Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/5.- Markus u zpovědi/

Pohled Ellen

,,Tak kdo to je?" naléhala jsem cestou domů dál na sestru, která se kochala krajinou kolem sebe a usmívala se u toho jako měsíček na hnoji.

,,Povídej," pronesla nedočkavě Jana a Celest se zhluboka nadechla. Já se k sestře otočila čelem a čekala, co z ní nakonec vyleze.

,,Je to Elisabeth, že ano? No jistě, mohla jsem to tušit," dokončila jsem sestřiny myšlenky a ona na místo odpovědi jen záporně zakroutila hlavou.

,,Nene, Elisabeth to určitě není," zazubila se sestra a než jsme se stačily nadát, ocitly jsme se na Cetvinském rozcestí, kde jsme se zastavily a rozhlédly se okolo nás.

,,Když to není Elisabeth, kdo tedy? Nikdo jiný přeci nezná minulost tak dobře jako ona nebo ano? Nebo se mýlím?" odmlčela se na moment Jana a Celest se jen ušklíbla.

,,Pokud si dobře vzpomínám, Elisabeth už dávno zcela jistě odešla do penze, užívá si dobře odžitého života, nemůžeme ji s problémy Rady obtěžovat pořád, to přeci nejde," pronesla jsem s vážným výrazem ve tváři a Celest se hlasitě zasmála.

,,Má drahá,"

,,Copak jsi zapomněla na naše bratry?" optala se mě s dušeným smíchem Celest a já jen několikrát nevěřícně zamrkala očima.

,,N-no vidíš, ti dva by mě ani ve snu nenapadli," pleskla jsem se s úsměvem do čela a holky se jen spokojeně usmály.

,,Ale cožpak o tom všem můžou něco vědět?" zeptala se Jana s podezíravým výrazem ve tváři. Celest jen vydechla a pohlédla kamsi do dáli, za rotu pohraniční stráže.

,,Jani, ty si myslíš, že bratři k těm bílým vlasům přišli jen tak? Úplnou náhodou? To, že se mi ve vzpomínkách zjevili i Temní, musí mít nějaké logické vysvětlení," pronesla stroze Celest a já ji dala za pravdu tichým kývnutím hlavy.

,,Počkat! Cože jsi to řekla?" zděsila jsem se náhle a Celest na mě významně pohlédla.

,,Že se mi ve vzpomínkách zjevily i tři temné postavy. Jejich tváře si nevybavuji, ale jejich jména mi pořád zní hlavou," vysvětlila mi spěšně sestra a mě se při vzpomínce na Iris zjevil kyselý výraz ve tváři. Byl tak kyselý, až jsem si připadala, jakobych snědla ke snídani namísto chleba s máslem celý citron i s tou žlutou kůrou.

,,Erich, Egon a Ernest," mumlala si sestra pod vous a já ji se zájmem poslouchala.

,,Hmm..Na to, že jsou Temní, nezní jejich jména děsivě, spíše naopak," zasmála se Jana po chvilce svírajíc v jedné dlani rudé vodítko s Benem, který neustále vrtěl vesele ocasem.

,,No dobře.. Ty si tedy myslíš, že o tom bude Markus vědět něco víc?" optala jsem se znovu nevěřícně a sestra se na oplátku pouze usmála.

,,Ty si myslíš, že k těm bílým vlasům přišel jen tak?" odpověděla mi sestra na otázku další otázkou. Opravdu nemám ráda, když mi kdokoli na otázku odvětí další otázkou, tak jsem se na místo odpovědi jen zamračila a záporně zakroutila hlavou.

,,Už bych měla jít," prolomila nepatrnou chvilku ticha Jana, která pohlédla na hodinky, jenž měla zachycené na pravém zápěstí.

,,Dobře, tak se tedy měj!" usmála jsem se na Janu, která nám z dálky mávala na rozloučenou a se sestrou jsem se pak vydala směrem k našemu domku nedaleko hranic.

Cestou domů jsem s Celest pomalu ani nepromluvila, zdála se být duchem úplně jinde a zasněně se rozhlížela do kopcovité krajiny okolo nás. Na jedné z pastev se spokojeně pásly krávy a ptáci nám zpívali nad hlavami. Jak jsem se tak rozhlížela okolo, povšimla jsem si, že se slunko pomalu sklání k obzoru a nebe se okolo nás barví do rudé, oranžové, žluté a sem tam i růžové.

Jakmile jsme dorazily do předsíně, sestra si bleskurychle zula boty a s větrem o závod pelášila k Markusovi do pokoje a mě nechala stát v temné chodbě samotnou. Nechápavě jsem zakroutila hlavou, natáhla bačkory a tichým bytem jsem se vydala za nimi.

Pohled Markuse

Seděl jsem v mé knihovničce v koženém křesle a v duchu jsem očima lítal od jednoho řádku k druhému v jedné z mých oblíbených knih tak moc, až jsem přestal vnímat realitu okolo mě.

Po momentě jsem knihu zavřel, odložil zpět na stolek a pohlédl ven z okna nad postelí. Z pohledu jsem zjistil, že slunce pomalu, ale jistě zapadalo za obzor a mě se mezitím v hlavě mihla jedna z mých myšlenek.

To jsem celé odpoledne strávil jen u knihy? No, zjevně to tak už vypadá. Problesklo mi náhle myslí a dál hleděl  ven.

Z mých myšlenek mě vyrušilo až něčí zaklepání na dveře.

,,N-no? D-dále!" vykoktal jsem ze sebe, neboť jsem se polekal. Rychle jsem seskočil z postele a posadil se jen na její okraj stále zkoumajíc dveře a čekal, kdo vejde do jizby. Většinou mi do pokoje vleze jen mé dvojče Mark, ten nikdy nezaklepe. Vřítí se do místnosti pokaždé jako velká voda a během chvilky je rázem te tam. Kdo to tedy může být?

Klika u dveří náhle cvakla a na prahu stály dvě osoby. Když došlo na pohled, spatřil jsem své sestry. Jak rád jsem je viděl! Netrvalo dlouho a já ze sebe vyloudil spokojený úsměv.

,,Ejhle! Co vy tady?" optal jsem se svých sester stejně tak překvapeně, jako jsem se tvářil. V Ellenině obličeji se zračily pocity nejistoty a Celestin obličej zdobil taktéž spokojený úsměv.

,,Víš," začala Celest a mě se stáhlo hrdlo. V duchu jsem se modlil ke všem svatým, aby to nebyla další vážná věc.

,,Chtěly bychom si s tebou o něčem promluvit," sotva dopověděla tuto větu, polilo mě šílené teplo. Sám jsem netušil proč se to stalo. Nejspíše jsem jen nevěděl o čem se mnou sestra chce mluvit. Snad to nebude nic vážného, ale s pohledem do Celestiny tváře, která se ze spokojeného úsměvu náhle, jako lusknutím prstů, změnila ve vážnou tvář plnou obav stejně tak, jako u Ellen, mi vše bylo jasné.

Sestry se současně ode dveří přesunuly k mé posteli a já udělal více prostoru tím, že jsem přikrývku dal stranou tak, aby se pohodlně mohly usadit vedle mě. Pohledem jsem těkal mezi Ellen a Celest, které beze slov hleděly do mé pihaté tváře.

Po pár vteřinách ticha Celest konečně promluvila a svou větou prolomila celkem nepříjemnou atmosféru, která se od příchodu sester rozlila po místnosti.

,,Chceme si promluvit o tvé minulosti,"

___________________________________________

Aloha!
Po dvou týdnech jsem konečně dokončila tento koncept a jsem konečně zpátky! ^_^

Do této části jsem vmísila i kousek z Markusovic osobnosti, tak jaký máte na hošana názor? :D dala jsem to sem schválně, protože tenhle neškodný kousek kapitolky je velmi důležitý pro rozvoj dalšího děje v této knize :)

Tak snad se nová část líbila a zatím opět aloha u pokračování *_*