Sedím za oknem prázdnou ulici vidím,
všichni lidé šli už spát.
Na co myslím už dávno nevím,
mé sny splní se snad.
Jak snížek lehce na zem dosedá.
miluju, když krajina sněhem zapadá.
Lampa ozařuje toto třpytivé království,
mě z té krásy tají se dech.
Já mám tolik různých tajemství,
co musím udržet jen mě prosím nech.
Ten pohled miluji zima je krásná,
však pro mě nesvítí hvězda šťastná.
Pořád u toho okna stojím,
vůně vanilky přináší uklidnění.
Tolika věcí se bojím,
třeba sebeobjevení.
Udělám jen tu školu,
nebo se vrátím zase domů?
Ach to ticho, vzpomínky, nostalgie,
proč život tak rychle běží.
Moje srdce náhle rychle bije,
však dostihnu to stěží.
Minulost se nevrátí,
nutné je jít dál.
Vše se v dobré obrátí,
to by si každý přál.
Tak rozmýšlím o životě jak jít dál,
je těžké každý sen si vyplnit.
Každý můj hřích za něco stál,
je těžké znovu nějak žít.
