Chybíš mi každou noc,
sama jsem tu jen.
Chybí mi tvé něžné objetí,
chci usínat ve tvém zajetí.
Já toužím po tobě moc,
chci aspoň pěkný sen.
Sen, kde budu v bezpečí,
jenom ve tvém náručí.
Celou noc objímat bych tě chtěla.
a s hříšnou myšlenkou usínat.
Ty by jsi jen řekl: ,,Dobrou noc, broučku",
a usínali by jsme pomaloučku.
Na ten pocit jsem jen tak nezapomněla,
vím, bohužel už mě nemáš rád.
Nemá se mnou, kdo usínat,
proto sny krásné nemůžou se zdát.
Ty by jsi mi zase v noci deku bral,
a já bych mrzla a chtěla ji zpátky.
V srdci mám teď ještě větší chlad,
chlad, který nezmizí a nutí mě umírat.
Nemůžu usnout sama dál,
v hlavě mám jenom zmatky.
Chybí mi tvé pohlazení po zádech,
vždycky jsem spokojeně vrněla, zastavil se mi dech.
Ovšem místo těchto snů,
obklopují mě čtyři stěny, prázdný pokoj.
Ani deka mě nedokáže zahřát, stýská se mi po tobě pořád.
Vím, že zase neusnu,
potřebuju pohlazení.
Blízkost tvou už nenajdu,
zůstanu tu sama, té samoty se bojím.
