Už stojím zase na konečné,
já vím, že to není věčné.
Vím zase jenom opuštění,
to tě vždycky trochu změní.
I lidé se strašně k horšímu mění,
proč kruté je to utrpení?
Proč stojíme tu náhle samy,
proč nejsi tu s námi?
Chybí nám tvoje přítomnost,
ty jsi, ale řekla dost.
Proč ztrácíme tu lásku tvoji,
přátelství končí v krutém boji.
Proč tvoje duše veselá,
proč zrovna ona zemřela.
Ty sama ve svém světě toužíš žít,
toužíš mít od milovaných lidí klid.
Je mi líto tvého světa bez přátel,
buď chceš je mít nebo konec ber.
Ty vždycky veselá a bezstarostná jsi byla,
a nedůležité věci neřešila.
To je, ale všechno dávno pryč,
od tvého světa už nemám klíč.
Ty nemáš zájem kamarády mít,
tak užij si svůj klid.
Však jednou ti dobří zase budeme,
však to ti řekneme, že už tě nechceme.
