To tiché místo hledám stále dál,
zastavit čas a najít v životě místo každý by si přál.
Náhle slyším tu píseň, která v hlavě mi hrála.
Chci být zas ta holka veselá co nejradši se smála.
Ale život lehký není,
přináší nástrahy každodenní.
Jen tu sedím zoufale si připadám,
jsem na všechno sama přebytečná se zdám.
Všichni už odešli vzpomněli si na mě stěží.
To ticho jen bílý sníh tu lehce leží.
A já toužím poddat se snění,
však to co bylo dávno není.
Já toužím otevřít knihu příběhy lásky,
zapomenout na realitu a vzpomenout si jak hladíš moje vlásky.
Proč mě nikdo neobejme, když jsem tady sama,
Však nikdo o tom neví schovaná jsem za slzama.
Chci toho tolik cítit se jako dřív,
nemám na to nárok je to jen hřích.
Ty noci, kdy o těch kouzlech sním,
ten pocit já se nikdy nezměním.
Prosím dej mi zase jiskru zažehni ten plamen.
Nechci být nešťastná dívka,
chci vypít kouzel pramen.
Však moje starosti zbytečné jsou,
síly kouzelné na vrchol mě nevynesou.
Nemůžu dopustit k čemu mě to dohání,
nemůžu přijmout svoje selhání.
Jen jeden pohled a lásku najít,
jen jedna chvíle a všechno ztratit.
Jen život nepromarnit to prý se říká,
jak, ale žít já potkat chci kouzelníka.
Toho co ve dnech temných namaluje duhu.
A ve dnech uzkostných ukáže mi cestu domů.
Musí umět růžová kouzla mi dát,
a kouzelné oči, to všechno chci si přát.
Však v realitě místo pro snílky není,
jednou, ale bude z mého učinění.
Jednou slzy zanechám v té místnosti temné,
jednou moje srdce bude lásce věrné.
Kouzelník se objeví sladce se u mě bude smát.
Já ho lehce políbím,
však rozplyne se v dívčích snách.
