Spirit of Freedom

3.Paříž? Město karmy ✔️

Je ráno asi půl sedmé a strýc se probouzí jako první. Zabalí poslední věci a ostatní tady nechá.
Po půl hodince začne dělat snídani a u toho si čte své oblíbené noviny. Marinette se pomalu budí. On popíjí kavu. Ona vstane. On dopije, uklidí to. Mari se obleče, udělá ranní rutinu a smutně přemýšlí. On ji zaklepe na dveře. Ve vteřině na něj koukne. ,,Ano ?" Připravená? ,,A-asi jo..." ,,Dobře...taxi tady bude za par minut." ,,Fajn..." ,,Bude to dobré slibuju." ,,No jo..." Chytne ji za rameno. ,,Pokud se ti něco nebude zdát tak to vyřešíme." ,,Dobře strýčku." ,,Skvělé...vezmi si jen tu velkou tašku a kufr a ještě batoh do ledadla zbytek nechám odvézt zítra." Tiše přikývne. ,,Fajn..." Vstane a vezme ty věci. Její strýc taky a oba nastoupí do připraveného taxíku. Marinette si povzdechne, naposled koukne na dům kde vyrostla a otočí se. Strýc na ni soucitně koukne. Ona sleduje venek. ,,Víš co" řekne po chvíli strýček ,,Hmm?" ,,Těším se na klid od města." ,,Vážně ?" ,,Ano." ,,Asi to bude uklidňující." ,,Velmi..." ,,No jo..." On se usměje. Marinette jen slabě kývne. On se stratí v myšlenkách. I Marinette bloumá někde. Pak dojedou na letiště. Nastoupí do letadla a letí v rychlosti do Paříže.

Po pár hodinkách dorazí do města lásky nebo karmy. Letadlo zastaví a oni vystoupí. Někde vzadu na traktoru, sedí kluk s kytarou a brnká na ní. Marinette se jen rozhlíží kolem. Její strýc došel pro zavazadla. Mari pořád kouká kolem. ,,Tak půjdeme" objeví se vedle ní. ,,Jasně." On bradou ukaže na Luku. Mari se na něj otočí. ,,Odvoz.." ,,Odvoz?" ,,Jo...protože pojedeme lesem a nic jiného něž traktor se tam nedostane." ,,No dobře..." ,,Copak chtěla jsi jét limuzínou?" ,,Jasně že ne..." ,,Tak pojďme." Mari kývne. Oba vyrazí. Pomalu dojdou k Lukovi. Ten seskočí z traktoru a koukne na ně.
,,Eh...dobry den vítejte v Paříži" řekne lámavou angličtinou. Mari jen něco zamumlá na pozdrav a strýček ho hned zdraví. ,,Perfektní myslel jsem že mluvíte jen anglicky" zasměje se. ,,Ne umíme i francouzsky i tady Marinette umí" ta jen kývne. ,,To je dobře u nás anglicky mluví jen par lidi plynule." ,,Samozřejmě chápeme." ,,Ale to je jedno pojedeme ? Čeká mě ještě hodně práce." ,,No jasně.." Luka vezme jejich věci a dá je do vozíku a nastoupí. Mari si sedne a kouká všude kolem. Luka se rozjede. Mari se dál rozhlíží. A jedou dál. Marinette se jen zamýšlí jak půjde její život dál.

Po chvíli dorazí do lesa který je fakt dlouhý a velký. Jedou dál a najednou kolem běží koně. Marinette se kouká na ta ozrutná zvířata ke kterým Marinette cítí maximálně tak strach a nějakou autoritu a najednou ji z myšlenek vytrhne zvonění telefonu, kterého se i ona sama lekne. To se stádo kolem splaší a rozeběhnou se pryč a vedle jede blonďák který nedokáže udržet svého koně a protože nemá ani sedlo ani otěže tak kůň se postaví na zadní a pak vyhodí zadníma a nebohý blonďák mu proletí nad hlavou a dopadne před traktor. Luka jen tak tak zabrzdí. A ten kůň se rozeběhne někam pryč. Adrien se chce posadit ale udělají se mu mžiky před očima a on upadne do bezvědomí. Marinette tu paseku jen zhrozene sleduje a dokonce i mobil se už vypl a všichni jsou z toho krapet mimo. První se probere Luka který k němu doskočí a snaží se ho probrat. Mari to sleduje. On ho vezme a dá do vozíku a hned se rozjede. ,,Za tohle nás Tom zabije" šeptne. Marinette je úplně zmatená a neví jak reagovat. Její strýc ji chytí kolem ramen. ,,Bude to dobrý." Jen příkyvne. Vyjedou z lesíka a všude jdou vidět pastviny kde jsou koně. Sjedou z kopce a projedou branou kde je napsáno ,,Ranč u divokých koní"... Luka vjede na dvorek zastaví, seskočí a běží pro Emilii. ,,No je to tady hodně velký" šeptne. ,,To ano..." Po chvilce přiběhne Luka i s Emilii a Gabrielem, vezmou Adriena a jdou s nim pryč. ,,Vezmu vás do vašich pokojích." Kývnou a jdou. Mari se cítí úplně divně. Luka zavede strýce do jednoho pokoje a s Mari jde do patra.
,,Jsme tady" otevře dveře a vejde dovnitř pokoj je takovy obyčejný jedna postel, stůl, židle , noční stolek, skříň a má tam i koupelnu a malý balkonek kde je krásný výhled na stáje a pastviny. ,,Díky..." porozhlídne se tam. ,,Není zač...kdyby cokoliv tak mě najdeš někde tady a nebo venku." ,,Dobre..." On ji kývne a odchází. Marinette si sedne na postel a kouká se kolem.

Všude venku je hluk a u pootevřených dveří stojí Tom a sleduje jí. Ona jde k oknu a kouká ven. On se opře o trám a zaklepe. Trhne sebou a otočí se. ,,Marinette že?" pronese tichým hlasem. ,,Ano..." ,,Já jsem Tomas...tvůj táta." Mari na něj zaraženě koukala a nevěděla co dělat. On přemýšlí co říct. Ona ho jen sleduje.
,,Můj táta ?" ,,Ano..." Jen ho dál sleduje. ,,Já...no víš je mi to líto." Jenom kývne. ,,Mě taky...." ,,Vím že nedokážu spravit těch...Eh kolik že ti je 15-16." ,,17.." ,,Promiň tak 17..." ,,Jo..." ,,No takže vím že nedokážu spravit celých 17 let ale chci být dobrý otec takže jsem tu pro tebe." ,,Eh... dobře..." On si povzdechne. ,,Promiň moc mi to nejde s uvítáním." ,,To je v pořádku... jen je toho teď asi moc najednou...." ,,Jo to je mi jasné takže kdyby něco jsem dole v kuchyni." ,,Dobře" pokusí se o úsměv... což se jí asi moc nepovede.. ,,Nemusíš se usmívat když nechceš...já tě chapu" kývne a vyjde na chodbu. ,,Nikdo mě nikdy nechápal v tomhle zatraceném světě..." Šeptne si pro sebe. Tomas zatím schází dolů. Ona si zase sedne na postel a smutně kouká do okna. Všude je ticho a klid. Jen Mari má smutné myšlenky.

Po půl hodince se ji ozve zaklepaní na dveře. ,,Dále." Dveře se otevřou a tam je strýc. Podívá se na něj. ,,Tak co?" ,,Ja..nevím..." Posadí se vedle ní. Mari si povzdechne. ,,Já vím je to těžký." ,,Těžký ? To...to je slabý slovo strýčku..." ,,Jo..." ,,Chybí mi..." ,,Já vím mě taky.." Kouká někam do pryč. ,,Zvladneme to ano.." ,,Ano..." povzdechne si. ,,Jo." Mari kývne. ,,Přišel jsem ti říct že jedu do města a zítra přijedu." ,,Zítra ? A co tam ?" ,,Pojedu se podívat do nového baračku kde bych bydlel a měl restauraci." ,,No dobře." ,,Buď svá a všem se představ." ,,Ano strýčku..." Pohladí ji po tváři. Podívá se na něj. ,,Chceš něco dovézt ?" ,,Asi ani ne...nevím..." ,,Dobře..." Mari kývne. ,,Tak se měj" vstane. ,,Ahoj..." ,,Jo a Mari" otočí se na ní. ,,Ano?" ,,Neber si sebou telefon když půjdeš ven." ,,No jo.." ,,Já to myslím vážně...koně jsou na tohle prý citlivý a buď té lásky a projdi se tady určitě najdeš nějaké vzpomínky co u nechala máma." ,,No to nevím.." ,,Aspoň to zkus a pak mu budeš vyprávět." ,,Dobře dobře...pokusím se..." ,,Děkuju.." ,,Za nic..." ,,Tak zatím Marinette..." ,,Zatím strýčku..." Kývne a odejde. Ona zůstane sama. Strýc jede pryč. Mari se zamyslí.

Ajj co to vidím 😂😂😂😂

Úraz a takhle brzo 🙄😅
Mari která mluvila s tatou.....

Tak uvidíme co bude dál.....