Chybíš mi tu když jdu spát,
vím,že už nejsem tvoje snad.
Vím, že nejsem dokonalá chyby mám,
vím, že v tomto světě budeš radši sám.
Vím ubližovat lidem mojí specialitou je,
vím, že nepůjdu do ráje.
S tebou všechno snadné bylo,
proč jen se to pokazilo?
Proč jen přemýšlet jsem zapomněla,
proč jen jsem tehdy neuspěla.
Proč zdá se všechno chladné a cizí,
proč hřejivé teplo v srdci mizí?
Proč lítost tolik temnoty mi dává,
proč jen všechno nebere moje hlava.
Temnota ta stahuje mě dolů ke dnu,
až tam kde pomalu blednu.
Ta propast prohlubuje se dál a dál,
proč jen moje srdce někdo tam stahoval.
Proč jen plavat neumím v tom stavu ,
místo toho krev proliju v davu.
Krev rudá, která mizí se světem vodním,
krev, která dokazuje, že vše odejde s proudem spodním.
Však na srdci těžký kámen, voda mé nitro pohltí,
rychle bude se mnou ámen, myšlenky všechny odletí.
Voda skrývá všechny slzy,
už neřeknu ti jak moc mě to mrzí.
Tobě omluva nestačila,
já vím všechno jsem pokazila.
Důvěra, křehká jako křídla motýlí,
které jsme spolu pustili.
Však zlomili si křídla jen co vylétli,
jenom střepy k nám zalétly.
Prsty jsme spolu propletli,
jen co jsme spolu ulétli.
Však teď je tu jen tma,
vím, že nemůžu být tvá.
Nechceš mě nemáš mě už rád,
víš nedivím se snad.
Vím všechno jsem zkazila jediným dnem,
víš chci být jen s tebou to je můj sen.
Sen, který už se nesplní,
sen, který upadne v zapomnění.
Sen k jehož splnění chybělo málo,
však můj život už mě to stálo.
Proto ti přeju navždy dobrou noc,
víš nechci křičet o pomoc.
Hladina poklidná to ticho jest,
a na obloze tisíce hvězd.
