Trust Me Darling

14.

Nicolette's view

,,Tak jsme dohodnuté? Ok tak za deset minut u nás. Pa." Rozloučila jsem se s Tessou a típla hovor. Těšila jsem se na oběd s ní.

Před zrcadlem jsem si sepla vlasy do vysokého culíku. Ze skříně jsem vytáhla džínovou sukni a halenku s odhalenými rameny. K tomu kabelku přes rameno a černé sandálky.
Seběhla jsem ze schodů a oznámila našim, že jdu s Tessou na oběd. Rozloučila jsem se a vyšla před dům.
Venku se do mě opřely teplé sluneční paprsky. Léto přichází.
Nemůžu uvěřit, že jsou to teprve dva měsíce. Dva měsíce, co jsem se zranila. Dva měsíce, co umřela babička a dva měsíce, co jsem poznala Jacka. Mám pocit, jako bych ho znala už věčnost.

Před domem zastavil bílý mercedes. Bože, miluju ségry auto. Nastoupila jsem.

,,Ahoj Nicol vypadáš skvěle, jako vždy." Prohodila je mně ségra a já se zašklebila.
S jejím perfektně padnoucím pracovním kostýmkem, nádhernými lodičkami, vždy upravenou manikúrou, načechranými vlasy a brýlemi, ve kterých vypadala jako celebrita, se to nedalo srovnat. Vždy byla elegantní.

,,Ty taky ujdeš." Řekla jsem naoko otráveně. Na to se mi dostalo štípnutí do paže.

Zaparkovaly jsme před naší oblíbenou salaterií. Přivítala nás milá obsluha.

,,Co si dáš?" Zeptala se mě ségra.
,,Asi ten salát s kuřecími marinovanými kousky, hořčicovo medovým přelivem a granátovým jablkem. Ty?"

Odvrátila jsem pohled od jídelního lístku a podívala se na Tessu. Koukala na mě poněkud šokovaně.

,,Děje se něco?" Zeptala jsem se nechápavě.

,,No ne že bych si chtěla hrát na mámu, ale slyšela jsem správně, že si dáš něco, co se tak trochu vymyká tomu tvému speciálnímu jídelníčku?"
Valila na mě nechápavě oči.

,,Víš co, já na to kašlu. Už mě nebaví se řídit matčinými pravidly o tom, co bych měla a neměla jíst. Už jsou to dva měsíce, co jsem se zranila. Páteř mi už postupně srůstává, ale pořád musím docházet na rehabilitace a tak. Už jsem se smířila s tím, že to prostě nebude jako dřív. Možná zase začnu cvičit, ale určitě ne závodně. Takže bych si jednou za čas ráda dala špagety a ne ty nízkokalorický rádoby těstoviny. Chci prostě začít trochu jinak žít."

Tessa se na mě usmála a vzala mě za ruku.
,,Máš moji plnou podporu v čemkoliv, co uděláš. Víc jak šestnáct let si tvrdě makala. Zasloužíš si voraz."

,,Díky Tesso. A víš co, včera jsem měla cukrovou vatu nebo jak se to jmenuje."

,,Tak to kecáš," smála se Tessa a kroutila hlavou.
,,Ten Jack na tebe má vážně špatný vliv," řekla se smíchem a u slova špatný udělala ve vzduchu uvozovky.

,,Ne teď vážně. Jsem ráda, že spolu trávíte čas. Vypadá jako prima kluk a ty celá jen záříš. Někdy ho přiveď, ráda ho poznám."

Kývla jsem hlavou a napila se ze své skleničky, abych nedala najevo rozpaky.

-------------

Oběd s Tessou byl skvělý. Skvělé jídlo a skvěle strávený čas. Vyzula jsem si boty a šla do kuchyně natočit si sklenici vody.

,,Super že už si zpátky, myslela jsem, že by si se mnou jela koupit nějaký nový nábytek," uslyšela jsem za zády mámin hlas. Protočila jsem očima a až pak jsem se otočila čelem k ní.

,,Hmm?"
Udělala jsem na ní a zdvyhla obočí.

,,Nábytek Nicol. Ptám se tě, jestli se mnou pojedeš koupit nábytek."
Podívala jsem se na hodiny za ní a zavrtěla jsem hlavou.

,,Promiň, ale nepůjdu nemám čas. Teď jsem přišla z oběda a musím jít na trénink."
U slova trénink jsem ve vzduchu naznačila uvozovky.

,,Jak to myslíš, že jdeš na trénink?" Rozzářil se matce obličej.
,,Chceš říct, že se vracíš k...."

,,Ne mami nevracím," přerušila jsem ji uprostřed věty.
,,Jen tam chodí jedna malá holčička a myslím, že by se jí hodilo pár rad."

Matka zavrtěla hlavou otočila se a odešla. Občas si říkám, že jí z toho gymnastického světa začalo hrabat víc než mně.

--------------------

Po půl hodinové procházce městem jsem došla na halu. Vešla jsem do auly a v rozpisu hledala, kde mají miňátka (mini kids) trénink.
Když jsem došla ke třídě, děti už stály s rodiči před třídou. Chelsea jsem nikde neviděla. Po chvilce přišla trenérka a pustila děti do tělocvičny. Vydala jsem se směrem k ní.

,,Zdravím, jsem Nicolette Adamsová. Byla jsem tu už minule a dřív jsem tu trénovala..."

,,Vím kdo jsi," mrkla na mě. ,,Jsem Ella. Taky jsem začínala u slečny Wallisové." Usmála se na mě a podala mi ruku.
,,Jak se cítíš?" Zeptala se a po očku sledovala nově příchozí děti v tělocvičně.

,,Je mi fajn, děkuju. Ale vlastně jsem se tě přišla na něco zeptat."

,,Poslouchám."

,,Když jsem tu byla minule, všimla jsem si jedné dívenky, taková drobná blondýnka, velký modrý oči.... Chelsea."

,,Ano vím."

,,Přišlo mi, že by se jí hodila pomoc. Potřebuje dodat sebedůvěru. Napadlo mě, jestli bych tu mohla být s tebou a mrknout na ni a třeba jí pomoct, nebo i někomu dalšímu."

Ella si mě změřila pohledem a poté se rozhlédla po svých svěřencích.
,,Upřímně, pomoc by se hodila," usmála se.

Měla jsem neskutečnou radost. Poděkovala jsem ji a skočila se převléct.

,,Děti, tohle je Nicol. Je to moje pomocná síla. Taky je profesionální gymnastka. Kdybyste cokoliv potřebovali, můžete se na ní obrátit, ráda vám pomůže. A teď jdeme na to."
Děti si mě zvědavě prohlížely. Snažila jsem se působit mile a usmívala se na ně. Doufám, jen že to nevypadalo jako křečovitý škleb.

---------------

,,Díky, že si přišla. Pomoc se hodila," přiznala Ella, když jsme odcházeli ze sálu.

,,A ty si tu zaměstnaná?" Zeptala jsem se.
,,Vlastně ano, ale jen na půl úvazku, pořád chodím na vejšku," usmála se na mě.
,,Jestli chceš, můžeme někdy zajít na nějaké kafe nebo tak, ať se alespoň známe lépe, když se mnou trénuješ." Odmlčela se.
,,Vlastně bych s tebou třeba zaskočit za Wallisovou a kdybys chtěla, tak zařídit ti něco jako výpomoc."

Překvapeně jsem na ní koukala.
,,To mě nenapadlo, zní to fajn. Děkuju moc, promyslím si to a dám vědět."

,,Dobře, tak se rozmysli a stav se v pátek na tréninku."

,,Stavím."
S tím jsme se rozloučili a já se vydala pěšky domů, když v tom mi zazvonil telefon. Jack.

,,Ano?"
,,Ahoj krásko, co právě děláš?"
Krásko, tak mě oslovil poprvé. Líbilo se mi to.
,,Ehmm jdu z haly domů," zakoktala jsem se.
,,A co plánuješ na dnešní večer?"
Poznala jsem, že se usmívá. Mluvil tajemně.
,,Popravdě nic. Co máš za lubem?"
,,Tak to jsem rád. Buď v sedm připravena jo?"
,,Ale....," Chtěla jsem protestovat.
,,Budu se těšit, pa." A s tím zavěsil. To mou zvědavost ani trochu neukojilo. Naopak.

****
Ahoj všichni, po dlouhé době přidávám další kapitolu. Budu se jich teď snažit napsat a přidat co nejvíc, abych Vám to trochu vynahradila.
**Teri**