Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/28.- Hořká pravda/

      Věnováno Anikk23 ❤️ nezapomněla jsem ani na tebe, tak snad se ti část bude líbit, užij si čtení! :)

Pohled Celest

Portál za mnou se náhle uzavřel, po zádech mě přejelo mrazení a po ostatních ani stopy. Své ruce jsem si založila na prsou a nejistě se zachvěla. Hlavou mi současně zazněla sestřina slova a slova ostatních. Určitě jako varování. Napadlo mě po momentě. Ale proč? Co les přede mnou skrývá za tajemství? Vždyť tenhle les je přeci plný lží a polopravd. Co když mi znovu připomene ony výjevy, jež se mi ukázaly u kostela před několika týdny? Co vlastně ony výjevy ve skutečnosti představovaly? Kladla jsem si v hlavě nespočet otázek, ale odpovědi v nedohlednu. Po krátké době jsem se rozhlédla kolem sebe. Vždyť ten les vypadal úplně stejně, jako z mého snu! Strašila mě znovu má mysl. Snad najdu pravdu o mém zaniklém domově. Až zjistím, kdo s tím měl co dočinění, zašlapu jej do země tak hluboko, co to jen půjde.

Má magie zatím nabírala na své síle a vlivem svých myšlenek ji ignorovala. Putovala dál po lese, jakoby i ona sama chtěla najít odpovědi na otázky, jež se mi pohotově v mé hlavě stihly nashromáždit do jedné. V korunách stromů se současně houpaly úplně všechny mé vzpomínky. Od dětství, po léta strávená na Cetvinách po nešťastné události s Iris a zánikem Rady. Vždyť právě kvůli ní rada tehdy zanikla. Problesklo mi myslí.

Jak jsem tak kráčela lesem, všechny ty vzpomínky mě doprovázely na mé cestě. S mou magií se ze vzpomínek staly výjevy mé minulosti a já pouze žasla nad tím, co všechno má magie svedla. Po momentě jsem se u jednoho z výjevů zastavila a pečlivě jej zkoumala. Pocházel z dob, kdy jsem nebyla na světě, kdy na světě nebyla ani Ellen. Spatřila jsem svou matku, která v náručí svírala jednoho z mých bratrů.

,,Katrin, jsem tak rád, že jsi v pořádku," spatřila jsem odkudsi z dáli mého otce, jenž naléhavě přispěchal k mé matce svírajíc ve svých dlaních nemluvně v plenách. Matka se jen usmála a dál se kochala svým narozeným synem.

,,Je to kluk, že ano?" otázal se tatík a matka se jem usmála. Měla radost, ohromnou radost. Takhle šťastnou jsem ji nikdy neviděla.

,,Ano," odsouhlasila mu Katrin. ,,Jak jej pojmenujeme?" tázala se otčína a ten se na moment zamyslel.

,,Co třeba Mark?"

,,Mark?" otázala se nechápavě Katrin.

,,Ano, Mark. Víš který? Zakladatel naší vesnice,"

,,A cožpak se on jmenoval také  Mark?" zachichtala se černovlasá žena a muži stojíc po její pravici se ve tváři zjevil ruměnec. Zjevně čekal jinou reakci od své družky.

,,Ano, copak jsi zapomněla má drahá?"

,,Ovšem, že nezapomněla. Jen mi..." odmlčela se na moment Katrin a Oliver ji nechápavě pohlédl do tváře.

,,Co se děje?"

,,Ale nic, ať je jednou po tvém. Bude to tedy Mark. Mark jako zakladatel," usmála se hrdě Katrin a otec svého syna jemně pohladil palcem po jeho tváři. Tak takhle to tedy s Markem bylo. Pojmenovali jej po zakladateli.  (Pozn. Aut.- Zakladatel Cetvin skutečně nesl jméno Mark) Zasnila jsem se na okamžik a zanedlouho dorazila k dalšímu výjevu. Jakmile jsem onen výjev spatřila, strnula jsem hrůzou. Vždyť to byl ten výjev. Ten, ve kterém cizí osoby vyháněli mého otce, ale proč?

,,To ta tvá dcera byla vždycky tak naivní Olivere? Vše, co jsme si léta s láskou budovali, je pryč! Díky ní! Díky tobě! Proč jsi nezasáhl!?" rozčílela se náhle osoba z výjevu mé minulosti, než došlo na pohled, zjistila jsem, že to byla Lis. Janina příbuzná. V ten moment se mi stáhlo hrdlo a setmělo se mi před očima. Proč mého otce vlastně vyhánějí?