Víš, že tě miluju,
však neustále ti ubližuju.
Nemělo to takhle být,
mohli bychom mít už klid.
Vím, že jsme duše spřízněné
však každý se jinam ženeme.
Ženeme se ani nevíme kam,
nikdo z nás nechce být sám.
My patříme, ale k sobě,
snad sejdeme se dřív než v hrobě.
Oba žijeme s nejasnými cíli,
musíme ujít dlouhou míli.
Potom budem možná spolu,
jíst u jednoho stolu.
Pak můžeme jít spolu domů ruku v ruce,
pak možná odhalíme svoje srdce.
