Ty zvadlé květiny,
jako láska moje zvadla.
A slzy padlého hrdiny,
který jako moje láska padla.
Ne každý boj musí vítěze mít,
ne každý člověk může milovat.
Občas musíš trnitou cestou jít,
já nemůžu ti toho víc darovat.
Moje srdce je velmi zmatené,
hledám nějaké uklidnění.
Milovat je příjemné,
však pro mě to není.
Vždyť tolik utrpení,
nikdo mě opravdu nemá rád.
Jednou se to snad změní,
jednou zas budu milovat.
Teď jsem ta růže trny opevněná,
krásná osaměle stojící jako ta růže,
kéž by mě nikdo nechtěl milovat.
Jak projít mi všechno může,
můj úděl je bolest rozdávat.
Chci být jako ta růže,
stojící osamělá a trny chráněná.
Co prostý člověk se vším zmůže,
láska je věc šílená.
Však ani nevím poselství divné této básně,
jak naivní mohou být myšlenky lidí.
Necítím se bohužel moc krásně,
každý se v tom snad vidí
