Chybí mi tvůj dech,
jsem jako řeka, která ztrácí svůj břeh.
Jsem jako osamělá hráz,
snad uvidím tě někdy zas.
Ty jsi ještě přítel k tomu,
jsi jako moje cesta domů.
Jsi jako jarní květ,
s tebou je lepší celý svět.
Chybí mi minuty, kdy nejsi tu zas,
chybí mi i tvůj uklidňující hlas.
Tak jako z jarem rozkvétá celý svět,
když tě obejmu rozkvetu taky hned.
Budeš mi chybět napořád,
však nic víc nemohu si přát.
Na rozkvetlé louce ukolébavku mi zpíváš,
a lehce a něžně do očí se mi díváš.
A já pomalu oči zavírám,
jsem ráda, že tě tady mám.
V bezpečí s s tebou cítím,
za ruku tě lehce chytím.
Ochraňuj mě nechci víc,
jenom s tebou zas mám klid.
Však je to jen sen,
chybět mi budeš každý den.
Na světě už nechci nic víc,
než se s tebou dívat na měsíc.
