Trust Me Darling

9.

Po probuzení přivítalo Nicol ošklivé počasí. Obloha byla ocelově šedá a silně foukalo. Bylo to počasí na to, zabalit se do deky a koukat na seriály. A přesně to udělala i Nicol. Po snídani ulehla opět do postele a už hledala, na co by koukala.

,,Spousta lidí teď mluví o Riverdale. Tak to zkusíme a uvidíme."
Okamžitě se do toho tak zažrala, že přeslechla zvonící telefon. Probralo ji to až napotřetí. Volala Livi. Po otázkách typu jak se ti daří Nicol, spolu ještě asi hodinu volaly. Nicol věděla, že i když je víkend, tak má Livi trénink. Popřála jí hodně štěstí a rozloučily se.

Trénink, pomyslela si Nicol. Jak ráda bych trénovala taky. Snažila se ale tyhle myšlenky zahnat. Zbytečně by zase upadla do depresí. Místo zírání do zdi vstala, vzala mobil a odešla do koupelny.
Z mobilu se ozývaly zvuky písničky Dead od Madison Beer. Nicol jí ráda poslouchala. Madisonin hlas jí uklidňoval.

You say You can't live without me....

Pobrukovala si slova a chodila po koupelně, zatímco si česala tu svoji blond hřívu. Poté, už jako umyté děvče, vyšla z koupelny a zahrabala se zpět do postele. Stihla zkouknout ještě pár dílů, než se zezdola ozval matčin hlas, svolávající k obědu.

------
Po obědě se počasí nezlepšilo, spíš naopak. Nicolině náladě to taky nepřidalo. To ještě nevěděla, že se to obratem změní.
Okolo třetí zazvonil Nicol telefon.

,,Haló?"
,,Ahoj Nicol, tady Jack. No napadlo mě.... ehmm, jak to říct. No prostě jestli by si chtěla jít se mnou do kina. Šla bys?"

Najednou jindy rozhodná Nicol nevěděla, co říct. Nikdy nebyla venku s klukem a sama. Jistě, chodila ven společně s klukama z gymnastiky, ale to bylo něco jiného. Bylo jich víc a většinou se bavili o sportu. S Jackem to ale je jiné. Je to jeden z mála kluků, s kterým se baví mimo gymnastiku. Skoro ho nezná. Neví co čekat a o čem se bavit. Ale měla pocit, že bude jedině správně, když půjde. Měla pocit, že mu má dát šanci. Šanci, aby se navzájem víc poznali.

,,Ehmm Nicol? Jsi tam?"
Zněl nervózně a Nicol si ho úplně představila, jak si zajíždí rukou do vlasů.

,,Jo, promiň ahoj. No, ráda půjdu. Kde a v kolik?"
,,V půl páté tě vyzvednu před domem?"
,,Určitě, pošlu ti adresu. Tak v půl páté. Zatím."

A s těmi slovy položila telefon. V zrcadle se přistihla, jak se culí, jak debílek. Zatřásla hlavou a podívala se na hodiny. Půl čtvrté, fůra času. Rozhodla se jít oznámit matce, že má na odpoledne plány.

,,Kam že jdeš? Ven? A to proč jako? Nudíš se snad? Copak se o tebe dost nestarám?"

,,Ale mami, prosimtě v tom to není. Jen nechci být pořád zavřená doma a čučet z okna. Jsem skoro dospělá a chci se trochu bavit, teď když mám chvíli klid."

,,Víš jak to vypadá? Že využíváš toho, že jsi zraněná."

,,Mami to nemyslíš vážně. Víš jak se cítím, když se mi rozpadá to, o čem jsem snila celý život? Nevíš, tak mě nesuď."

,,Nemluv se mnou takhle Nicol a radši mi řekni kam jdeš a s kým jdeš."

,,Jdu do kina a jdu s jedním kamarádem."

,,S jakým kamarádem? S někým z gymnastiky? Nemají dneska náhodou trénink?"

,,Nevím jestli mají trénink, protože nejdu s nikým s gymnastiky. Jdu s tím klukem, co se mnou byl na pokoji v nemocnici."

Matka obrátila oči vsloup.
,,S tím rozčepýřeným jo? Prosímtě to nebude mít žádnou budoucnost. Ty si vrcholová sportovkyně a co je on?"