Trust Me Darling

30.

Nicolette's view

,,Kate je poslední," oznámila jsem Elle a odškrtla si Kateino jméno ze seznamu.
,,Máme je všechny."
Ella kývla a vlezla do autobusu, aby všechny děti usadila. Počkala jsem, než řidič naloží všechna zavazadla a poté taky nastoupila.

,,Všem si rozdala pytlíky, kdyby někomu bylo špatně?" Zeptala jsem se pro kontrolu Elly, která seděla vedle mě na předním sedadle.

,,Ano Nicol, klid. Vše jsem zkontrolovala, jsme všichni, všechny děti mají vše."
Úlevně jsem vydechla. Byla neděle odpoledne a my jsme vyráželi na zpáteční cestu s dětmi z víkendového soustředění. Byla to veliká zodpovědnost mít na tři dny na starost dvacet dětí, ale vše jsme zvládli skvěle, dokonce nebyl větší úraz než tříska v prstu.
Opřela jsem se do sedačky a zavřela na chvíli oči. Když se autobus rozjel, opět jsem je otevřela.
,,Tak jsme to zvládli skvěle, co myslíš?" Dloubla do mě loktem Ella a upila ze svého ledového kafe. Kývla jsem na souhlas, a s úsměvem jí ťukla svým kelímkem do toho jejího.

,,Za to, že to bylo bez úrazu, bez nemocí či nevolností a bez hádek, by nám Wallisová mohla dát prémie," zkusila to Ella. Začala jsem se smát a zavrtěla hlavou.
,,Tak to sotva, ledaže by po třech dnech byli ready na olympiádu." Ella se zakřenila a ohlédla se dozadu na děti.

,,Poppy není úplně marná, co říkáš?" Přemýšlela Ella a zkoumala jednoho svěřence po druhém. ,,Poppy jo? No to nevím, nejdřív by musela její máma vidět její talent, aby do dcery investovala víc času a peněz, jinak si myslím že tu vydrží tak rok maximálně," zamyslela jsem se nad Poppynou situací. Byla šikovná a měla snahu, ale pokud ji rodiče nepodpoří, nikam výš se pravděpodobně nedostane.

Ještě chvíli jsme hodnotily hypotetickou budoucnost našich svěřenců. Byli jsme tak v půli cesty a mně zazvonil telefon. Jack.

,,Ano?" Zeptala jsem se zvědavě. Slyšela jsem, jak se uchechtnul a pak až začal mluvit.
,,Ahoj, prosímtě v kolik dorazíte?" Podívala jsem se na zápěstí a chvíli se zamyslela.
,,Asi za třičtvrtě hodiny, proč?"
,,Napadlo mě, jestli by ses nechtěla stavit, alespoň na chvilku." Z jeho hlasu jsem vycítila, že nejde jen o pouhou návštěvu.
,,Ráda, až předáme s Ellou všechny děti, sednu do auta a přijedu."
S tím jsem náš rozhovor ukončila a strčila mobil do kapsy. Zaposlouchala jsem se do hluku autobusu. Odněkud zezadu se ozýval slabý zpěv, odjinud se zase ozýval smích a dívčí rozverné štěbetání.

---------------------
Zazvonila jsem u Jacků a nervózně si mnula ruce. Doufala jsem, že Jack nedostal nějaký supr nápad na adrenalinový výlet. Byla jsem už tak docela unavená. Chvíli bylo ticho a pak se ozval dusot, jak kdyby mi běžel otevřít slon a ne jen dva postpubertální blbouni. Rozpráskli se dveře a oba dva stáli na prahu a culili se jak sluníčka. Jack se ke mně v rychlosti naklonil a vřele mě políbil na přivítanou. Když se ode mě odtáhl, rychle jsem zamrkala a otočila se na druhého Jacka.

,,No na mě nekoukej, ode mě pusu rozhodně nedostaneš," pronesl a začal se smát. Na to jsem ho pozdravila vztyčeným prostředníčkem a vyplazeným jazykem.

,,Pojď dál Nicol. Za prvé máme jídlo a za druhé máme rozdělanou věc, se kterou potřebujeme pomoct."
Chytili mě každý za jedno zápěstí a táhli mě do domu.

,,Kde je Mads?" Zeptala jsem se a rozhlížela se po obýváku.
,,Je u rodičů, vrací se až večer," objasnil mi Jack G a posadili mě na gauč. Než jsem se nadála, na stolku přede mnou přistály tři velké talíře plné sushi všeho druhu. Byla jsem v nebi. Sushi mě naučil jíst také Jack a já se ho nemohla nabažit. Nadšeně jsme už nějakou chvilku jedli a smáli se a najednou Jack G vstal a odněkud přinesl telefon na malém stativu a postavil ho na židličku, která stála před stolkem naproti nám.