Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/32.- Změna plánu/

Pohled Ericha

,,Egone! Ty jedno natvrdlý pako! To neuděláš pro jednou jednu jedinou věc správně!?" vletěl jsem vzteky do temné síně, kde se právě nacházel nic netušící Egon. Nejprve na mě nechápavě pohlédl a po chvilce se jeho pohled změnil v pohrdavý úšklebek, který jsem, abych byl upřímný, u něj tak moc nesnášel.

,,Co jsem udělal špatně? Nenesu zodpovědnost za to, že elementy utekly z lesa. Snažil jsem se je svými nástrahami zadržet, ale nepočítal jsem, že budou silnější,"

,,No tak mi zdrhli, to přeci ještě není konec světa," uchechtl se Temný a lhostejně pokrčil rameny. Mě se pod vší tou tíhou hněvu v krku na moment utvořil knedlík. Musel jsem si polknout, aby mé hlasivky nabraly další síly. Už takhle jsem měl za sebou náročný den a neschopný Egon byl pomyslná třešnička na dortu. Takže on se tomu všemu bude ještě vysmívat?

,,Snažil? Ty ses vážně snažil? Snažil ses, ale úplně špatně! Kvůli tobě to teď všechno půjde k šípku!" křičel jsem na celé kolo a přitom vzteky udeřil pěstí do nedaleké stěny, která se po mém úderu lehce otřásla. Egon leknutím takřka nadskočil, arogantně si založil ruce na hrudi a věnoval mi tupý, nic neříkající pohled. Tohle jednání mě vytáčelo o to více.

,,Jo, jasně. Za všechno můžu já. Jsem tu nejmladší, tak všechnu vinu hodíš na mě," pronesl s jistou dávkou sebelítosti a svůj zrak zabodl do tmavé země pod ním. Už mě vážně začínal vytáčet. To se zase budeme hádat jen kvůli tomu, že Egon není schopný dělat svou práci pořádně tak, jak má? Abych byl upřímný, dnes to nebylo poprvé, co jsme se takhle hádali. Kdysi jsme se při Celestině vysvobození hádali tak moc, že dokonce došlo i na souboj kouzly. Ty jsem dnes už použít nechtěl. Pomyslel jsem si po vteřině, ale mé dlaně při poslední myšlence smýšlely zcela jinak.

,,Můžete mi vy dva laskavě vysvětlit, co se to tu děje?! Proč je tu takový kravál? To nemůže jeden jediný den proběhnout v klidu?!" zaslechl jsem za svými zády hrubý hlas a bleskurychle se k dotyčnému obrátil čelem. Když došlo na pohled, spatřil jsem ve dveřích nakrklého Ernesta. Jakoby nestačilo hádat se ve dvou. To se teď budeme hádat ve třech? Povzdechl jsem si, prsty si lehce chytl čelo a nešťastně vydechl. Ještě ten tu chyběl.

,,Erichu, ta tvá magie jde cejtit i na hony daleko. Můžete mi vy dva laskavě vysvětlit, proč se tu hádáte?" vyprskl jedovatě můj temný kolega a koutkem oka jsem zpozoroval Egona, jenž mezi námi dvěma nechápavě těkal očima. Po momentě si Ernest povšiml Egonovic nechápavého výrazu ve tváři a jednou rukou si rovněž jako já promnul čelo.

,,Řekněme, že tady mladej je hrozně neschopnej. Nedělá svou práci tak, jak by měl," hlesl jsem zklamaně a poukázal na mlčícího Egona, který si v rukou pohrával s kouskem zeminy.

,,Máš na mysli elementy, kteří zdrhli z lesa? Milý Erichu. Nejspíše tě zklamu. Nebyla to Egonovic chyba," zachraptěl Ernest a já se pleskl do čela. Když to nebyla jeho vina, čí tedy?

,,Aha. A čí vina to tedy byla? Hm? Hodláš ho snad bránit? Pokud vím, on měl na starosti nástrahy, jaktože mu pláchli?" procedil jsem zkrze zuby a vyčkával, jak se k tomu Ernest vyjádří. Na moment se tvářil, jakoby někde uvnitř sebe hledal ta správná slova. Jeho ostrá čelist byla zatnutá a jeho tmavý zrak směřoval k zemi. Jednou dlaní si mnul bradu a druhou měl založenou na prsou. Ernesta jsem znal už nějaký pátek, takže by se dalo říct, že jsem z něj četl, jako z knihy. S Egonem byli jako jedna ruka, měl jej v oblibě, tudíž jsem se občas divil, proč ho při každé hádce hájil. Já měl na Egona zcela jiný názor. Byl z celé naší party nejmladší, a tak ještě neměl moc zkušeností. Dal jsem mu jeden z nejlehčích úkolů vůbec. Proč podělal tak primitivní věc?

,,Tak odpovíš mi ještě letos nebo se tvé odpovědi nedočkám vůbec?!" ano, zuřil jsem, protože jsem nesnesl, když jsem na něco musel čekat. Byl jsem hrozně netrpělivý.

,,Co když jim k útěku z nástrah pomohla řeka? Cožpak jsi zapomněl na osud? Co když jim z pasti pomohl právě on?" vznesl do vzduchu několik otázek, já pohlédl směrem k řece a na moment se zamyslel. Sakra. Vždyť má pravdu! Problesklo mi myslí a dál hleděl na tu zlatavou vodní hladinu, která mě štvala den ode dne více a více.

,,A to jsem se ti celou dobu snažil vysvětlit, ale ty jsi si jako obvykle musel stát za svým!" houkl mi za zády Egon a já svůj pohled i nadále upínal jedním a tím samým směrem. Už jsem si začínal připadat jako zhypnotizovaný.

,,Určitě jsou již dávno v Matewallu a vysmívají se nám," zamumlal jsem si mrzutě pod nosem, ale asi ne dostatečně potichu.

,,Tím bych si nebyl tak jistý," přistoupil ke mě také Ernest a založil si ruce do kapes. Já se opětovně zamyslel. Tak moment. Cože to řekl? Sice nepatřím mezi ty nejhloupější, ale tohle jsem zkrátka nepochopil.

,,M-moment. Jak jsi to teď myslel?" optal jsem se jej s malou dávkou zvědavosti, která ve mě od té doby rostla a rostla. Mimo zvědavosti jsem ve vzduchu pocítil také něco dalšího. Něco, co jsem nedokázal pořádně definovat a abych byl upřímný, děsilo mě to daleko více, než otravná řeka. Drobet jsem znejistil a ihned poté mě polila zimnice, po které jsem se drobet zachvěl. I Ernest si toho po momentě všiml, ale tvářil se, jakoby se vůbec nic nedělo. Tohle mu šlo.

,,Ty už si nevzpomínáš, co jsme udělali s Cetvinami?" tázal se mě řečnicky a zanedlouho se k nám přidal také nejmladší Egon.

,,Já si na to vzpomínám. Jakoby to bylo včera," zasnil se náš nejmladší a Ernest ho jemně šťouchl do ramene.

,,Vždyť to bylo před sedmdesáti lety, jakýpak včera," uchechtl se po momentě a ihned na to dostal šílený záchvat smíchu.

,,A s Matewallu to souvisí jak? Chceš mi snad naznačit, že-?" podrbal jsem se jemně na zátylku a Ernesta lehce bouchl do ramene. ,,A přestaň se pořád tlemit. Co chceš dělat s Matewallu?" optal jsem se jej znovu. Ernest se konečně přestal smát a věnoval mi jeden ze svých významných pohledů.

,,Moc ti to tedy nepřemýšlí," vydal ze sebe přidušeným smíchem. Egon se otočil zády k nám a na moment se zadusil, pak se obrátil čelem zpět. ,,I Egonovi to došlo." poukázal na nejmladšího z party a ten se místo odpovědi pouze zářivě, leč zákeřně usmál. Já po nich vrhl kamenný pohled, a pak mi to docvaklo. Chtějí stejným způsobem zlikvidovat i  Matewallu?

,,Chcete stejným způsobem zlikvidovat Matewallu?" optal jsem se těch dvou tak, jakobych špatně slyšel.

,,Takže změna plánu?" usmál se zářivě Egon a Ernest místo odpovědi pouze mlčky kývl hlavou na znamení souhlasu. Možná jsem se teď zachoval jako největší idiot, to z toho důvodu, že mi cosi nedalo spát. Ano, byla to dobrá magie, která společně s řekou nabírala na své síle. Co bylo jejím zdrojem? Kladl jsem si neustále na srdce a zmateně se rozhlížel okolo sebe.

,,Žádná další vesnice se likvidovat nebude!" zaburácel náhle temnotou dívčí hlas, jenž mi byl velice povědomý. Všichni tři jsme náhle zpozorněli a pohlédli směrem, odkud tyto povědomé zvuky zněly. Chlapci se tvářili, že každou chvílí použijí svou temnou magii, kdežto já stuhl na místě a šokovaně hleděl na osobu, která nás vyrušila z našeho rozjímání.

Ejhle! Tak se zdroj dobré magie přeci jen ozval sám!

____________________________________________

Kdopak se nam to ukazal po takove dobe? :D

Pokracovani priste :)