Trust Me Darling

10.

Nicolette's view

Two weeks later

Bylo to už dva týdny, co jsem byla s Jackem poprvé venku. Od té doby jsme byli venku už hodněkrát. Hodně věcí se i změnilo- mamka mu přestala říkat střapatec, sundali mu sádru a stali se z nás dobří kámoši. Hodně jsme si rozuměli. Stal se pro mě velmi důležitou osobou v mém životě.

Když mi dneska ráno zavolal, že má pro mě na odpoledne a večer překvapení, byla jsem celý den jako na drátkách. I přes to, jak extrémně mě bolela záda, jsem se těšila na to, co mě čeká.
Během dne mi přišla ještě jedna zpráva, ve které stálo jen to, abych si nebrala pevný boty. To je skvělá rada, pomyslela jsem si sarkasticky.

Když jsem se teda v půl páté rozhodla vstát a jít se připravovat, byla jsem pěkně rozepsalá.
Vlasy jsem projela hřebenem, následně prsty a nechala je být. Makeup jsem neřešila, jen řasenku a trochu pudru, abych se neleskla. Klasika. Potom jsem ze skříně vytáhla khaki chino kraťasy a obyčejné bílé tílko. K tomu jen tak do ruky bílý svetřík. Ještě malý batůžek, brýle a sandálky.

Bylo přesně pět, když jsem scházela ze schodů a ozval se zvonek.

,,Ten je teda přesný," ozval se taťka z kuchyně, aniž by odtrhl pohled od notebooku. Jen jsem kývla a došla mu dát pusu na tvář.

,,Tak pa, na večeři se mnou nepočítejte, přijdu večer."
S těmi slovy jsem vyšla z domu a zabouchla za sebou dveře.

,,Ahoj," pozdravila jsem Jacka a přivítali jsme se objetím.

,,Ahoj tak co? Natešená?"
Usmála jsem se a přešlápla na místě.

,,Jo, ale i nervózní. Nemám ráda, když nevím do čeho jdu."
,,Ráda si věci plánuješ co?"
Na to jsem jen kývla a nastoupila do auta.

,,A kam vlastně jedeme?" Nedalo mi to a musela jsem se zeptat.

,,Nejdříve jedem ještě k nám, tam naberem Jacka a Madison a pak razíme na beach party. Je to kousek. Vydržíš sedět?"

,,Ale jo, vydržím," nervózně jsem se usmála a otočila hlavu z okýnka. Přemýšlela jsem nad tím, že vlastně i s druhým Jackem už docela vycházím.
Strašně se mě dotklo, co mi tenkrát řekl v nemocnici. Od té doby to mezi námi bylo takové napnuté. On si samozřejmě dával velký pozor na to, co řekne. Určitě to nechtěl říct tak, jak to řekl. Je to vlastně už týden co se mi za to oficiálně omluvil a od té doby je to mezi námi lepší a lepší.

-------

One week ago

Seděla jsme u Jacka v kuchyni a sledovala ho, jak se snaží něco uvařit. Pro mě je těžký vařit, spoustu věcí gymnastický jídelníček odmítal, ale kuře se salátem nebyl žádný problém. Potom, co jsme zmokli, jsme se jeli schovat k nim domů a něco si uvařit.
Jenže když Jack míchal salát, bylo to všude, jen ne v míse. Začala jsem se smát a poslala jo dělat maso, že salát udělám sama.
Najednou zachrastily klíče v zámku a bouchly dveře.

,,Čus bro, hele máš někde ten ovladač od garáže? Já ten svůj zas někam dal, se poseru.....ehmm Ahoj Nicol."
Jack G se zarazil ve dveřích a nervózně se usmál, jako vždy, když mě viděl.

,,Mám ho v bundě, sorry. Já ti s tím zajedu."
S těmi slovy odešel z kuchyně a ve dveřích poplácal Jacka po rameni. Dál jsem míchala salát jakoby nic.

,,Nicol?"
Na svoje oslovení jsem se na Jacka otočila a zády se opřela o kuchyňskou linku.

,,Ano?"
,,Víš, já bych se ti chtěl omluvit, za to, jak jsem se choval a za to, co jsem ti řekl v nemocnici," vzdychl a sklopil pohled na zem. Poté se mi opět podíval pevně do očí.
Mně došla slova. Nečekala jsem omluvu, myslela jsem, že se přes to prostě nějak přeneseme.