Jack's view
Nebyl jsem si jistý, jestli dělám dobře. Že je to pro ni to nejlepší. Několikrát jsem se o tom bavil Jackem, Mads a dokonce i s Tessou. Všem se můj nápad líbil. I já jsem z něj byl nadšenej. Jen jsem se bál, aby náš výlet do Jižní Korei na olympiádu Nicol nijak neublížil. Napadlo mě to hned, jak se dověděla, že Livi na olympiádu jede. Pořád o tom mluvila, jakou má z ní radost a jak je na ni pyšná.
Nicol o olympiádě snila celý svůj život. A i když jí život tu příležitost soutěžit vzal, nevidím důvod proč by se tam nemohla dostat jinak. Věděl jsem přesně kdy odlétá Livi, kdy je oficiální zahájení, prostě všechny potřebné informace. Stačilo jen objednat letenky a zařídit víza. Všechno klaplo jak mělo, teď už je jen Nicol předat.
,,Tak jsme domluveni zlato?" Zeptala se mě Nicol do telefonu.
,,Určitě budu se těšit. Jo a Livi s Harrym tě zdraví." S tím hovor ukončila. Věděl jsem, že je momentálně s nimi na letišti a probíhá dojemné loučení. Musel jsem se pousmát. Dlouho od sebe nebudou. Postrčil jsem si brýle blíž ke kořeni nosu. Prohrabal jsem skříň a vytáhl černý tričko, džísku a nějaký kalhoty. Všechny letenky jsem pečlivě uložil do obálky a strčil je do vnitřní kapsy bundy. Sice se asi uvařím, ale alespoň to bude překvapení do poslední vteřiny.
Dokážu si živě představit, jak moc by byla Nicol k nevydržení a pořád by se na onu 'záhadnou obálku' vyptávala. Zvlášť kdybych ji nedal z ruky. Vždyť já sotva nosím vlastní telefon.
Při myšlence na Nicol požadující odpověď jsem se musel usmát. Byla vždycky tak odhodlaná, ať šlo o cokoliv. Byla zapálená žít si vlastní život. Milovala tu svobodu, kterou získala díky svému zranění. Zranění, které jí připravilo o život, jaký si vysnila a přineslo ji život, ve kterém začala opravdu žít.
Možná je to hnusný a sobecký, ale díky tomu, že se tak vážně zranila, jsem dostal příležitost ji poznat. Za její zranění jsem vlastně tak trošku vděčnej. Ano jsem sobec. A kdyby to věděla nejspíš by mě rozcupovala na kousíčky a pak by je rozjezdila autem. A určitě by jí u toho zrudly tváře a špička nosu jako vždy, když se vytočí.
Z přemítání mě vyrušil Jackův hlas. Sešel jsem po schodech dolů. Jack seděl na gauči, telefon u ucha a tvářil se vystresovaně.
,,Být tebou pořádně si ten váš výlet užijte," řekl mi vážně, když ukončil hovor. Když jsem mlčel, pokračoval.
,,Všechno ss teď dá do pohybu a bude spousta práce. Budeme rádi, když si na holky najdeme alespoň chvíli času." Plácne sebou do gauče a zavře oči.
,,Nechci na to teď myslet. Chci odletět do Korei a na svoje povinnosti alespoň na moment zapomenout."
Podívá se na mě tím svým chápavým pohledem. Moc dobře ví, co se mi teď honí hlavou.
-----------------
,,Co je to?" Zeptala se zaraženě. Nic jsem neřekl, jen jsem pokynul prsty směrem k obálce. Po chvilce ji vzala do ruky a otevřela. Nikdy se jí netřásly ruce tak, jako když otevírala obálku.
Rychle nahlédla dovnitř a strnula. Začal jsem se usmívat, když obálku položila na stůl a složila obličej do dlaní. Z úst jí unikl jeden tichý vzlyk. Zvedla hlavu a podívala se na mě těma nejkrásnějšíma uslzenýma očima.
,,Letíš na olympiádu zlato..."
ČTEŠ
Trust Me Darling
Fanfiction,,Nejsi jen vězněm kruhu svého života. Ty jsi vězněm sama sobě!" ,,Tak mi pomoc najít cestu ven."
