Jak těžké jen může být slyšet slova: „Miluji tě",
je divné když množství kluků řekne: „Chci tě".
Nezavadil o mě nikdo celý rok,
a teď zpátky ani krok.
Proč se ti kluci zbláznili zrovna teď,
proč nikdo nedá mi jasnou odpověď?
Nemůžou mě jen tak milovat,
čím si to můžu zasluhovat.
Je to jeden velký vlak, který nezastaví,
proč to sakra jen ty kluky baví.
Najednou se můj svět obrátí vzhůru nohama,
chtěla bych pryč nebo budu zamotaná.
Jedním z nich je kuchař, kterého asi miluju,
budoucnost si s ním, ale nemaluju.
Od vztahů už nemůžu chtít víc,
vztahům nevěřím, nečekám už nic.
Další je číšník Marty,
který patří do hotelové party.
Ten by si mě hned chtěl vzít,
prstýnkem se zaslíbit.
Jenže já o něj nestojím,
jako kamaráda ráda ho mám to vím.
A tolik mě bolí srdce, že ho odmítám,
jenže prostě nemiluju ho, už to nedávám.
Další je můj bývalý lišák,
ublížil mi hnusný pěšák.
Najednou žárlí, že kuchaře mám,
je mi to jedno v tom ho nechám.
Ty city k němu už dávno vychladly,
jako i naše srdce odpadly.
Dávno někde jinde jsme,
a na lásku už kašleme.
A ještě kámoš jeden můj,
při něm celý život stůj.
Jeho chtěla jsem kdysi mít,
teď jeho srdce můžu dobít.
Jenže jeden háček to má,
že zadaná jsem teďka já.
Ale miluji ho už dlouhý čas,
a pusu chci mu dát zas.
Avšak láska dlouho bolí,
srdce úplně se nezahojí.
Však nevím co dělat mám,
milovat nebo být sám?
