Zmrzlé stromy, zmrzlí kraj,
pro obyčejné smrtelníky to jest ráj.
Však dívka smutná bloudí světem,
občas tiše, občas radost dá dětem.
Však roztříštěné srdce na tisíc kusů má,
daleko od všech hledá smysl života.
Všechno selhalo škola, láska, přátelství i rodina,
dívka na všechno je sama, smutná, zlomená.
Proto chodí horami i údolími,
je stále v lese mezi svými.
Možná, že umrzne nebo sežrána vlky bude,
nehostinná zima a hlad řádí všude.
Nebo skvrnitý tyfus smrt ji přinese,
je ji to však jedno bloudí dále po lese.
No co jestli umřít dnes či zítra,
k životu chybí ji jiskra.
Všechny zklamala i sama sebe,
chtěla by vidět aspoň kousek nebe.
Aspoň kousek naděje jen vidět by chtěla,
však všichni ji nechali ona osaměla.
Ona dobrou kamarádkou chtěla být,
všichni ji odehnali chtěli od ní klid.
Sedne si na pařez ovládá ji chlad,
jak těžké je svou lásku dát.
Sedí tam a vzpomínky ji týrají,
slzy její do sněhu pomalu padají.
Však po pár hodinách skřehlá tu leží,
dýchá už pomaleji, ale stále věří.
V tom dotek pocítí a hlas uslyší,
však neodpoví zima ji utiší,
Ovšem hoch nad ní stále stojí,
slzy zadržuje pravdy se bojí.
,,Přišel jsem pozdě nezachránil ji,
bez ní nechci žít ji miluji".
Sundá svůj kabát přikryje ji,
obejme tělo svým snad se zahřejí.
,,Prosím vzbuď se neboj se svých chyb,
slibuji všechno půjde líp."
,,Ty jsi mi, ale taky ublížil,
kde jsi celou dobu byl?"
,,Najednou sis na mě vzpomněl,
však nezmění to tvůj záměr."
,,Nevíš o lásce vůbec nic,
chci umřít běž pryč! "
,,Akorát mě mučíš jak miluješ jiné,
tvoje tělo taky je tím vinné."
,,Místo, aby jsi mi pomohl, nechal jsi mě jít,
možná, že ses mohl aspoň omluvit."
,,Vím je těžké lásku mi dát,
radši chci umřít než nemoct tě milovat."
