Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/36.- Temní vrací úder/

Pohled Ellen

Všichni jsme byli ohňostrojem natolik uchváceni, až jsme na několik chvil přestali vnímat okolí. Okolní zvuky, zdejší nádherná krajina, to všechno šlo teď stranou. Přestala jsem dokonce vnímat i to, že si někdo položil svou ruku na mé rameno. Jak mi tenhle detail mohl uniknout? Zamžourala jsem pohledem k jejímu vlastníkovi. Zorro, problesklo mi myslí, jakmile jsem si všimla tmavého rukávu jeho mikiny. Na sekundu jsem se zatvářila kysele, ale nakonec jsem i můj obvyklý kyselý výraz hodila za hlavu. Byl spokojený. Jako všichni ostatní. Moment? Kam vlastně utekla má parta? Rozhlédla jsem se kolem a jediný, koho jsem z naší skupinky spatřila, byla Jana. Ta se narozdíl od Zorra tvářila poněkud divně. Měla bledý obličej, napuchlé zarudlé oči a rukama se držela za břicho. Co se jí asi tak přihodilo? Že by to bylo z toho pití? Říkala jsem přeci Samantě, že to nebyl dobrý nápad.

,,Ty jsi celou dobu tady? Myslel jsem, že jsi raději odešla někam do ústraní," spatřila jsem Michala, kterému ve tváři hrál znepokojující výraz. Jana jen nesouhlasně zavrtěla hlavou a hlasitě polkla. Najednou se mě zmocnil pocit, jakoby ztratila i řeč.

,,Probůh, Jano! Je ti něco?!" zhrozila se po chvilce i Nella a veškerá pozornost teď spadala na naší skupinku, spíše na naší kamarádku, která se tvářila neobyčejně divně.

,,Asi špatně spolkla brambůrek nebo ji posedl ďábel," zavtipkoval Michael a Nella jej probodla kamenným pohledem.

,,Ty jsi blbej," zamračila se a opatrně Janě na čelo položila svou dlaň. Bruneta náhle omdlela a její tělo kleslo do trávy pod ní. V ten okamžik i nebe nad námi potemnělo. Z veselé slavnostní nálady mezi nás vplula nálada melancholická, jež se mísila spolu s narůstajícím strachem. Ohňostroj okamžitě utichl a náhle se zvedl velmi prudký, studený vítr.

,,Hergot! Co se to děje?!" zmatkovali lidé stojící za našemi zády. Vážně nemám ponětí, povzdechla jsem si rozmrzele.

,,To bych také ráda věděla," podotkla Nella a Samantha se náhle zděsila.

,,Sakra," sykla potichu, ale ne dostatečně, protože jsme její klení zaslechli i my. Na moment se chovala poněkud podezřele. Byla neobvykle roztěkaná, jakoby snad od všeho chtěla utéct.

,,Jen ne Temní, ať to nejsou Temní," žbrblala si pod nosem a já se na moment zamyslela. Temní? Ti přeci z lesa jen tak nevystoupí nebo se mýlím?

,,Temní?" otočila jsem se a pohlédla Samantě do jejích vystrašených očí ,,Co by dělali tady v údolí? Z lesa se přeci nemohou dostat." podotkla jsem stroze, dívenka pouze nešťastně vydechla.

,,Ellen... Totiž.. Zapomněla jsem vám všem říct jednu podstatnou věc," koktala ze sebe slovo za slovem, zatímco jsem párkrát nevěřícně zamrkala očima.

,,Moment. Uklidni se. Tomu nerozumím. Jakou podstatnou věc?" otázala jsem se jí.

,,Temní z lesa vystoupí pouze tehdy, je-li mezi lidmi přítomný strach. Poté berou podobu v to, čeho se lidské bytosti bojí nejvíce. Ve vašem případě je právě Jana zdrojem vašeho strachu. Máte obavy. Obavy, aby se jí něco zlého nestalo," hlesla již o něco klidněji Samantha a já se strachem v očích pohlédla na mou kamarádku. Stále se svírala za břicho neschopná jakéhokoli moudrého slova. Tak tohle nevypadá vůbec dobře. Michael s Nellou ji současně podpírali, aby znovu neupadla.

,,Tak jo!" houkla jsem již o něco zřetelněji a všichni mi věnovali svou pozornost.

,,Měli by jste Janu odvést někam do bezpečí a vy ostatní by jste se také raději měli klidit!" zavelela jsem směrem k obyvatelům této kolonie a poté pohlédla na Nellu s Michaelem. Michael přikývl a spolu s dívkami odešel kamsi do ústraní.