Není to tragické není to sen,
jen krutá realita ze které chceš ven.
Jen sen který si chtěl žít,
jen sen, který nelze pochopit.
Však sny se neplní v krušné realitě žijeme,
je těžké splnit to co si přejeme.
Avšak opakuju zase a znovu,
lásku svou ti dát nemohu.
Vím srdce bolí a slzy nepřítel lidstva jsou,
víš jednou všechny bolesti pominou.
Zraněné srdce otupí zas a znova,
přátelské obětí alkoholová.
Srdce bolavá jak léčit se dají,
kdo jen lék zná a kdo ho tají.
Jak vyrovnat se ze ztrátou hlubokou,
jak zakrýt ránu širokou?
Srdce své nesmíš nikomu dát
srdce si musíš uchovat.
Musíš nechat falešné holky jít,
musíš svoje pocity pochopit.
Musíš pochopit, že musíš dál žít,
nemůžem být ani kamarádi musím tě nechat jít.
Vím jednoduché to není,
však jednou se všechno změní.
Jednou někoho potkáš,
jednou budeš mít zase kuráž.
Jednou přestaneš snad smutný být,
jednou mě dokážeš pochopit.
I když to lehké není potřebuju pochopení,
potřebuješ zmírnit svoje utrpení.
Musíš to nechat a dál jít,
víc nemůžu ti poradit
