Spirit of Freedom

7.Hříbě...✔️

Je brzo ráno a všichni se budí aby udělali svojí praci. Mari je po svém nočním dobrodružství ještě v hlubokých snech. Všichni už mají hotovo a mají i po snídani a každý šel odpočívat. Jen Mari má půl noc.

Po obědě Mari vstane, obleče se a jde dolů. Všude je ticho. Ona pomalu kráčí domem. Sem tam se někdo objeví. Marinette dojde do té místností kde byla s otcem včera a jde k tomu obrazu kde je ona když byla malá i s rodiči a dívá se na to. Je tam úplně sama. A Jen rozjímá. Pak se otevřou dveře a vejde Adrien. Mari zatím absolutně okolí neregistruje páč se snaží pochopit. Adrien na ní koukne a sedne si s mobilem na gauč. Mari ještě dlouho přemýšlí se zrakem zabodnutým do obrazu a ucití bolest z toho, že ji chybí máma. Adrien ji sleduje. ,,Si v poho ?" Mykne se a rychle se otočí na Adriena. ,,Eh...c-co ?" Vstane a dojde k ní. ,,Tvoje máma?" kývne bradou na fotku. ,,Jo..." kývne. ,,Je krásná." ,,To ano..." ,,Jo..." ,,Máma byla úžasná..." ,,Hodně ti chybí že?" ,,Hodně je slabé slovo..." Adrien kývne. Mari si povzdechne. ,,Tak doufám že se ti tady bude líbit aspoň jako v New Yourku." ,,Snad jo..." ,,Jaký to vlastně je." ,,Co?" ,,Bydlet v New Yourku a mít mámu pekářku...to si musela být hodně oblíbená ve škole a tak..." ,,Pche...prý oblíbená..." ,,Hmm?" ,,Neměla jsem nikoho...kromě mámy a strýčka...." ,,Aha...tak tady máš spoustu" usměje se na ní. Marinette se na něj podívá. Adrien na ní koukne. ,,Je dobré poznávat nové lidi." ,,Asi jo..." ,,Uvidíš...je to sice všechno rychlí ale my budeme dělat všechno proto aby se ti tady u nás líbilo." ,,Tak...to děkuji...je to milý..." ,,Není zač..." Mari kývne. ,,Co máš dneska v plánu." ,,Nevím...asi nic..." pokrčí rameny. ,,Řekl bych pojď se s námi projet ale to asi ne tak nevím." ,,No jo..." kývne. ,,Já se snad nějak zabavím." ,,Dobře..." Mari koukne kolem. On se jde zase posadit. Marinette se zamyslí. ,,Kam jsi vlastně včera šla ?" ,,Hmm??" ,,Včera večer..." ,,Ah jo...večer...hmm...šla jsem se projít." ,,Chápu..." ,,Jo...potřebovala jsem vzduch... Ale jak víš, že jsem byla pryč ?" ,,Viděl jsem tě..." ,,Mhm..." ,,Ne že bych tě sledoval, ale chodím se večer koukat na klisny, který jsou březí a strašně moc bych chtěl být první u porodu." ,,Chápu..." Adrien kývne. ,,Víš vlastně jedna klisna bude rodit dneska nebo zítra nechtěla bys pojmenovat první." ,,Pojmenovat první hříbě ?" ,,No jasně teda pokud bys vydržela celou noc být vzhůru." ,,To bych asi zvládla..." ,,Jak budeš chtít..." Mari se zamyslí.
,,Tak dobře...když to nebude vadit, tak klidně." ,,Jasně že ne rád budu mít společnost." ,,Tak dobrá tedy." ,,Tak v devět tady..." ,,Jasně..." ,,Tak jo...nevím jak ty ale jdu se projít." ,,Dobře...užívej..." ,,Díky..." kývne na ní a mizí. Mari se pousměje a dívá se kolem na fotky.

Uběhne celý den a když je devět, tak Mari čeká na Adriena. On se po chvíli objeví u dveří.
Mari se dívá z okna a po chvíli se na něj otočí a jde k němu. ,,Měla by sis vzít teplejší mikinu ve stájích bývá zima." ,,Tak mi dej chviličku..." ,,No jasně..." Jde rychle nahoru, veme si mikinu a jde dolů. Adrien bere do kapsy nějáký Kinder buena, dvě vody a koukne na ní. Ona si navléká na sebe mikinu. ,,Můžeme?" ,,Jo...jasně jdeme."  ,,Tak pojď..." pomalu jde ven. Kývne a jde. Dojdou ke stáji a Adrien se otočí na Mari. ,,Hlavně tiše...některé klisny čekají hříbe poprvé tak jsou hodně citlivé na jakýkoliv zvuk." ,,Rozumím..." Adrien otevře a pustí jí dovnitř. Tiše jde dovnitř. Adrien zavře dveře a vede jí dozadu, kde je klisna, která stojí a spí. Mari ji pozoruje. Adrien na ní tiše začne mluvit a když klisna otevře oči tak jí pohladí a dá mrkev. ,,Jdeme dovnitř" otevře box. Mari kouká na klisnu a už má menší strach než včera. Adrien na ní koukne. ,,Eh...promiň....zapoměl jsem že máš strach z koní." ,,Možná...to můžu dnes překousnout." ,,I kdyby ta klisna by ti neublížila" usměje se. ,,To asi ne." ,,Leda kdybys ji něco udělala ty..." ,,Proč bych ji něco dělala ? Neublížuju jiným....ubližování bolí....A je to slabota." ,,To je pravda...nesnáším ubližovaní ani šikanu...jednou to někdo ze školy zkusil a pykal za to dost dlouho." ,,U nás to bylo normál. Já byla šikanována od mala..." ,,Cože?" Koukne na ní. ,,Jo...no..." ,,To je mi líto...pojď posadíme se dovnitř v rohu mám deky." Mari přikývne. Sednou si na deku a Adrien jim přes nohy přehodí ještě jednu. ,,Řekla si to někomu ?" Zakroutí hlavou.
,,Nikomu...Vlastně jseš první co o tom ví." ,,Proč?" ,,Neměla jsem to za důležité někomu to říkat. Snažila jsem se s tím vypořádat sama a ne přidělávat problémy." ,,Ale i tak...takhle jsi ukazovala že ti to nevadí...." ,,Oni dobře věděli, že mi to vadí...." ,,Lidi jsou zlý..." ,,Jo...jsou strašní..." ,,Nemusíš se bát naše škola kam asi půjdeš je vážně skvělá." ,,Já ti nevím...nemám na školu hezký vzpomínky....takže nemám důvod se těšit..." ,,Je mi to jasný...kdyby něco tak se svěř...kdokoliv ti rád pomůže." ,,Díky.." ,,Nemáš zač..." Mari se pousměje. Adrien se opře o zeď a kouká na klisnu. Marinette se zamyslí. ,,Když to vyjde tak to bude bílý hříbě." Koukne na klisnu a přikývne. ,,Jak dlouho už takhle čekáš na ten moment ?" ,,Hrozně moc dlouho...vždy jsem to chtěl vidět ale usnul jsem a když jsem se probudil hříbě bylo na světě." ,,A teď neusneš ?" ,,Uvidíme...dneska jsem tolik nemakal takže snad ne." ,,Tak fajn..." ,,Ale pravda těším se na hříbě...jsou úžasný." ,,Tomu věřím." Adrien se usměje. ,,Jaký to je vlastně život tady ?" ,,No...nejdřív jsem tady nechtěl být ale teď je to skvělý a za nic bych neměnil...sice nejsme bohatý ale máme to co chceme." ,,Chápu...a od kdy tu vůbec jsi ?" ,,No byl jsem tady jako malý ale pak jsme s mámou jeli do Španělska a přijeli jsme když mi bylo  11.." ,,Aha...rozumím." ,,Jo.." Ona kývne. ,,A jak se ti tady zatím líbí ?" ,,Ale... jsem tu jen krátce, ale zatím je to tu celkem fajn.... zatím však víc hodnotit nemůžu... je toho zkrátka moc najednou a adaptovat se na nové prostředí je dost těžké..." ,,To je pravda...." ,,No jo.. víš představ si, že se ráno vzbudíš a zjistíš, že ti zemřela máma a musíš odejít k otci, kterého ani za mák neznáš. Do prostředí, které ti je cizí a k cizím lidem..... daleko od všeho cos doteď znal...." ,,Já bych to nedal... ty jsi silná a odvážná...chápu že to je těžké ale zvládáš to skvěle...díky že jsi se svěřila..." ,,Já děkuji, že si mě vyslechl..." ,,Nemáš zač..." ,,Je to osvobozující...s někým normálně mluvit..." Usměje se. ,,Klidně povídej dál aspoň konečně změna."  ,,Když já už ani nevím o čem. Můj život je nebo byl ? Jednotvárni.... včera jsem po prvé pochopila co je adrenalin" Zamyslí se. ,,Adrenalin?" ,,Jo..." ,,Hmm? Zasvětíš mě do toho?" ,,Když slíbíš, že budeš mlčet." ,,Jako hrob." ,,I víc než jako hrob...." ,,Dobře mlčím jak...Eh no jak" koukne na ní. Zasměje se.
,,Fajn stačí, že o tom před ostatními pomlčíš." ,,No jasně..." ,,Včera když jsem se byla projít do lesa...no dejme tomu, že jsem málem došla o život." ,,Hmm?" Rozpoví mu vše co se včera večer stalo. ,,Jela si na Tikky" vykřikne a tím vzbudí klisnu která ho naštvaně sleduje, tak rychle vstane a začne ji uklidňovat. ,,Eh...jo...tak nějak..." Usměje se.
,,Já jel na Plaggovi...jeho koně jsou úžasný." ,,No jo....ale já spíš nejela, ale držela se jí jak klíště" uchechtne se. ,,I tak jsi jela...já skončil nedobrovolně na zemi." Zasměje se. ,,Jak to ?" ,,Prostě jsem jel rychle a nevěděl jak zastavit a Plagg pak v té rychlosti zastavil a já mu přeletěl přes hlavu." ,,Au..." ,,Jo...v ten den jsem si zlomil ruku a řekl jsem že koně nechci už nikdy vidět ale jakmile mě pustili domu tak jsem běžel ke svému koni a jel se projet i se sádrou na ruce..." ,,Pane jo...a to ses nebál ?" ,,Ne...říká se o mě že jsem blázen a nebo zařikávač koní...občas si říkám že jim rozumím víc." ,,Tý jo... zaříkávač koní..." ,,Ano..." pohladí klisnu po břiše a sleduje jí. ,,To je skvělý..." Dojde k ní. ,,Něco ti ukážu pojď..." ,,A kam ?" Postaví se. ,,Tady vedle do sedlovny" otevře box.

,,Někde jsem slyšel že máš rada kočky" otevře dveře kde je pět koťátek a kočka. ,,Awww ty jsou tak roztomilé.." Potiše se rozplývá. ,,Klidně si je pohlaď..." ,,Ale to by se nemělo..." ,,Už jim jsou dva týdny takže můžeš." Mari se k ním skloní a chvíli je jen nadšeně pozoruje a pak pohladí jedno koťátko co se snaží od maminky dostat pryč. Adrien si sedne na zem a pohladí kočku, která bedlivě je sleduje a začne tiše vrnět. Mari pozoruje jak se koťátka rozlézají od kočky pryč. Ta pak vstane a každé si donese zpět do košíku. Mari se usmívá. Adrien ji sleduje. Když ta kočka pak jde pro poslední koťátko co se ochomita kolem Mari tak Mari veme opatrně koťátko a položí ho před kočičku, kterou pohladí. Ta jen začne tiše vrnět , vezme kotě za šíji a donese ho k ostatním. Mari vstane a pořád se usmívá. Adrien se taky postaví. ,,Co je pojmenovat?" ,,Klidně..." Klekne si k ním a začne koukat co jsou za pohlaví. Máme čtyři kluky a jednu holku. ,,Mhmmm....a napadají tě nějaké jména." ,,Kotě 1 kotě2 kotě 3" rozesměje se. Rozesměje se taky. ,,Ty jseš kreativní." ,,Jo..." Marinette se zamyslí. ,,Co třeba tady ten malý co furt zdrhá tak by mohl být Raubíř." ,,Tak fajn...to sedí." ,,Co dál." ,,Hmm....co třeba ta malá, jak se furt tulí k mamince, že by se jmenovala Hugie." ,,Fajn.." ,,Dobře.." ,,Hmm...ten černý by se mohl jmenovat Chat Noir." ,,Chat Noir?" ,,To byl můj první kočičí společník." ,,Opravdu?" ,,Ano moje první zvíře byla kočka." ,,Mhm" kývne. ,,Tak co dál." ,,Hmm.." ,,Mikeš a Kokeš" rozesměje se. ,,A to proč ?" Směje se. ,,To nevím ale rýmuje se to" směje se dál. Mari se směje taky. Pak se uklidní. ,,Necháme je odpočívat." ,,Jo dobře." Usměje se a zavře dveře. ,,Nechceš něco sladkého nebo pití ?" ,,Sladkého ? A co máš ?" ,,Snickers a Kinder Bueno." ,,Kinder je fajn." Vytáhne z kapsy a podá jí to. ,,Děkuji..." ,,Nemáš zač.." Veme si bueno a začne ho jíst. Adrien se napije a kouká na klisnu. Mari se zamyslí. Adrien kouká kolem.

Utíkají hodiny a Adrien opřený o zeď se pomalu ukolébá ke spánku. Mari už dávno usnula. Klisna zařehtá a Adrien myslí že se mu to zdá a pak ucití že se o něco nebo spíš o někoho opíra tak otevře rychle oči a rozhlídne vidí že klisna leží , tak opatrně zatřese s Mari. Ona se vzbudí. Adrien je u klisny a tiše na ní mluví. Mari se k ním přiblíží. Adrien na ní koukne. Mari sleduje klisnu. Adrien ji jemně přejiždí po břiše. Ona jen leží a Mari ji pozoruje. ,,Umíš zpívat?" ,,Co ? Pročpak ?" ,,Protože já zpívám strašně a ji by to uklidnilo." ,,No...Můžu to zkusit...a..a co mám zpívat ?" ,,No dobře..." zadíva se na klisnu a zavře oči a pak ji napadne dokonalá píseň z Frozen II co zpívala kralovna Iduna... Adrien ji sleduje a dál hladí klisnu. Mari zpívá a nevědomky začne klisnu hladit taky. Pak se klisna naprosto uklidní a po nějáké době porodí. Na svět přijde krásné hříbě. Adrien pak chytne Mari za ruku a vede ji ven z boxu. ,,Už můžeme být jen tady teda zatím." Mari kývne. Adrien se opře o dvířka a sleduje malé hříbě, které zkouší chodit. ,,Krásné že?" ,,To ano..nádhera.." ,,To teda" ,,Je roztomilé" tiše se zasměje. Adrien kývne a usměje se. Mari ho sleduje a mile se směje, když se mu nepovede postavit. Adrien se nakloní. ,,Myslím že to bude holčička." ,,A jak se bude jmenovat ?" ,,Jak budeš chtít..." ,,Hmm....a co Angeletta ? To znamená francouzsky malý anděl." ,,Proč ne" usměje se. I Marinette se usměje. ,,Tak Angeletto vítej u nás." Mari se usměje a kouká na ní. ,,Díky bohu že jsem se probral." ,,Jinak bys to zase propásl." ,,Přesně tak..." Mari se zasměje. ,,No co...ty jsi usla dřív" šťouchne do ní loktem a rozesměje se. ,,Heej" směje se.
,,Já za to nemůžu." ,,Lechtivá ?" směje se dál. ,,Trochu" odpoví ze smíchem. ,,Dobře vědět." ,,Heej nee." Adrien se rozesměje znovu. ,,Ani na to nemysli." On se zašklebí a vezme steblo trávy. Ona ho sleduje. Podívá se na ní s šibalským jiskrou v očích. ,,Ne!!" Křikne Mari ,,Dobře dobře tak ne" strčí si steblo za ucho. ,,Dobrá volba." ,,Jop."  Mari kývne. ,,Chceš už jít spát?" ,,Nevím...asi.." ,,Tak pojďme." ,,Jop..." Jdou a po chvíli jsou v baráku. ,,Tak dobrou...." ,,Dobrou..." Adrien jde do patra do svého pokoje. Mari jde taky k sobě a jde spát.

Taaaaakže tuhle kapitolu věnuji tomuto zlatíčku marinnet99  protože tohle úžasné zlatíčko má dneska narozeniny....okamžitě ji padej dát follow protože si to zaslouží 😊😂❤️
I tak vás všechny miluju 🐾❤️

A taky věnuju tuhle kapitolu ladybug_1616_ protože
Toooooolik Adrienettte 😍😍😍😍 je její šálek horkého čaje ❤️