mi hrál.
Přemýšlím proč je život tolik složitý,
ach kolik věcí bude mi přišitých.
Proč nemůžu ovlivnit srdce mé,
nevím kam jenom táhne mě.
Je jen málo míst, kde bych chtěla být,
jen málo míst, kde mám klid.
V životě deprese snadno mě stahuje,
nevím kam táhne mě ten stav pokračuje.
Nevím co právě dělat mám,
sledovat vločky, každý chce zůstat sám.
Ty stromy kolem mě, ty ztuhlé jedle,
možná mě někdo miluje však sáhl asi vedle.
Lehám si do sněhu lehce se třpytí,
myslím na tvoji něhu chci za tebou jí-ti.
Tak tu ležím na měsíc se dívám,
přemýšlím, kde pak tě mívám.
Ten měsíc kouzelný chce mě uspat asi,
ležím jak v měkké posteli v dálce slyším hlasy.
Zavírám oči i přes zimu teplo mi je,
mám pěkný pocit láska mě zahřeje.
Bohužel oddat chci se snění,
možná někdo ráno zjistí, že tato osoba už není.
