Trust Me Darling

7.

Teresa zaparkovala na příjezdové cestě a vystoupila. Nicol celou cestu z nemocnice musela ležet na zadních sedadlech. Nezvládla by sedět tak dlouho. Teresa otevřela zadní dveře a pomohla své sestře ven. Poté jí vzala tašku a vydaly se společně ke vchodu do domu.

Vítej doma Nicol, ozývalo se ze všech stran. Bylo tu spousta lidí. Nicol se z toho motala hlavu. Vždycky když se sešlo tolik lidí kvůli ní, byla z toho nesvá.
Byli tu babička a dědečkové od obou rodičů, mamčina sestra s manželem a synem Jacobem, kterého nikdo moc nemusí.
Bylo tu pár dobrých rodinných známých a také sestry přítel Ethan.

,,Ahoj všichni," promluvila Nicol nahlas a šla se  se všemi přivítat. Nejvíce času strávila s babičkou.
Večer pomalu plynul ve volné zábavě. Nicol byla ráda, že jí nikdo nepřipomíná její úraz. Její matka byla nejspíše jiného názoru. Postavila se doprostřed obýváku se skleničkou a lžičkou v ruce.
Lžičkou ťukla do skleničky, aby jí všichni věnovali pozornost.

,,Prosím všechny o chvilku pozornosti. Chtěla bych pronést přípitek. Na mojí odvážnou dceru," řekla hrdě a na všechny se usmála. Nicol složila hlavu do dlaní a rozpuštěné vlasy jí zakryly rudnoucí obličej. Nesnášela když se o ní takhle mluvilo. Ještě když nebylo o čem mluvit. Zranila se při sportu vlastní chybou. Na tom nebylo nic statečného. Když zvedla hlavu, viděla Ethana, jak všem nalévá šampaňské. Sama měla jednu skleničku před sebou.

,,I když se moje dcera ošklivě zranila a doktoři jí řekli, že už nikdy nebude dělat gymnastiku, moje dcera to nikdy nevzdala. Teď tu sedí s námi, skoro zdravá a odhodlaná. Jsem na ni moc pyšná."
Po proslovu zvedla skleničku.
,,Na Nicol."
Všichni připíjeli na Nicolino jméno, ona však nechala svou sklenku ležet. Její matka na ni mrkla a Nicol nahodila svůj nejfalešnější úsměv, jaký uměla.

Po tom nejtrapnějším proslovu, jaký kdy Nicol zažila, se vydala hledat svou sestru. Našla ji, jak sedí s Ethanem u jídelního stolu a něčemu se smějí.

,,Čus, čemu se smějete??" Zeptala se a přisedla si k nim.
,,Máma posílá fotky z Evropy. Některé jsou fakt super," zasmál se Ethan a po stole posunul svůj mobil, aby se mohla mrknout. Začala se pohihňávat a dala se do prohlíženi fotek. Ethanovi rodiče milovali cestování, takže procestovali už polovinu světa. Byli velmi moderní, uvolnění a v pohodě. Dokonce měli účet na instagramu. A Ethan byl úplně stejný. Byl hodný, vtipný a k Nicolině sestře se choval skvěle.

,,Tahkle fotka je skvělá," pronesla Nicol pobaveně a ukázala fotku, kterou měla na mysli. Na fotce stáli Ethanovi rodiče proti sobě a smáli se na sebe. Místo skleničkami se šampaňským si přiťukávali müsli tyčinkou. Za zády se jim rozprostíral Hyde Park.

Když se Nicol pokochala fotkami, zjistila, že se už obývák trochu vyprázdnil. Lidé začali odcházet. Konečně. Když si Nicol všimla, že už odchází i babička s dědou z matčiny strany, došla k nim aby se rozloučila. Když se objímala s babičkou, ta jí pošeptala.

,,Ten proslov tvojí matky byl děsný, ale mysli si co chceš, pro mě si hrdinka. I kdyby si už nikdy nezávodila, já vím, že si ke gymnastice cestu najdeš."

Nicol stekla po tváři jedna obrovská slza, kterou jí babička setřela dlouhými prsty. Poté ji poplácala po hřbetu ruky a společně s dědou zmizeli za vchodovými dveřmi.
Nicol počkala, až všichni hosté odejdou, pomohla uklidit nádobí a poté odešla do svého pokoje. Potřebovala být chvilku sama. Zase na ni všechno dolehlo a ona se s tím potřebovala vyrovnat a pohřbít to v sobě.

Zabouchla dveře od pokoje a zády se o ně opřela. Rozhlédla se po svém pokoji. Všude měla vystavený poháry, diplomy a nespočet medailí. Nicolin otec jí na medaile udělal speciální trám přes celou délku pokoje na obou stranách. Už na nich nezbylo skoro žádné místo. Prasátka, jež vytvářely, tancovala po pokoji.

Nicol přešla ode dveří k šatníku a vlezla dovnitř. Otevřela část, kde visely jen samé dresy. Byla to škála snad všech barev. Od perleťově bílých až po černofialové s filtry. Nicol přejela po jemné látce kostýmů.  Ke každému měla nějakou vzpomínku.

Vytáhla křiklavě růžové body s dlouhým rukávem a černými kamínky. Její první kostým. V něm poprvé závodila a hned poprvé také vyhrála. Její matka vždycky říkala, že její talent je vrozený a je to dar od Boha. Nicol to ale nazývala trochu jinak. Její úspěch je založen na devadesáti procentech tvrdé práce a jen na deseti procentech vrozeného talentu.

U každého kostýmu si Nicol na něco zavzpomínala. Z pod víček jí uteklo pár neposedných slz, které už nedokázala zadržet. Znovu si oblékla teamovou mikinu, kterou si při příchodu domů sundala a pořádně se do ní zabalila.

Zavřela šatník a přešla ke stolu. Z jednoho šuplíku vytáhla tlustý šanon a posadila se s ním na stůl. Jemnými prsty listovala eurodeskami, které byli zaplněny diplomy. Takový šanon neměla jeden, ale rovnou tři.
Nicol z těch potištěných papírů, ukazující její úspěch, nespouštěla oči. Přišlo jí to jako strašně dávno co podávala svoje výkony na soutěži, ale zároveň jako by to bylo včera co se zranila.

Tehdy jakoby se pod ní probořil tenký led, na němž stála. Slyšela jen, jak moderátor křičí do mikrofonu její jméno a co se právě stalo. Nicol se zježily všechny chloupky na rukou. V hlavě pořád slyšela to příšerně duté lupnutí v jejím těle, a ten pocit, že si zpřetrhala všechny šlachy a svaly. Bylo to příšerné. Noční můra každého sportovce. Nevnímáte ji, ale víte, že někde v zastrčeném koutku vaší duše je, cení zuby a číhá.

Nicol se otřásla, když jí po těle přeběhl mráz. Ne že by jí byla zima. To jen ledový chlad jejího srdce, které bylo tak zraněno, pronikal do celého těla. Její srdce bylo momentálně tak zničené, že na svou obranu vysílalo do těla signály, aby se obrnilo pevnými hradbami, které mu poskytnou bezpečí. Doslova uzamklo Nicoliny city před okolním světem.

Spolu se šanonem uzavřela Nicol i svoje myšlenky. Všechno puntičkářsky vrátila na své místo, vzala si pyžamo a odešla do koupelny. Začala si napouštět vařící vodu, až se celá místnost zaplnila párou. Nicol si stáhla vlasy do povoleného drdolu a sundala ze sebe všechno oblečení. Do horké koupele ještě nakapala pár kapek pěny do koupele s vůní vanilky.
Neměla ráda nic moc okázalého. Za to upřednostňovala vůni vanilky, čokolády, růží a nebo jasmínu.

Nohou otestovala teplotu vody a celá se do ní ponořila. Vzala do dlaní kopeček pěny a rozfoukla ho do vzduchu. Sledovala, jak chomáčky bublinek padají zpět do horké vody.
Natáhla ruku do poličky nad vanou a vytáhla z krabičky bombu do koupele a pomalu ji ponořila do vody.

Nechala si bombu rozpouštět v dlaních a naslouchala jemnému sykotu, který vydávala. Místnost opět zahalila vůně vanilky, nově i s nádechem skořice.

Když po dobré půl hodině vylezla, už ze studené vody,  zabalila se do huňatého županu a vrátila se zpět do pokoje. Padla na postel a pobořila se do říše snů......

Ahoj všichni
Je tu další kapitolka, tak snad se bude líbit. Příští kapitola bude z pohledu Jacka. Snad se vám příběh líbí a čtení si užíváte.
**Teri**