Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/6.- Minulost nezměníš/

Ahoj! Konečně jsem zpátky ve hře, tak snad pevně doufám, že jste opět nečekali dlouho. Poslední dobou mě totiž jaksi trápí spisovatelský blok, pořád píšu, mažu a přepisuju,tak doufám,že se to brzy zlepší. Ale teď konec řečí a zpátky k příběhu!👇

_______________________________________

Pohled Markuse

,,Cože jsi to říkala? Zopakuj mi to prosím ještě jednou, mám dojem, že jsem špatně slyšel," optal jsem se znovu svých sester, které jen mlčky seděly na posteli přímo naproti mě a čekaly, co ze mě nakonec vyleze. Svůj pohled jsem mezitím přesunul k oknu kde jsem zjistil, že slunce za obzor zapadlo velmi rychle a pohled vrátil opět k Ellen s Celest.

,,Že si chceme promluvit o tvé minulosti drahý bratře," ušklíbla se po momentě Elleonor a mě se opět stáhlo hrdlo. Tuhle větu jsem od svých sester vůbec nečekal. Ani v nejmenším jsem netušil, proč se mě ptaly zrovna na mou minulost. Já jsem se o tomhle temném období nerad s někým bavil neboť právě na mou minulost jsem měl velmi zlé vzpomínky, na které snad v životě nikdy nezapomenu.

,,Já nevím. Nevím o ničem, co bych vám měl sdělit," zalhal jsem po vteřině a teatrálně se na obě dívky usmál. Úsměv ale dlouho netrval, protože jak znám Ellen, pozná, když ji kdokoli lže. Ellen mě proto probodla kamenným pohledem a po sekundě se ušklíbla.

,,No tak, Markusi. Poznám na tobě, když lžeš, tak povídej," pronesla Ellen s povzdechem a mě nezbylo nic jiného, než se jejich zvýdavým pohledům vyhnout, kousnout do kyselého jablka a říct jim celou pravdu. Vůbec se mi to nezamlouvalo. Tak nějak jsem na sobě cítil, že z toho nic dobrého nevzejde.

,,Dobře, dobře. Já vám to tedy povím, ale musím se vrátit zpátky časem," promnul jsem si po chvilce dlaněmi oči a vzhlédnul k oběma dívkám, které si mezi sebou vyměnily významné pohledy a nervózně se ošily.

,,Cesta časem? To už tu jednou bylo, nemyslíte?" usmála se po chvilce Celest a Ellen se na znamení souhlasu pouze zazubila.

,,Ano, ale teď je to jinak," podotkl jsem stroze, dal si nohy do tureckého sedu a koutkem oka sledoval reakce obou dívek.

,,Tak jo, vraťme se tedy do dob, kdy Celest slavila osmnácté narozeniny," začal jsem s vyprávěním, ale Ellen mě po vteřině vyrušila.

,,To je sice moc hezký úvod, ale jak to souvisí s vámi dvěma?" optala se mě Ellen a já si jen povzdechl.

,,Tak chceš to vědět nebo ne?"  pohrozil jsem mírně své sestře, která svá ústa stáhla do tenké linky a konečně byla ticho. Pokračoval jsem dál ve vyprávění.

,,Po Celestině záhadném zmizení se ve vesnici začaly dít podivné věci. Vesnice byla několikrát vypálená a kostel vykraden. Zprvu si lidé mysleli, že je vše pouhá náhoda, ale v osudný den se prokázalo, že nešlo o náhodu, ale o něco tajemného a velmi děsivého,"

,,Páni! A co to vůbec bylo?" vydechla Celest po chvilce s údivem a mě přeběhl mráz po zádech, opravdu nerad jsem o těch děsivých postavách mluvil. O monstrech temna, kteří za pomoci Iris takřka během několika dní zdemolovali náš domov.

,,Začalo se to dít ve dnech, kdy se Iris dostala do čela tehdejší Rady čtyř, která se rozpadla a dál si žila své životy. Často se mi tato monstra objevovala i ve snech, byly to tři postavy halené v temném, o jejichž původu nevěděl nikdo nic. Prý se spekulovalo, že se usadili v místech, kde pramení řeka a své zlo roznesli do vesnic, které se na obou březích řeky nacházely. Cetviny to neminulo stejně, jako Janovu ves, kde teď bydlí Jana. Pramen řeky prý hlídali jakýsi strážci dne a noci, lidé ze vsi tam po útoku Temných často chodili, neboť chtěli znát svůj osud, ale díky Temným silám se z pramene zpátky do vesnice už nepodívali," vydechl jsem a Celest na mě významně pohlédla.