Spirit of Freedom

5.Chvíle klidu pro dva ✔️

Je brzo ráno a všichni už jsou na nohách a starají se o zvířata. Mari se později ráno vzbudí. Každý dělá svou práci a začíná být vedro. Mari udělá ranní rutinu a jde se dolů nasnídat. Ale bohužel snídaně není ještě hotová...hold zvířáta mají přednost. Tak Mari se po tomhle "strašném" zjištění vydá ven, kde hrozně peče. Venku všichni pobíhají dělat nějakou praci a vzadu ve stínu sedí Adrien a Nino jen v kraťasech a přemýšlí co dělat. Mari jen kroutí hlavou nad tím horkem. ,,Dobré ráno" ozve se za ní Tom. Otočí se. ,,Dobré.." ,,Asi takové vedro v New Yourku jste neměli co?" ,,To ne...zvykat si na nové časové pásmo bude zřejmě oříšek..." ,,To je pravda...vlasně mi se odpoledne půjdeme koupat s koňmi tak tě vezmeme sebou pokud budeš chtít." ,,Nevím...." při pomyšlení na koně se otřásla. Zamyslí se. ,,Co si někam sednout a popovídat si určitě máš hlad." ,,Klidně..."
jemně kývla. ,,Tak pojďme.." Kývla a vydala se za ním.

Dojdou do kuchyně něco si vezmou a pak si jdou sednout na gauč. Mari se rozhlíží po místnosti ve které je po prvé. Na stěnách je spousta fotek a dokonce tam je i ona s mamou když byla malá. Pohledem na té fotce zastaví. ,,Tvoje máma mi ji poslala abych věděl jak vypadáš...ale je z tebe krásná slečna." Kývne. ,,Děkuji..." ,,Není zač." Podívá se na něj. Slabě se usměje. ,,Víš chtěl bych vědět jaký máš třeba záliby a nebo co ti vadí." ,,Hmm...no čím začít ? Třeba ráda kreslím, poslouchám hudbu nebo čtu...jinak moc nic...teď...no...Mám strach z koní a to je dost ten problém, proč mi vadí." ,,To mi mohlo být jasné že koně budou problém." Ona kývne. ,,Neboj...pokud nebudeš chtít tak s koňmi nemusíš nic mít společného." ,,To je dobrá zpráva..." ,,Jo tím pádem pro tebe snad najdeme nějakou praci která tě bude bavit." ,,Asi.." ,,Uvidíme a chceš se na něco zeptat ty?" ,,Chci vědět odpovědi....proč jsem do teď nevěděla, že mám otce a proč odtud máma kdysi se mnou odešla nebo co ?" Povzdechne si. ,,Víš dřív jsme bydleli uprostřed Paříže...tvoje máma vždy chtěla být pekařkou a já jsem jí to splnil i když mě to táhlo k farmě...když byla v pátém měsíci tak jsem já musel sem protože můj otec umíral a já byl jediný kdo by to mohl mít a tak jsem to přijmul. Tvoje máma souhlasila a když se pekařství rozjelo tak jsme se přestěhovali sem a ona tomuhle dala název a měla to tu ráda. Ale jak čas šel tak pekařství začalo krachovat...měl jsem jen na výběr buď budeme mít pekařství a nebo farmu a když jsi už byla na světě tak jsme se hodně pohádali a ona zavola tvému strýcovi a když jsem byl pryč tak tě vzala a jeli jste do New Yourku....napsala mi dopis a v něm bylo že takhle to bude lepší, že se o tebe postará a uvidí časem zda ti řekne že máš mě...samozřejme že mě to mrzelo a chtěl jsem tě vidět ale nevěděl jsem kde bydlíte a tak...." Marinette poslouchá a pak kývne. ,,To mě mrzí...chápu to...ale...je to teď všechno tak...divné..." ,,Jo..." ,,Tak mi třeba něco ještě o sobě řekni....můj strýček říkal žes byl..westernový závodník ? Nebo tak něco..." ,,Ano byl jsem ale pak jsem špatně spadnul z koně a od té doby nejezdím." ,,A kdy se to stalo ?" ,,Asi čtyři roky zpátky." ,,Mhm..." ,,Ale byla to moje chyba...toho koně jsem uštval a on už dál nechtěl, ale já jsem měl kousek a vyhrál bych to." ,,Uštval ?" ,,Ano..." ,,A jak?" ,,Každý den jsme trénovali hodiny a hodiny a v den závodu kdy měl odpočívat tak jsme pořád trénovali...byl rychlý a vyhráli by jsme ale on nemohl." ,,No tak...byl očividně unavený.." ,,Jo...ale teď je zdravý a plný síly akorát na něm jezdí jiný." ,,Chápu..." ,,Klidně ti ho pak ukážu." ,,Uh...no...d-dobře." ,,Viděl jsem tě včera jak jsi šla s Bell." ,,Jo..." ,,Na to že se bojíš ti to šlo dobře." ,,To asi jo..." ,,Jaký máš třeba ráda zvířata?" ,,Nevím...moc nad timhle nepřemýšlím, ale třeba kočky a králíci jsou fajn. Nebo křečci." ,,Králíky tu máme a kočky no těch je tady spousta." Zas kývne. ,,A pokud budeš chtít křečka tak klidně ti ho koupím." Trochu se zasměje. ,,Kdybys tohle řekl před mámou, tak by ti řekla, že až ho koupíš tak tě vystěhuje. Nesnášela hlodavce..." ,,Proto asi nikdy nešla do stodoly." ,,Neumím si představit co by udělala, kdyby ji nějaká myš přeběhla pod nosem." ,,Nechtěj to vědět." ,,Zažil si to ?" ,,Samozřejme...dokonce tady máme par jedinců co zešílí když vidí myš." ,,Opravdu?"  ,,Ano." Kývne a uchechtne se. ,,Doufám že ty se nebojíš." ,,Ne já se nebojím. Myšičky jsou neškodné." ,,To je pravda." Ona kývne. ,,Na co bych se tě mohl ještě zeptat..." ,,Nevím..můj život není zajímavý..není na co se ptát..." ,,No..." Mari se zadívá do země. ,,Popravdě by mě zajímalo jak jsi to měla se školou?" ,,Chodila jsem normálně do školy, předměty mi šli snad všechny...neměla jsem problémy s učiteli..." ,,Dobře a říkala jsi že ti je 17 takže jsi byla ve druháku ?" ,,Jo.." ,,Takže bych tě přihlásil tady v Francii..." ,,Další doupě zla" řekne omylem nahlas. ,,Doupě zla?" ,,Huh ? Sakra já to řekla nahlas ?" ,,No...ano.." ,,No jo...Mám na školu zkrátka špatné vzpomínky...." ,,Copak?" Povzdechne si. ,,No...prostě...nemám školu v lásce...kvůli lidem..." ,,Aha...no řeknu ti že bys chodila do školy kde se všichni mají rádi." Zatváří se tak, že tomu moc nevěří. ,,Víš většina lidi jako je Adrien , Nino, Alya, Chloe tak ty chodí spolu do třídy a ty bys mohla taky s němi...mají rádi nové lidi." ,,No jo..." Marinette tím nápadem nebyla nadšená, ale věděla, že do školy musí, takže se nic dělat nedalo. Chytne ji za rameno.
,,Uvidíš i já jsem chodil do té školy." ,,Fajn"
povzdechne si. Usměje se. Marinette kývne.  ,,Tak co bys teď chtěla dělat?" ,,Opravdu nevím." ,,No víš potřebovali by jsme pomoc s různými věcmi ale když máš respekt z koní tak netuším." ,,Když je potřeba pomoct...Tak to můžu zkusit překousnout." ,,Dobře..." ,,Fajn..." ,,No zatím bude stačit když budeš s ostatními čistit boxy a dávat koním jídlo a vodu a čištění koní no to zatím nemusíš." ,,Dobře..." ,,Chceš se ještě na něco zeptat?" ,,Nevím..už mě asi nic nenapadá..." ,,Tak kdyby něco tak se zeptej." ,,Dobře.." ,,Fajn tak můžeme se jít s něčím pomoc." ,,Jasně..." Její táta vstane. Mari se také postaví.