Nastane ráno a Mari se valí v posteli. Většina lidí už pracuji. Ona po chvíli vstane taky. Po chodbě jde zrovna Nino a kecá s Adrienem přes video chat. Mari se viřítí z pokoje a srazí se s ním. Jemu vypadne telefon a rozesměje se. ,,Ježíš promiň Nino." ,,V pohodě" zvedne mobil který se vypl. ,,Omlouvám se moc." ,,V pohodě...vždyť se nic nestalo.." ,,No jo, ale i tak..." ,,Co? Všechno v poho" znovu se rozesměje. ,,Dobře dobře..." ,,No nevadí Adrienovy zavolám potom.... A jak se máš" usměje se na ní. ,,Celkem fajn...co ty?" ,,Úžasně...." ,,To je super...." ,,Taky si říkám...máš něco v plánu?" ,,Nikdy nic v plánu nemám" uchechtne se. ,,Řekl bych pojď jezdit ale smůla." ,,Jo no..." ,,No to nevadí..." ,,Vždyť já si zábavu najdu." ,,I tak....jsme přátelé a chtěli by jsme aby jsi podnikala něco s námi." Přátelé...to slovo ji utkvělo v hlavě a nevěděla ho dostat ven. Ale líbilo se jí to a nechtěla aby jí odešlo. Po prvý v životě má přátele...kdo by to byl někdy řekl. Že ona bude mít opravdové přátele, ne jen ty co žijí v jejich představách, ale takové opravdové. Zahřálo jí to u srdce, nebudeme lhát. Cítila štěstí. Po prvé od maminy smrti a že je to už pár týdnů...věřila, že jí maminka tam seshora poslala trochu štěstí sem dolů a musela se usmát. ,,Díky mami..." šepla si neslysne pro sebe a koukla opět na Nina. ,,No dobře, ale co teda podnikneme?" ,,Hmm....mám nápad" zalesknou se mu oči šibalstvím. ,,No povídej." ,,Umíš jezdit na kole ?" ,,Jasně že umím..." ,,Pojedeme se projet." ,,Okej to zní dobře." ,,Fajn tak my s Al teď pojedeme pryč s koňmi a někdy kolem jedenácti se vrátíme." ,,Jasně..." ,,Tak zatím..." ,,Měj se a pozdravuj Alyu." ,,Taky tě zdravím" ozve se za ní. Otočí se. ,,Alyo" zasměje se. ,,Jo" rozesměje se. Mari k ní dojde se smíchem a obejme jí. ,,Čau Kočko..." objetí ji oplatí. ,,Ahoj." ,,Tak co vy dva jste vymysleli za plány." ,,Velmi dobré plány." ,,A zasvětíte mně do nich." ,,No jasan připravte se madam, dnes pojedeme na kole" ušklíbne se na ní Nino. ,,Neeeee" zakroutí hlavou. ,,Už nikdy !" ,,Ale notak Al kvůli Mari" koukne na ní a mrkne na ní a ona se zazubí. Nino pak jde k Alye. ,,Aby sme něco spolu taky podnikli." ,,Hmm...no fajn ale ty zapomeň na nějaký vášnivý večer protože budeš mít unavenou a podrážděnou přítelkyni." ,,Nebooj já si tě už upravim zlato..." ,,Haha..." ,,Vždyť uvidíš ty mé zlato." ,,No dobře dobře..." Nino se usměje se. ,,Ale teď se jdeme projet Al." ,,No jo aspoň na koni ti mužů ukázat jaky jsem boss" rozesměje se. ,,Ahoj Mari." ,,Pfff to tak" ždouchne do ni Nino a Mari jim kývne.
,,Mějte se." Alya se rozesměje a proplete si s ním ruku. Mari se nad nima usměje a někam bezcílně jde.
Mari se prochází po domě a podrobně ho zkoumá a narazí na pokoj Sabine. Který je pořad prázdný jen je tam hromadu prachu. Mari opatrně otevře dveře a vejde. Všude je ticho. Tak zastrašující až Mari slyší své vlastné srdce bušit o sto šest, zavře za sebou dveře a rozhlíží se po tiché místnosti plné prachu a tajemství jí neodhalené. U okna je stůl a na stole malá šperkovnice, vedle ní malý deník s tužkou. Mari se prochází pokojem a vše si prohlíží, naplňuje je jakási neznámá nostalgie či co. Podejde ke stolu a zadíva se šperkovnici i na denník. Jemně ho veme do rukou a odfoukne z něj prach až se rozkašle. Po chvíli jen sleduje denník. Neměla by se hrabat v minulosti své mámy, to se nesluší, ale potřebuje adekvátní odpovědě...proč máma udělala to co udělala...proč jí odtud opravdu vzala pryč...musí...musí vědět odpovědi. Po chvíli váhání se Mari nadechne a otevře ten denník. V deníku je sposta zápisů o tom jak probíhá každý den v Číně...pak je tam zápis když se poznali s Tomasem a jak jejich láska kvetla a pak je zápis který vypadá že je napsaný rychle a že u toho i Sabine brečela, protože některá slova jsou rozmazaná slzami...
,,Jsem zase tady ty můj deníku....dneska jsem byla u doktora protože je mi už týden špatně...a ani nevíš jakou novinu pro tebe mám...s Tomem čekám dítě..teda Ehm on to neví aspoň zatím....Vůbec nevím jak mu to mám říct ani nevím jak začít...co když dítě nebude chtít co když jsem i já na dítě mladá....Když mi to řekl ten doktor tak se mě zeptal že lze udělat i potrat, že to je jen na mě, ale ve mě se něco zlomilo...vždy jsem chtěla mít holčičku se kterou bych si povídala jako moje máma se mnou...asi týden po tom co jsem to věděla jsem byla rozhodnutá že si to nechám i kdyby Tomas nesouhlasil má smůlu...ponesu mu pod srdcem jeho i mé dítě...ale ty to víš deníčku moje láska se začala k Tomasovi strácet. Zajímá se jen o koně...já ty zvířata nesnáším, až na Bellu je to moje malé hříbátko těším se až vyroste až na ní budu moc jezdit jen já, jako na její mámě ale nechme toho...vím že ty mi neporadíš tak se zkusím zeptat Emilie...vždy mi poradila a mimochodem i ona je těhotná takže bude mi oporou....někdy bych se ale chtěla vrátit do Číny za rodinou ale nevím zda by to bylo vhodné po tom co jsem provedla jim všem....
Marinette to dočte a zalapá po dechu...vůbec neví co si o tom má myslet. Pak je pár stránek vynechaných a jeden zápis o tom že už na to nemá a musí jít. Mari prolistuje celý denník, ale nikde nic a tak ho zavře a odloží zpět, zadíva se do okna a přemýšlí. Jak jejich láska schladla ? A jak se cítil táta po jejím odchodu ? Co se tehdy stalo v ten den a hledal je táta vůbec ? Nebo snažil se o to ? Vážně mu byli přednější koně, než rodina ? Mari věděla, že na tyhle otázky ji odpoví jen tři lidi...Tom a nebo Gabriel či Emilie....
Tak jsem tady po dlouhé době omlouvám se ale mám toho hodně v praci a jsem rada že mám klid teď večer Ehm rano 😂😂😂😂
Uvidíme se příště
ČTEŠ
Spirit of Freedom
FanfikceJaký je to pocit žít celý život s tím že nemáte otce a máte jen matku, která zemřela na rakovinu. Marinette Dupain-Chengov 17 let, žije v New Yorku. Nemá přátele, ve škole je šikanována. Co se stane když zjistí že má otce, který se k ní nehlásil a...
