Trust Me Darling

8.

Jack's view

Ráno téhož dne
Jack's view

Zabouchl jsem za sebou dveře auta a nemotorně si zapl pás. Přeci jen  jednou rukou se to dělá blbě.

,,Co na mě tak vejráš," vybafl jsem na Jacka, který se snažil zadržet smích. Poslal jsem ho do patřičných míst a pás si konečně zapl.
,,Tak co, máš to její číslo?" Zeptal se.
,,Kdybych chtěl, tak ho mám," řekl jsem neurčitě.
,,Ježiš s tebou je teda zase pokec," zašklebil se a věnoval pozornost provozu. Protočil jsem oči a dál to neřešil.

První, co jsem udělal, když jsme dorazili domů bylo, že jsem si obalil sádru igelitem a letěl do sprchy. Sprchy v nemocnici jsou hnusný a to že jsem tam musel bylo utrpení. Horké kapky mi stékaly po těle a já měl čas na chvíli přemýšlet. O ní, o jejím úsměvu, o jejím hlasu, o její kráse. Nicol. Nikdy jsem neviděl nádhernější osobu, než je ona. Chci ji víc poznat. Chci ji mít u sebe a pro sebe......

Můj tok myšlenek přerušil zvuk tříštícího se skla. Bože, ten blb už zase něco rozbil. Vylezl jsem ze sprchy, otevřel dveře a zařval: ,, Kámo hlavně si do toho zase nesedni, aby sis nepořezal assinku vole."
Zezdola se ozval smích a následný zvuk toho, jak Jack zametal sklo.

Utřel jsem si vlasy ručníkem co to šlo a poté je prohrábl prsty. Pokrčil jsem rameny a oblékl si kraťasy.

,,Doufám, že máš zameteno," řekl jsem a plácl sebou na gauč.

,,Jo a ty zas vymeteno. Jsem slyšel, jak sis broukal ve sprše. Nerad to říkám, ale mohl by z toho být dobrej song."
Hodil po mě flašku s vodou a sám sebou plácl na gauč. Zachytil můj pohled a začal se smát.
,,Sorry bro, vím že nerad píšeš a zpíváš o lásce, ale holky to mají rády. A většina našich fanoušků jsou právě holky."

Pořád jsem nic neříkal a čekal, jaké moudro z něho opět vypadne. Místo toho nahodil tázavý pohled, kterému jsem se vyhl.
,,Ty si jí to neřekl?"
Zase jsem mlčel.
,,Mám pravdu. Neřekl. Neřekl si jí, že si zpěvák."

,,Ne neřekl jsem jí to, protože jsem byl rád s holkou, která je v mé přítomnosti  sama sebou. Bylo fajn být s holkou, která mě bere jen jako normálního kluka. Ne jako slavnýho zpěváka."

Jack mlčel a po chvíli řekl:
,,Vybrali jsme si to. Už to nezměníš."
Podíval jsem se na něj skrz obroučky brýlí a kývl na souhlas.

,,To jo vybrali jsme si to, ale nechápu, proč ty holky pokaždé tak řvou. Jsme jen kluci, co....
,,Co mají dobrý těla," dokončil za mě Jack.
Začal jsem se smát.
,,Chtěl jsem říct, co jen zpívají pro lidi, ale tohle je taky pravda. Což mi připomíná, že teď toho moc neudělám," řekl jsem ťukl sádrou do stolu.

,,Ale máš pravdu, věnuješ se jim co to jde a oni stejně furt ječí," řekl se smíchem.
,,No jo, ale bez nich bysme nebyli tam, kde jsme," řekl jsem a on kývl.

,,Hele a co ta Nicol? Píšete si teda nebo ne?" Zvědavě naklonil hlavu na stranu.
,,No zatím ne, ale nejspíš jí dneska zavolám. Nechci aby se v tý nemocnici cítila sama." Posunul jsem si brýle blíž ke kořeni nosu.

,,A když už se bavíme o holkách, jak to máš s Madison." Jack se začal debilně culit a kdybych ho neznal, řekl bych, že se červená.
,,No jsme spolu. Od včera." Vyskočil jsem z gauče a hned se ozvaly moje naražený žebra.

,,No to si děláš srandu? Kámo gratuluju. Když vím, jakou práci ti to dalo," poplácal jsem ho po rameni a po té po něm vší silou hodil polštář.
,,Ale měl si mi to říct dřív."
Jack na to nic neřekl, jen se smál.

-------
Seděl jsem v tureckém sedu na posteli a otáčel telefonem v prstech. Zavřel jsem oči a skácel se do polštářů. Za zavřenými víčky se mi promítnul Nicolin obličej. I když jsem se snažil sebevíc, pořád jsem na ni musel myslet. Vlezla mi do hlavy a nebylo jak ji odtamtud dostat. Neviděl jsem ji pár hodin a přesto jsem měl pocit, že je to několik století, co jsem ji viděl naposledy. Tak rád bych věděl, jestli i já jí chybím tak, jako ona chybí mě.

Třikrát jsem se zhluboka nadechl a klik na vytáčet. Vytáčení mě dohánělo k šílenství. A pak se ozval ten sametový hlas, na který jsem tak čekal.....

,,Haló?"
Na chvíli jako bych přišel o hlas.
,,Ahoj Nicol tady Jack."
,,Je ahoj, ráda tě slyším. Jak se máš? Co ruka?"
,,Brzdi to je na mě moc otázek," zasmál jsem se a nervózně se podrbal na zátylku.
I když jsem ji nemohl vidět, měl jsem pocit, že se usmála.

Povídali jsme si snad přes hodinu, než jsme se odhodlali to ukončit. Chvíli jsem ještě mlčky ležel v posteli, ale pak jsem se vyhrabal a sešel dolů za Jackem.
Ten, místo aby ocenil moji přítomnost, tak chrápal na gauči. Na to bylo jen jediné řešení.

Vzal jsem z lednice flašku s vodou a vychrstl ji Jackovi do obličeje. Ten se vymrštil do sedu a vyjeveně se rozhlížel.

,,Zařval bych smack cam, ale nejsme v Magconu, takže vstávej ty prase líný."
Zasmál jsem se Jackově odpovědi, kterou nebylo nic jiného než zvednutý prostředníček.

,,Tak co jako, byl si nahoře asi přes hodinu, v telce nic nedávají a Mads už spí. Tak jsem se k ní přidal. Co malá blondie? Kdy ji pustí?"

Pokrčil jsem rameny.
,,Ani nevím, ona to taky neví." Jack si zadumaně prohrábl vlasy.
,,Víš, myslím, že bych se jí měl omluvit za to, co jsem jí tenkrát řekl. Bylo to hnusný."

Jen jsem kývl a sedl si k němu.
,,To bys asi měl, slušně si to podělal, ale myslím, že ti po čase odpustí."
Jack si povzdechl a vstal.
,,Jdu do sprchy a spát. Dobrou."

,,Dobrou," odpověděl jsem mu a natáhl se na gauč. Na stolku mi zavibroval mobil. Silně jsem stiskl víčka. Po chvíli jsem ji vzal abych věděl od koho ta zpráva je. Byla od Nicol- Už jsem doma.

****
Ahoj všichni, tak po prázdninách jsem tu s další kapitolou, ošklivé počasí mě konečně dohnalo k psaní. Kapitola je kratší, ale doufám, že se líbí.
**Teri**