Trust Me Darling

22.

Nicolette's view

,,Uteklo to až moc rychle," postěžoval si Jack a zapl tašku, kterou měl na zemi. Seděla jsem na posteli a pozorovala ho. Otočil se na mě.
,,Aa tady mě zase někdo neposlouchá," zasmál se a povalil mě do postele. Začala jsem se hlasitě smát, když mě začal lechtat. Po chvíli toho nechal a vzal útokem moje rty. Polibky jsem mu intenzivně oplácela. Chtěla jsem si z toho momentu zapamatovat úplně každičkou sekundu. Jeho pevné ruce, které mě držely za stehna, svaly na zádech, které se mi napínaly pod rukou. Jeho plné rty, které divoce laskaly ty moje. Teplo jeho těla. Všechno.

,,Ale doprdele notak, nemůžete si teda alespoň zamknout?"
Zvedla jsem prudce hlavu a praštila se do čela o to Jackovo. Ve dveřích stál Jack G, šklebil se na nás a tvářil se nanejvýš pohoršeně.
Vybuchli jsme smíchy a Jack G se po chvíli přidal.
,,Chtěl jsem jen říct, že přivezli jídlo," řekl a zase odešel a vrtěl při tom hlavou. Jack se zvedl z postele a vytáhl mě na nohy.

,,Tak se jdem možná najíst ať ti ten salát nevystydne," rýpnul si a dal mi pusu. Na to jsem jen zakroutila očima a sešli jsme dolů.

,,Doufám, že cesta bude na pohodu," prohlásila Mads během jídla a koukala z okna. Venku pršelo a byla bouřka. Poryvy větru narážely do oken. Běhal mi z toho mráz po zádech.

,,A to neřídíš," rýpnul si Jack G, ale pak ji objal a vtiskl ji pusu do vlasů.
,,Bude to v pohodě zlato."

‐----‐-----------

,,Všichni všechno?" Zeptala jsem se a zapla si pás. Mads vedle mě si zapla vytápění sedadla. Holá stehna jí obsypala husí kůže. Kluci jeli první a my za nima. Déšť při odjezdu ještě zesílil. Pršelo skoro nad celou Severní Karolínou, takže šance vyhnout se bouřce byla nulová. Stěrače mi jely na maximum a i tak to bylo málo. Cítila jsem protivítr, který nám narážel do auta.
Najeli jsme na dálnici kde to snad bylo ještě horší. Na horizontu lítal jeden blesk za druhým. Jeli jsme přímo do toho.

,,Nenávidím bouřky, fakt je nesnáším," prskala  Mads a zakryla si uši, když zahřměl další mohutný hrom.
,,Jednou jsem za obrovský bouřky zůstala zamčena na balkoně," řekla Hailee.
,,Byli jsme s našima na dovolené a naši šli do města a já jsem byla unavená, tak jsem zůstala na pokoji a četla si. Bylo krásně, tak jsem zůstala jen v kalhotkách a v tílku. No a nějak jsem usnula a během toho se šíleně zatáhlo, začalo strašně foukat a mě se zabouchly dveře. To mě probudilo a než mi došlo, co se děje, tak začalo neuvěřitelně lejt. Do minuty jsem byla úplně mokrá a byla mi neuvěřitelná zima. Na balkoně jsem byla asi od čtyř a naši přišli v osm večer. Celou dobu lilo jako z konve a já se mohla schovat max pod síťované lehátko," zasmála se Hailee a praštila se do čela. Všechny jsme se začaly smát. Díky Hailee se Mads trošku uvolnila a nakonec usnula.
Byly jsme dobrou půl hodinu od Wilmingtonu. Najednou jsem cítila, jak auto zpomaluje. Začaly mi klesat i otáčky. Se znepokojením jsem koukla na ukazovatele nádrže. Byla skoro plná. Sešlápla jsem víc pedál, ale nic se nestalo. Rychlost mi už klesla na sedmdesát za hodinu.

,,Co se děje?" Britney, která byla z holek jediná vzhůru, si taky všimla, že auto zpomaluje.

,,Nemám tušení, ale nelíbí se mi to. Benzín máme, pedál je skoro na zemi a stejně jedeme už teda jen šedesát za hodinu." Chytla se mě panika. Zapla jsem si varovky a najela více ke kraji. Padesát, čtyřicet, třicet,  dvacet a zůstali jsme stát na krajnici. Nic. Zkusila jsem znova nastartovat, znova zařadit, nic. Zůstali jsme stát na dálnici v příšerný bouřce.

,,Trojúhelník," vypadlo z Britney. Kývla jsem hlavou a vytáhla ze dveří oranžovou reflexní vestu.
,,Zůstaň tu a zavolej klukům," řekla jsem a opatrně jsem vylezla z auta. Okamžitě jsem dostala studenou facku od silného deště a studeného větru. Skoro nic  jsem neviděla. Trvalo mi asi pět minut, než jsem z narvaného auta vyhrabala trojúhelník. Došla jsem dostatečně daleko a postavila ho. Než jsem se vrátila zpátky, byla jsem úplně promočená. Vlezla jsem do auta a vydechla jsem. Holky už byly všechny vzhůru.

,,Nicol!!," slyšela jsem Jackův naléhavý tón z telefonu.
,,Jsem tady jsem v pohodě. Nevím co se stalo. Auto prostě najednou přestalo mít tah a začalo zpomalovat. Bylo to hrozně rychlý. Ne jasně že mi nedošel benzín. Hele zavolám si na pomocnou linku a uvidíme. Neboj my to zvládneme." S těmi slovy jsem hovor ukončila. Opřela jsem ruce o volant a dala obličej do dlaní. Absolutně jsem nechápala, co se stalo. Nikdy mě ještě moje auto nikde nenechalo. A teď v tom nejhorším možném počasí zůstanem na dálnici. Praštila jsem jednou dlaní do volantu.

,,Do háje," vykřikla jsem a vjela si prsty do mokrých vlasů.
,,Převlíkni se Nicol," mluvila na mě s klidem Mads a podala mi nějakou mikinu a suché šortky, co vyhrabaly v kufru. Poslechla jsem a mokré oblečení hodila na zem. Zapla jsem topení a objala si studené nohy rukama.
Vzala jsem do ruky telefon a vytočila číslo na operátora.
Během deseti minut bylo vše dohodnuté, museli jsme jen počkat dokud nepřijedou.

,,Doufám, že jim to nebude trvat moc dlouho," pronesla Livi s obavami.
,,Ty nám hlavně nesmíš onemocnět, nebo tě Wallisová zabije. A pak mě. A pak zase tebe."
Livi nad mým proslovem zakroutila očima.

,,Pustíme si alespoň písničky," vyhrkla Mads. Projela playlist a začala hrát.
,,Tahle nám zvedne náladu," a pustila That's My Girl od Fifth Harmony. Další dobrou půl hodinu nikdo nepřijel. Najednou mi zazvonil telefon.

,,Adamsová prosím? Ano stojíme. Směrem na Wilmington na třiadvacátém kilometru. Ano. Co prosím? Ahha, ano jistě chápu. Dobře díky za info. Zatím nashle."

,,Tak?" Dožadovala se odpovědi Livi.
,,Přijedou nejdřív za hodinu," prohlásila jsem otráveně a praštila sebou do sedadla.
,,jsou v nějaký koloně či co a nemůžou se otočit. Přes cestu prý leží asi dva stromy nebo co."

,,No tak to je snad špatnej vtip," zasténala Mads. ,,Dám vědět klukům."

Po hodině a něco k tomu, před námi zastavila dvě auta. Už skoro nepršelo, tak jsme oblékly reflexní vesty, z té mojí stále crčela voda, a vylezly jsme z auta.
Dohodli jsme se, že odjedeme do servisu a věci přeložíme tam a poté nás odvezou domů.
V servisu jsem podepsala nějaké papíry s tím, že se mi ozvou, až bude auto v pořádku.
Poté nás odvezli k Mads domů, kde už čekali kluci. Jack mě div neumačkal.

,,Jsme v pořádku Jacku," uklidňovala jsem ho a hladila ho po tváři. Jemně mě líbnul na čelo a ještě jednou mě objal.

,,Myslím, že líp už náš výlet skončit nemohl," zasmála se Britney a my se k ní přidali.
,,Alespoň to bylo dobrodružný," zasmála se Livi.
Postupně jsme se rozloučili a nasedli do aut. Já a Livi jsme jeli s Jackem.
Když  jsme zastavili u Livi před domem, Livi se naklonila mezi přední sedadla.

,,Ještě jednou děkuju za odvoz a za pozvání.  Bylo to super. Až mi skončí celý ten shon okolo olympiády, tak zase něco podniknem."

,,Nemáš zač, jsem rád, že si jela a že jsme tě mohli poznat," řekl Jack s úsměvem a objal ji.

,,Jsem na tebe neskutečně pyšná Livi. Budeš mi tu chybět," naoko jsem popotáhla a teatrálně zamrkala. Začaly jsme se obě smát a objaly se. Livi nám mávala dokud za sebou nezavřela vchodové dveře.

,,A teď domů."