Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/4.- Záhady minulosti/

Pohled Celest

,,Jsi si jistá, že je to opravdu náš otec?" optala se mě nechápavě Elleonor a já se k ní s šokovaným výrazem ve tváři konečně obrátila čelem. Tvářila se zmateně, v očích se ji odrážely obavy a nejistota.

,,Copak ty tu podobu nevidíš?" optala jsem se ji stejně tak udiveně, jako jsem na ni hleděla, zatímco sestra jen stála na místě neschopna dalších slov. V hlavě se mi kupily samé otázky na nichž jsem si nedokázala ani pořádně odpovědět.

Je to opravdu náš otec? A kdo jsou ty tři osoby za jeho zády? Proč ho vyhánějí? Mohly za to všechno opět ty tři hlasy? Odkud ty hlasy pocházejí? Co mají všechny ty výjevy z minulosti znamenat? Kdo nebo co je jejich zdrojem? Míhalo se mi hlavou a já pohlédla směrem k cestě pod kostelem, která vedla k řece. Sama jsem pořádně netušila proč jsem tím směrem pohlédla, ale má moc to tak cítila.

Řeka! Problesklo mi náhle hlavou a dál zírala do prázdna před sebou.

,,Kam ses to tak zahleděla?" povšimla si mého pohledu po chvilce i Ellen, a pak pohlédla tím samým směrem, jako já.

,,Řeka!" vykřikla jsem a v tu chvíli měla pocit, jakoby mě náhle opustily všechny mé smysly. Než jsem se stačila nadát, prchala jsem k řece aniž bych věděla proč. Vlastně ano, důvod jsem znala. Moje magie času to tak cítila. Ještě jsem se stihla podívat na Ellen, která se nejistým krokem rozběhla přímo za mnou.

,,Cože? Tomu už vůbec nerozumím,"
pronesla nechápavě Ellen, když jsme kráčely přes klenutý kamenný mostek, směrem k rozkvetlé jabloní nalézající se na pravém břehu řeky.

,,Já také ne, ale má moc to tak cítí," vysvětlila jsem sestře ve spěchu, zatímco jsme udýchané dorazily na místo, kde jsme se zastavily a rozhlédly se okolo sebe.

,,Ta voda v řece je celá zlatá," předklonila se Ellen k jejímu břehu a lehce se dotkla její hladiny. Svou dlaň stáhla zpátky a významně mi pohlédla do očí.

,,Já vím, já vím, ale co to znamená?" promluvila jsem k ní s nechápavým výrazem ve tváři a Ellen se jen zmateně poškrábala na zátylku. Mým tělem mezitím procházela magie toku a spolu s tou mou se rozlévaly do krajiny kolem nás.

,,Myslím, že se vám řeka něco snaží naznačit," uslyšely jsme za našimi zády Janin hlas. Bleskurychle jsme se obě otočily za tím dívčím hlasem a spatřily Janu, jež v pravé ruce svírala vodítko s Benem stojíce po její pravici.

,,Jak to myslíš?" optala jsem se nechápavě té dívky a ona se jen pousmála. Po chvilce se sehla k Benovi a posléze mu z obojku odepla vodítko, které si přehodila kolem krku. Ben po momentě s hlasitým štěkotem vletěl mezi mě a Ellen, která si pejska pohladila a dál pobíhal okolo nás.

,,Když jsem procházela podél kostela, všimla jsem si všech těch siluet a výjevů z minulosti. Jak jsem se tak okolo těch výjevů procházela a zkoumala je, pocítila jsem od řeky jakousi zvláštní sílu, mohla jsem tušit, že se něco děje, a tak jsem se tedy vydala po Celestiných stopách a dorazila až sem. Já sama jsem netušila, co ty výjevy mají znamenat, ale naznačovaly tam i něco z mého života. Tak jsem se rozhodla, že se to pokusím zjistit. Tušila jsem, že se s Celest něco děje. Má magie se chovala totiž stejně tak podivně, ale nedávala jsem to znát,"

,,Netuším, jakou tohle všechno může mít spojitost," vydechla Jana téměř na jeden nádech a Ellen ji s údivem poslouchala. Já si pak sedla na dřevěnou lavičku pod jabloní neboť mě začaly bolet nohy. Ellen s Janou učinily totéž.

,,Určitě tohle všechno má co dělat s naší minulostí," odmlčela se na chvilku Ellen a pohlédla nepřítomně před sebe. Jana byla mezitím hluboce zamyšlena. V tu chvíli mi přišlo, že chtěla něco říct, jen nemohla nalézt ta správná slova.

,,Víte... když jsme s bratrem byli malý, matka nám vyprávěla příběh o jakési kouzelné řece, která prý skrývá záhady a tajemství minulosti a zná také osudy nás všech," vypadlo náhle z Jany a Ellen s upřeným pohledem do údolí před námi jen vydechla.

,,No dobrá," promnula si dlaněmi obě oči a vzhlédla k Janě, která se jen kulišácky usmála.

,,Jakou má ta tvá povídka spojitost s tou naší?" otázala se ji nechápavě dívka.

,,Vyprávěla nám jej ještě kdysi v Innsbrucku. Tradovalo se, že její pramen hlídají jakési dávné síly. Strážci dne a noci. V minulých dobách se lidé pramen pokoušeli vyhledat, neboť mnozí z nich chtěli znát svůj osud, ale bez úspěchu neboť cesta k prameni vede prý přes jakýsi les zapomnění. Jednou do něj vejdeš a ven se už nikdy nedostaneš." pokračovala dál Jana ve svém příběhu a já si mezitím něco uvědomila.

Ty tři hlasy, které mě neustále volají určitě musí být strážci pramene. Pokud to jsou skutečně oni, musí tedy vědět, kdo mohl za zánik mého domova. To mnohé vysvětluje. Ty výjevy z minulosti, Janina magie vody úzce spjatá s tou mou, pak ta zlatá řeka a vše okolo. Znají odpovědi, ale proč mě neustále volají?

,,Celest?" luskla mi zatím Ellen prsty před obličejem a já se konečně probrala z mých myšlenkových pochodů.

,,Jsi v pořádku? Vypadáš nějak rozhozeně," optala se mě Jana se strachem v očích a já k ní koutkem oka konečně vzhlédla.

,,Ano, jsem v naprostém pořádku, jen jsem se zamyslela," odpověděla jsem stroze a vzhlédla k Benovi, který vesele pobíhal okolo jabloně.

,,Aha a nad čím jsi přemýšlela?" otázala se mě po chvilce Elleonor a já se jen usmála. Domnívám se, že jsem našla řešení toho všeho.

,,Nad tím, co teď Jana říkala.. Ty hlasy a to všechno okolo, eh, vždyť to vidíte sami," hlesla jsem a poukázala na tu zlatavou vodní hladinu, která se lehce třpytila na slunečním světle.

,,Snad si nemyslíš, že je ta povídka skutečná?" otázala se Ellen nechápavě a mě se ústa semkla do tenké linky.

,,Takže ty se domníváš, že ty hlasy, které poslední dobou slyšíš, jsou opravdu ti strážci pramene?" optala se mě Jana po chvilce a já ji dala za pravdu tichým kývnutím hlavy.

,,Netroufnu si říct, zda je Janina povídka skutečná, ale znám někoho, kdo to vědět bude," zamyslela jsem se po chvilce a vzpomněla si na mého bratra Markuse. Jelikož toho Markus věděl více než my s Ellen dohromady a je tu delší dobu, určitě by nám mohl poradit.

,,Ano? A kdo by o tom měl vědět víc než my všichni dohromady?" otázala se mě nechápavě Ellen a já mezitím vstala z lavičky a rozhlédla se po okolí.

,, Uvidíš," zazubila jsem se při vzpomínce na mého bratra a z lavičky poté vstaly i holky. Jana současně uvázala Bena zpět k vodítku a Ellen čekala, co dalšího ze mě vyleze.

,,Je to někdo, koho moc dobře znáte,"

___________________________________________

Hoj ahoj!
Nová část je venku ;3!
Tak co na ní říkáte :)?

Přeji pěkný den! :)