Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/26.- Bouře vzpomínek/

Pohled Michaela

Ihned poté, co ostatní zmizeli z mého dosahu, zůstal jsem v lese úplně sám. V živém lese by jste určitě slyšeli ptáky, jenž vám zpívají nad hlavou, okolo vás by jistě poletovali pestrobarevné motýli, cítili by jste vůni lesních květin a hlavně vůni samotného lesa. Tady bylo úplné mrtvo. Jediné, co jsem slyšel, byl můj pravidelný dech a mé kroky míříc do neznáma.

,,Tak jaký osud pro mě skrýváš?" broukl jsem si sám pro sebe v tichosti, jež byla aktuálně mým jediným společníkem. Kromě mučivého ticha ve vzduchu viselo ještě něco, co se stěží popisovalo. Jistě bych to přirovnal pocitům blížící se bouře. S každým nádechem jsem cítil nepříjemný bodavý pocit na plicích.

Své ruce jsem si po momentě založil na prsou a obavy z bouře hodil za hlavu, v ten okamžik mi přišly lhostejné. Vzhlédl jsem poté do korun stromů, kde si hověly všechny mé životní vzpomínky. Byly tu úplně všechny. Od mého útlého dětství, po základní i střední školu, léta strávená v Innsbrucku až po současnost. Upřímně jsem byl zcela šokován tím, kolik toho les věděl o mé minulosti. Nalézaly se tu bohužel i temné chvíle, jež jsem sdílel společně s Janinou kamarádkou Nellou. Vzpomínám si, jak mi Nella tehdy v jeskyních vyčítala to, jak jsem ji nešťastnou náhodou shodil z domku na stromě. Nejspíše mi nevěříte, ale nešťastnou náhodou to opravdu bylo zapříčiněno. Do domku na naší zahrádce jsem si chodil hrát společně s mým spolužákem Lukasem. Byl sice o rok mladší než já, ale byl to hrozný prudič. V ten den mě prudil již od rána. Zpočátku jsem jeho chování ignoroval a sem tam se smál, ale začalo mě to rozčilovat. Nella s Janou současně hrály na schovávanou, tak můj domek využila jako skrýš. Ze dveří neustále tajnůstkářsky vystrkovala hlavu a to se jí na moment stalo osudným. Napřáhl jsem svou ruku s domněnku, že Lukasovi jednu fláknu, ale místo toho jsem omylem vrazil do Nelly, která z domku poté spadla na čerstvě posekaný trávník, jenž se pod stromkem nalézal. V tu chvíli měla z pekla štěstí, že spadla do měkkého. Kdyby spadla na dlažbu, jež jsme měli za domem na terase, jistě by dopadla o něco hůře. I tak jsem se ale modlil, aby se ji nic nestalo. Několik dní po pádu zůstala Nella na pozorování v nemocnici, ale ihned po návratu se vše mezi námi změnilo v peklo. Nella je horká hlava a pokud ji někdo ublíží, byť i fyzicky, jen tak neodpouští. Časem ano, ale nezapomene. Jakmile jsme se spolu pokaždé viděli, vždycky mi to vyčítala. Několikrát jsem ji vysvětloval, že jsem za nic nemohl, že byla vše jen shoda hloupých náhod, ale nevěřila mi. Po několika letech se spolu s její matkou z města odstěhovaly, aniž by jsme s Janou znali důvod jejich náhlého rozhodnutí. Teď jsme se s Nellou po tolika letech znovu setkali. Mohl za to osud? Ptal jsem se dokola sám sebe.

Vzpomněl jsem si také na tu pohádku o kouzelných znaménkách, řece osudu a prababičku Lis. Jaký byl vlastně její osud? Co se přihodilo pradědečkovi Ignácovi? Jakou tohle všechno mělo vlastně spojitost? Máma nám v dětství vyprávěla hodně pohádek o Lisandře a jejich schopnostech vládnout živlu, ale nikdy se nezmínila o Ignácovi. V moment, kdy se má hlava začala kupit novými a novými myšlenkami, z jedné z větví se odpoutala jedna z mých vzpomínek. Netečně jsem k té vzpomínce, jež se nechala unášet větrem, vzhlédl a svůj pohled zase sklopil kamsi do stínu lesa.

,,Kéž bych se tak svedl vytratit i já. Jak se asi daří ostatním? Určitě na tom musí být daleko hůře," mrmlal jsem si celou dobu sám pro sebe, zatímco se okolo mě prohnal můj vlastní živel. Kdyby se jen proháněl, ještě bych to snesl, ale vánek se schovával i pod mé oblečení, kde mě nepříjemně šimral na holé kůži a poté mi rozcuchal vlasy. Byl otravný jak mouchy za letního počasí.

,,Hej, notak přestaň!" křikl jsem na něj, ale on si i tak nedal říct.

,,Takže ty nepřestaneš?" odvětil jsem a arogantně si skřížil ruce na prsou. Vánek se po momentě vytratil kdesi v lese, to mě uklidnilo, ale za to se mi hůře dýchalo. V tu chvíli jsem nabíral dojmu blížící se bouře. Mračna nade mnou nabírala na své temnosti, houževnatosti i síle zároveň a mě se z těžkého vzduchu zamotala hlava. Zanedlouho se v dáli na zlomek sekundy zasvítila obloha, kterou poté doprovázela opravdu silná rána, jež otřásla pomalu celým lesem.

,,No bezva, přijde bouřka a já jsem schovaný v lese mezi stromy," uchechtl jsem se pro sebe a v dáli zahlédl trychtýřovitý vír, jenž se neustále přibližoval do míst, kde jsem stál. Tornádo? Ale kde se tady v lese vzalo tornádo? Onen vír mě po momentě spolkl jako malinu a já měl co dělat, abych se nepozvracel.

Ve víru tornáda jsem si všiml něčeho zvláštního. Tornáda běžně odnáší vše, co jim přijde do cesty. Odnáší domy, auta, ale proč tohle bralo jen mé vzpomínky? V ten moment, jakoby mi před očima probíhal celý můj život. Snažil jsem se rozbouřený živel uklidnit svou magií, ale moc se mi nedařilo, rozptýlila mě totiž jedna zajímavá věc. Ve víru se nacházela také vzpomínka na mého pradědečka Ignáce. Spíše jeho výjev spolu s dalšími.

,,Ignáci, nejdeš udělat to, co si myslím, že chceš udělat?" spatřil jsem po momentě ve víru siluetu mého pradědečka a další osobu, jež se ho snažila zadržet. Vzpomínka se náhle vytratila jako mlha a ticho prořízlo až výstřel z pistole. V ten moment mi srdce přestalo tlouct a já flustrovaně klesl na kolena. Zem pode mnou se náhle prudce otřásla, tornádo se vytratilo kdoví kam a mě doprovázela pouze mlha, ve které se nacházely mé výjevy z minulosti. Proč mi les ukázal zrovna část s mým pradědečkem?

,,Ignáci, Lisandra sice zmizela, ale nemusíš si kvůli tomu brát svůj život!" křikl jeden z mužů, jenž mířil přímo k mému zoufalému pradědečkovi a já zůstal stát s ústy otevřenými dokořán. Matka měla pravdu, všichni byli Esesáci. Problesklo mi hlavou při pohledu na jejich zelené uniformy se znaky tehdejší Třetí říše. Čemuž jsem ani za mák nerozuměl, tak chování Ignáce. Proč si chtěl sáhnout na život?

,,Jenže bez ní můj život nemá smysl! Hansi, já Lisandru miluji celým svým srdcem," hlesl blondýn stále svírajíc zbraň u jeho hlavy.

,,Rozumím ti, až skončí válka. Po válce ji určitě najdeme. To ti slibuji,"

,,To bude ale už pozdě, co když bude dávno mrtvá?!" rozhořčil se Ignác a dlaň se zbraní se mu chvěla ještě víc, než před malým okamžikem.

,,Ignáci, nejdeš udělat to, co si myslím, že jdeš udělat?" hlesl zoufale Ignácův společník směrem ke špinavému blonďákovi, jež byl připravený stisknout spoušť.

,,Sbohem Hansi, byl jsi mým jediným přítelem," broukl po chvilce mlčení Ignác a ticho, jež nás tři obklopovalo, prořízl výstřel. Mrtvý pradědeček s kulkou v hlavě klesl k zemi jako podzimní listí a mě zaplnil smutek.

,,Ne! To nemůže být pravda! Dědečku, ta jsi neměl zemřít!" křičel jsem do šera pod tlakem zoufalství, zatímco se mé slzy draly ven na povrch. Minulost nelze změnit. Strašila mě v mysli sestřina slova a já, místo toho, abych svou minulost změnil, klesl zpět na kolena, hlavu založil do klína a propukl v hysterický pláč. Tohle se nemělo stát. Vždyť Lisandra únos Temných přežila. Ale to Ignác nemohl vědět. Miloval ji tak moc, že si kvůli ní sáhl i na život. Ano, přesně tak mocná dokáže být láska.

Neměl jsem tušení, jak dlouho jsem plakal, ale potřeboval jsem si narovnat krk, neboť mě šíleně bolela záda. Zvedl jsem hlavu, do modrého svetru si po chvilce utřel zbylé kutálející se slzy a po momentě v té mlze, kdesi v dáli spatřil zlaté dveře.

Zlomek vteřiny jsem si tu divnou věc v dáli prohlížel zkoumavým pohledem a až teď mi začaly docházet všechny ty věci a pohádky, jež mi matka o kouzelném lese, jako malému chlapci, kdysi vyprávěla. Pakliže minulost necháš minulostí, zlaté dveře ti ukáží směr. Osud ti ukáže další směr.

____________________________________________

Zdravím po delší době! :D přináším vám další kapitolku příležitostně vhodnou k tomuto bouřkovému období :D musím uznat, že mě Michael velice mile překvapil, netušila jsem, že bude citlivka, ale až taková? :D jaký máte na něj názor vy?
Další věc. Obvykle bych touhle dobou knihu pomalu ukončovala, ale jelikož jsme v půlce a do konce příběhu zbývá cca 11 kapitol, chtěla bych vás navnadit na další dva (ano dva) mnou chystané příběhy, jež vyjdou po ukončení trilogie. První kniha bude nést název Náhody neexistují, bude se jednat o romantický příběh s nádechem komedie, podle skutečných událostí. A další kniha bude bonusová, k celé trilogii s osudy postav, jež se zde v příběhu ukázali byť jen na pouhý zlomek sekundy. Určitě se máte na co těšit, ale víc neprozradím. Jinak... Jak si zatim užíváte léto? :) Mně včera začala začala dlouho plánovaná dovolená, která je celkem slušně nabitá, ale pokusím se do té doby ještě něco vydat, mějte se krásně! :)