Trust Me Darling

15.

Nicolette's view

Když jsem dorazila domů, hlavou mi pořád zněl telefonát s Jackem. Byl tak tajemný, až snad.....sexy?
"Ale Nicolette, na co myslíš," napomenula jsem se v duchu a zatřásla hlavou. Jack a já jsme kamarádi. Nic víc, nic míň.
"Jo jasně, jen si to nalhávej dál," vysmívá se mi moje vlastní svědomí. A dost.

Ze souboje sama se sebou, mě vytrhne tátův hlas. ,,Nicol, zlato, máš tu nějaký balík."
Strčím hlavu do obývacího pokoje a vidím mámu s tátou jak sestavují nový nábytek. Nic velkého, jen menší knihovnu a konferenční stolek. Na kuchyňském ostrůvku leží onen zmíněný, mně neznámý balíček. Vemu jej do ruky. Není těžký.

,,Od koho je?"
,,Stavila se tu nějaká holka, Madison, s tím, že ti to máme předat až se vrátíš."
Vážně je od Mads? Mají snad ona a Jack něco za lubem?
Tátovi jsem poděkovala a vyběhla nahoru do pokoje. Uvelebila jsem se na posteli a dárek otevřela. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byly to šaty. Dechberoucí. Nejprve jsem vzala do ruky obálku se vzkazem. Stálo v něm:

,,Doufám že se ti líbí a dobře je využiješ. Sedět ti budou, už tě mám v oku kočko. Červená je barva vášně, tak trochu odhal tu divokou kočku, která v tobě je a užij si je. Pac a pusu mám tě ráda. Mads."

To je od ní moc milé. Zpět k šatům. Rudá barva bila do očí. Přejela jsem prstem po látce. Jemný satén mě příjemně pohladil po kůži. Vzala jsem šaty za ramínka a zvedla je do vzduchu. Spadla mi čelist. Šaty byly velmi odvážné a sexy. Nevím jestli se v nich budu cítit. Věděla jsem, že tady mi podprsenka neprojde ani náhodou. Ale rozhodně si je musím jít zkusit.
Šaty mi padly skvěle. Ne moc na tělo ne moc volné. V pase přirozeně seděly. Jako gymnastka mám tělo samý sval a tudíž mám i silnější stehna. Tyhle šaty to ale krásně zakryly. Díky bohu za malá prsa, která se mi už po několikáté v životě vyplatila. Kdybych měla velká prsa, tyhle šaty by nepřipadaly v úvahu už vůbec. Satén mě chladil na těle a já se v nich cítila čím dál lépe. Rozhodla jsem se vyfotit a poslat fotku Mads.
Do sedmi zbývala ještě hodina. Dost času abych se vysprchovala,natočila si vlasy a lehce se nalíčila. Pak ale nastalo dilema, co za boty. Prohrábla jsem šatnu a našla jedny jediný, už dost ubohý, černý lodičky, ve kterých jsem maturovala. Našla jsem si k tomu ještě černý kožíšek a zlaté psaníčko a mohla jsem jít. Sešla jsem schody, zrovna když zazvonil zvonek.

,,Kam jdeš tak upravená?" Zeptá se mě táta a pozoruje mě zpoza obrouček brýlí.
,,Kdybych to věděla tak ti to i řeknu," usmála jsem se na něj. Došla jsem ke dveřím a otevřela. Jack stál přede dveřmi v bílé košili, pod kterou mu prosvítalo tetování. Blond vlasy měl rozházené na všechny strany a na tváři tajuplný výraz.

,,Páni, vypadáš nádherně," vydechne a sjede mě pohledem. Mám chuť se na podpatcích zatočit, aby mě pořádně viděl.

,,Jsou vaši doma?" Vypadne z něho a mě ty zcestné myšlenky rázem přejdou.
,,Ehmm jo jsou. Chceš je jít pozdravit?"
Kývne.
,,Chci jim jen říct, co a jak, aby se nestrachovali. Alespoň tvoje máma."
Zasmála jsem se, jak moc o mé matce ví. A má pravdu, moc jsem jim neřekla, protože sama moc nevím.
Pozvu Jacka dál a bez zouvaní vejdeme do obývacího pokoje. Táta sedí na gauči s knihou v ruce a jen líně zvedne pohled, když nás zaregistruje. Zato matka se vyřítí z kuchyně, propaluje nás pohledem a čeká vysvětlení.

,,Dobrý večer pane a paní Adamsovi," začne Jack úplně nevzrušeně, zato já se samou nervozitou koušu do rtu.
Táta vstane a podá Jackovi ruku. Silně si potřesou rukama. I s matkou se pozdraví stejným gestem. Po krátkém vysvětlení, co plánuje, odejdeme z domu. V autě má zvědavost prolomí příjemné ticho.