Chybíš mi tu, když jsem sama,
ale ty už jsi někde za horama.
Já sama nechala tě jít.
myslela jsem, že pro můj klid.
Myslela jsem, že problémy zmizí,
to co k tobě stále cítím je ryzí.
Však nic nezmizelo je to jen horší,
život není lehčí, ale sebehorší.
Bez tebe slunce už nezasvítí,
však stejnou cestou nemůžeme jí-ti.
I když chci na vlak nasednout,
a jet cestou necestou.
Cesta, která má jasný cíl,
jet za tebou ať jsi, kde jsi byl.
Zase tě obejmout a políbit,
škoda už nemůžu to mít.
Nevím proč jsem to udělala,
nemůžeš tušit, jak moc jsem tě milovala.
Co milovala, miluji tě pořád,
však život je sprostý neřád.
Do ticha mi zní v uších, jak Mazlíčku mi šeptáš,
vím ublížila jsem ti, ale na to se neptáš.
Vím už nejsem teďka tvoje,
uzavřeli jsme nepokoje.
Nikdy nezapomenu na dny s tebou,
milovat tě bylo samo sebou.
Ty jsi mi ukázal jiný svět,
já chci zpátky teď hned.
Však vím, že jsem tvoje nemohla být,
víš jak bylo těžké tvá být.
Poslouchat okolí o našem věku mluvit,
to mohlo jen náš vztah zahubit.
Proto nevím proč tu báseň píši,
když moje slzy neutiší.
Chybíš mi tu strašně moc,
umírám na životní bezmoc.
