Přešlo několik dlouhých, urputných let. Život na farmě byl občas klidný, občas šílený. Ale nic nezabránilo mladému páru, aby to neprožili v dobrém. Marinette se konečně cítila jako doma. Na místě kam vždy patřila. Dostudovala na skvělé škole, kde jí nikdo nešikanoval a všichni si ji oblíbili. Našla si tam hodně přátel, známých a spoznala rodinu i s tátovi strany. Její život se zdál být konečně normální. Měla vše o čem by se jí nikdy ani nesnilo. Úžasnou rodinu ačkoliv jí máma ukrutně chyběla, nejlepší kamarádku na život i na smrt a spoustu dalších přátel až za hrob, měla úžasná zvířata, klisnu, která jí byla věrná a spolu vyhráli už spoustu závodu a hlavně... měla svého prince, toho nejúžasnějšího přítele, osobního trenéra a asistenta. Nemohla být víc šťastnější.
Marinette si užívala klidné odpoledne tím, že seděla na terase, popíjela čaj a sledovala okolí. Angeletta, která už dávno nebyla malé hříbě, ale statná kobyla si běhala za ohradou z ostatními koňmi a šťastně řehtala. Sluníčko svítilo, ptáčci štěbetali a Marinette se pro sebe usmívala plná nadšení. Ne jen z toho překrásného dne, ale i z malého tajemství které držela a čekala na správnou chvíli ho vyřknout. Ostatní z farmy byli někde na výletu, šla by i ona, ale dnes nějak nemohla a Adrien... ten jí skrátka nerad nechával na farmě samotnou, Marinette ho samozřejmě přesvědčila aby na výlet však šel. A ona ? Ona byla šťastná a s úsměvem koukala stále po krásném okolí.
Teda až do chvíle kdy uslyšela klapot podkov a když se pootočila k směru odkud zvuk přicházel, spatřila svou bílou klisnu, která utekla z ohrady. Jako vždy, to je její specialita. Marinette se postaví z křesla na terase a sejde schůdky aby u ní mohla klisna zastavit a ta samozřejmě zastaví a zařehta.
,,Copak holka moje ?" Pohladí jí po nose.
Ona ji jemně začichá u bříška a jemně do ni strčí.
,,Co to děláš ?" Zasměje se. Klisna zafrká a zkoumá jestli nemá mňamku. Ona se směje a dá jí její oblíbenou, kterou sní a zahrabe nohou.
,,Dobrý ?" Hladí ji dívka.
Klisna jen zakývá hlavou.
,,Hodná holka," usměje se Marinette a ona zařehtá a rozeběhne se po dvoře. Marinette jí jen sleduje a Tikki běhá kolem a předvádí svoji volnost koním, který jsou v ohradě a žárlivě řehtají.
,,Tikki no tak. Předvádět se předci nemusíš," uchechtne se Marinette. Ona zafrká a dokluše zpět k ní. Marinette si ji chytne a hladí po nose na co klisna spokojeně bručí.
Dál ji hladí a políbí jí jemně na nos a. Tikki ji z bručením pohlazení svým nosem oplatí.
,,Tikkinko moje," mazlí se s ní.
Tikki se pak po chvilce skloní jako vždy, když chce aby se Mari projela. Usměje se a nasedne na ní.
,,Tak jako vždy Tikkinko," šeptne a hned jak dosedne tak se bílá klisna rozeběhne.
Mari se drží a směje se. Ona celá šťastná přeskočí menší plot a běží na louku a Marinette se po celý čas směje a jedou dál až na jejich místo.
Marinette je úplně spokojená a užívá si to tam. Tikki pak jen přejde do kroku a Mari si užívá projížďku, která je nekonečná.
Až potom po dlouhé době se konečně vrací.
A pomalu přijíždí i auta s jejími přáteli a jejím klukem. Ona na farmě pustí Tikki na pastvu zase a Marinette jde na zahradu.
Všichni, když přijdou tak jdou poklidit věci a Adrien jde najít Mari a zkoumá každé místo, kde by mohla být. Ona je však úplne vzadu na záhrade a Adrien jí po nějaké chvíli objeví.
,,Ale ale tady je moje sexy kočička," ozve se blonďák a dívka se v mžiku otočí.
,,Ale Adrienee," usměje se.
,,Ahoj krásko"
,,Jak ses měl ?" Zajímá se zvědavě.
,,Ale celkem fajn, ušlo to a výlet byl skvělý."
,,To jsem ráda," kývne spokojeně.
,, Akorát si nám tam chyběla ty," zakňučí.
,,Ale miláčku, ty víš že bych šla, ale dnes jsem se na to necítila," zasměje se.
,, Já vím....A co ty prdelko, cos dělala ?"
,,Byla jsem se projet s Tikki a bylo to skvělý," usmívá se.
,,Takže ses nenudila jo ?" Uchechtne se blonďák.
,,Vůbec."
,,Fajn," kývne a ona se na něj usměje.
Obejme jí a hned mu to oplatí a usmívá se dál úplně spokojeně.
,,Co budeme dělat ?" Zeptá se Adrien.
,,Nooo.... můžeme se projít ? Potřebuji si s tebou promluvit," začne Marinette.
,,No samozřejmě," kyvné blonďák.
,,Tak jo." Pousměje se trošku nervózně.
Chytne jí za ruku a někam vyrazí. A Marinette přemýšlí jak mu to říct a je trošičku víc nervózní. Adrien se rozhlíží a vypadá spokojeně. Dál jdou a Marinette je stále chvíli ticho až dokud nepřijdou na jejich speciální místo k jezírku. Tam kde jejich láska vlastně začala. Musela se pro sebe pousmát.
,,No... potřebovala bych ti něco sdělit," poví po chvíli, když jí Adrien z velkým otazníkem v očích sleduje.
,,Jsem jedno velké ucho," pozoruje jí.
,,Pamatuješ jak si mi jednou říkal o tom, že budeme jednoho dne mít krásnou rodinu taky tady na farmě ?" Pousměje se.
,,No jasně....máme skvělý vztah a do budoucna ideál," spokojeně kývne.
,,No...taak a jak daleko by ta budoucnost měla asi být ?" Uchechtne se mírně.
On pokrčí rameny. ,,Kdo ví, ale třeba navždy," usměje se.
,,A... tobě by vadilo kdyby to přišlo dřív ?"
,,Určitě ne."
Marinette se usměje.
,,Copak ?"usměje se i on když vidí její úsměv.
Zastaví a Marinette se mu zadívá hluboko do očí. On ji sleduje.
,,Víš lásko," chytne ho za ruce.
,,Ano broučku ?" Usměje se na ní.
Divá se mu do očí a jeho ruce položí na své prozatím ploché bříško a nespouští zrak z jeho očí.
,,Asi jsme si s tou rodinou pospíšili o něco dříve," poví opatrně. On ji sleduje neschopen slova.
,,Ty jsi v tom ?!" Překvapeně vyjekne po chvíli. Ona jenom jemně přikývne na znak souhlasu.
,,Počkat co ? Jak ? Kdy ?" V šoku jí sleduje.
,,No... vím to už tak.. týden... hehe," nervózně se zazubí.
,,Počkej ty to víš tak dlouho a řekneš mi to až teď ?!" Stále je v šoku.
,,Hledala jsem správnou příležitost," pousměje se a začíná být víc nervózní jestli je vůbec rád.
,,To je úžasná zpráva lasko ! Vi to ještě někdo ?" Usmíva se a jemně jí rukou po bříšku hladí. Ona pokroutí hlavou.
,,Zatím jsem se to bála říct. Oh...Tikki to vlastně ví," zasměje se, ,,A i Plagg."
,,A všichni zvířata," zasměje se i Adrien.
,,Anoo," směje se s ním.
,,Nevadí," usměje se.
Úsměv mu oplatí.
,,Dokonalé," zabruči spokojeně blonďák.
,, Chtěla jsem taky abys byl první, kdo ti oficiálně bude vědět," usmíva se Mari.
,,Budu ze mě táta !" Zasměje se šťastně.
,, Ano budeš táta Adriene," usmívá se černovláska.
,,A ty budeš ta nejlepší máma," oči mu svítí samým štěstím a na světě snad není teď šťastnějšího muže, než je zelenooký blonďák.
,, Spolu budeme nejlepší rodiče," Marinette s úsměvem položí ruku na tu jeho kterou jí stále na bříšku hladí.
,,Jsem šťastný lásko," řekne a ona ho obejme.
,,Já mnohem víc,"
,,Miluju tě," nakloní se k ní Adrien.
,, Já tebe víc," usmívá se na něj Mari a blonďák jí políbí něžným polibkem, který mu černovláska s láskou v objetí oplácí.
A tady jsou naši hrdinové konečně připraveni začít spolu novou etapu života. A věříme, že už jenom ve štěstí. Protože jak se říká.. láska vždy zvítězí nad zlem ať už je v jakékoliv podobě. A Marinette s Adrienem a jejich dcerkou by vám o tom mohli vyprávět dlouho...
The End
Bum tohle jste nečekali 🤣🤣🤣
Dala bych to dřív a ehm byl menší problém 🤣😒
No nic máme další příběh u konce...snad se vám líbil a doufám že se těšíte na další knihu kterou speciálně pro vás chystám 🤪🐞
Děkuji všem co tady se mnou byli a věřím že se vám kniha líbila, stejně jako mě když zpětně to čtu....
Začátek 1.kapitoly...19.5.2020
Konec 35.kapitoly....21.7.2021
🐞🐱🦊🐢🐝
Začátek RPG: 20.4.2020
Konec RPG: 14.6.2021
EvilQueen
&
ladybug_1616_ 💜❤️💜❤️💜
ČTEŠ
Spirit of Freedom
FanfictionJaký je to pocit žít celý život s tím že nemáte otce a máte jen matku, která zemřela na rakovinu. Marinette Dupain-Chengov 17 let, žije v New Yorku. Nemá přátele, ve škole je šikanována. Co se stane když zjistí že má otce, který se k ní nehlásil a...
