Trust Me Darling

18.

Nicolette's view

Ráno jsem se vyhrabala z postele okolo šesté. Vypla jsem ten otravný budík pod polštářem a spustila nohy z postele. Chtěla jsem se jít alespoň nasnídat dřív než vstane máma do práce, abych se vyhnula zbytečnému výslechu.
V koupelně jsem si rychle opláchla obličej a už jsem sbíhala schody dolů. Najednou se ozvalo prásknutí dveří a klapot podpatků.

,,Ani si nepamatuji, že bych nechávala svou kulmu v autě."
Říká směrem k tátovi, který sedí v kuchyni. Oba dva se smějí. Už není úniku. Zpět do pokoje bych to nestihla, aniž by mě neviděla. Přijdu si jak blázen. Schovávám se před vlastní mámou ve vlastním domě. Směšný.

,,Dobré ráno mami," pozdravím a zadek mám stažený. Změří si mě pohled a usměje se.
,,Dobré ráno zlato."
Otočím se za ní a uvažuju jestli je v pořádku.

,,Co kdo provedl s mámou?"
Zeptám se táty a místo pozdravu ho obejmu. Jen se zasměje a zamne si bradu. Upiju mu ze sklenice s pomerančovým freshem a posadím se naproti němu.

,,Vím, že sis chtěla nechat vše pro sebe, ale tvoje máma stejně všechno ví."
Začnu se dusit a vykulím oči.

,,Slyšeli jsme tě přijít. Chtěla za tebou hned jít a nejspíš tě pěkně sjet, ale vymluvil jsem jí to. Řekl jsem jí, ať na tebe netlačí, že ji to řekneš sama, až budeš chtít. Ale stálo mě to hodně sil," zatvářil se utahaně a dal si ruku na srdce.
Zasmála jsem se a plácla ho po ruce.

,,Tak dobře udělám ti snídani," řeknu se smíchem a zvednu ruce na náznak ústupu. Táta se samolibě usměje upije z hrnku s kávou.  Připravím si suroviny na ovesnou kaši a začnu se činit. Za chvíli už na stole leží tři misky skořicové ovesné kaše s chia semínky, jahodami, malinami a mangem. S úsměvem se posadím k tátovi a čekám na třetího člena. Matka zrovna scházela ze schodů, vyladěná k dokonalosti jako vždy. Vlasy v elegantních vlnách, perfektně padnoucí kostým a lodičky na vysokém podpatku. Přikráčela k nám a nalila si fresh. Posunula jsem k ní misku s kaší a usmála se na ni. S úsměvem mi poděkovala. Snídali jsme v tichosti, jako už dlouho ne.

------------

,,Děláš si ze mě prdel Nicoletto?" Zaječela mi Livi do ucha, až jsem musela telefon odtáhnout. Začala jsem se smát.

,,Ale hlavně že furt ne ne to je jen kamarád a tyhle kecy," prská Livi a v duchu ji vidím, jak rozhazuje rukama.
Když jsem se rozhodla jí říct, co se včera v noci mezi mnou a Jackem stalo, čekala jsem takovou reakci.

,,Hele neječ tu na mě, já taky nevím co si mám myslet. Jsem zmatená. A navíc se ještě ani neozval," vzdychnu a posadím se na postel. Položím se mezi polštáře a zkoumám svůj strop. Poslouchala jsem Livi, jak mě uklidňovala, že se mi Jack brzy určitě ozve. Moc jsem ji ale nevnímala. Moje myšlenky utíkaly jeho směrem.

,,Jo a mimochodem, napadlo nás, že bychom jeli na prodloužený víkend na chatu, tak se chci zeptat, jestli bys jela s náma."
Vzpomenu si a vybalím to na Livi.

,,Jako kdy?"
Slyším, jak se hrabe v tašce, aby vyhrabala diář.
,,Podle toho co znamená prodloužený."

,,No je pátek a my jsme mysleli tak od čtvrtka nebo od středy příštího týdne. Do neděle samozřejmě."
Mlčím a dál čekám na Liviin verdikt. Moc bych si přála, aby jela, ale vím, že to nezáleží jen na mně.

,,Hele víš co, přijď na halu a dohodneme se tam ju?"

,,Budu tam už od půl druhé. Chci se stavit za Wallisovou kvůli nějakým záležitostem. Potřebuju se s ní na něčem domluvit."
Tím jsme ukončili nás dlouhý hovor a já se rozhodla zmizet v koupelně.