Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/2.- Oslava/

Pohled Jany

Přesně dnes se měla chystat Celestina narozeninová oslava, kterou jsme všichni tak dlouho plánovali, ale zároveň se ji snažili před Celest utajit. Když byla Celest v prokletí, Markus o jejích narozeninách před lety hovořil hodně často. Dost ho totiž mrzelo, když zjistili, že je Celest pryč. Od té doby narozeniny Markus s Markem a Ellen nepokládali za důležitou věc. Vždy je slavili všichni společně, i když se každý narodil, tedy až na Marka s Markusem, v jiný den.

Celest je dnes třistadvacet let. Je to zvláštní, že? Ale ono to totiž ve fantasy světě funguje zcela jinak. Tam by jí bylo pouhých dvacet let. S jejich věkem jsem si od samotného prvního setkání tehdy v rotě lámala hlavu dost dlouho.

Narozeninová oslava měla být pro Celest velkým překvapením. Pořád si totiž chudinka myslí, že na ní trojice zapomněla již dávno.

A přestože byl kostel na Cetvinách jediné místo k uskutečnění, rozhodli jsme se pro konání oslavy tam. Přeci jen v kostele Celest jako malá trávila velmi mnoho času.

,,Ellen?"

,,Ellen? Jsi tu?" otázala jsem se, zatímco jsem jedním okem nahlédla do nitra kostela.

Jelikož jsem v rukou držela dvoupatrový, krémový dort s ovocem, který má Celest moc ráda, musela jsem si dávat pozor, abych jej neupustila na podlahu. Byla by to veliká smůla, protože jiný dort by jsme tak narychlo už nejspíše nesehnaly.

,,Už běžím," uslyšela jsem náhle Ellen a za pár sekund spatřila, jak běžela směrem ke mě.

,,Nesu ten dort," usmála jsem se a tmavovláska se jen spokojeně zazubila.

,,Je moc krásný," usmála se po momentě při pohledu na ten dvoupatrový moučník s ovocem. Bylo vidět, že si má matka s dortem dala opravdu záležet.

,,Nemáš zač," ušklíbla jsem se, zatímco jsme obě procházely mezi dřevěnými kostelními lavicemi, na jejichž koncích byly uvázané balónky všech barev a velikostí.

,,Nachystala jsi to tu parádně," pohlédla jsem po chvíli i na tácy s občerstvením.

,,Dala jsem si záležet. Je to přeci jen má jediná sestra," zasněla se Ellen se spokojeným výrazem.

,,A kdy dorazí zbytek skupiny?" optala jsem se po momentě, kdy jsem se usadila do jedné z dřevěných kostelních lavic.

,,Kluci tu budou každou chvíli a zbytek.. Nevím, nemám tušení," zamyslela se po chvilce Elleonor. Já se jen usmála a šly jsme ještě doladit pár drobnůstek.

*

,,Opatrně, tady je kámen," uslyšeli jsme po chvíli zvenčí Markuse, jak navigoval Celest, která měla uvázané oči černým šátkem. Do kostela současně vstoupil Markus, a pak až za ním Celest. Jenže ta po chvíli zakopla o dřevěné futro a upadla na kamennou dlažbu.

,,Jo a tady je futro, takže musíš obě nohy zvednout," upozornil Markus svou sestru, ale příliš pozdě. My se zatím svíjeli smíchy po lavicích nad Markusovic schopností neúspěšné navigace.

,,Tak, teď už můžeš sundat ten šátek," přikázal Markus po chvíli své sestře, která na nás pohlédla s překvapením a nefalšovaným pocitem štěstí ve tváři.

,,Všechno nejlepší!" křikli jsme všichni naráz a hned na to vstali z lavic. Celest po chvilce přešla mezi nás a my ji gratulovali. Měla zarudlé oči a rudé tváře, plakala štěstím.

,,Děkuji. Moc vám všem děkuji," vysoukala ze sebe nakonec, zatímco si rukávem od mikiny otírala uslzené oči.

,,Tak a je to tady! Něco si přej sestřičko!" přispěchala současně Ellen s dortem v rukou s hořící svíčkou uprostřed. Celest se zhluboka nadechla a tancující plamínek okamžitě, na jeden nádech, sfoukla.

,,Tak. Co sis přála?" optala se Ellen s úsměvem své sestry.

,,To se neříká, protože kdybych vám to řekla, přineslo by to jenom smůlu. Pokud nechcete mít smůlu, pak vám to neřeknu," podotkla Celest s plnými ústy toho ovocného dortu.

Já zatím sledovala kluky, kteří zrovna pantomimy předváděli různé činnosti a poslouchala u toho zvídavou Nellu, která vykřikovala, co za věci by to mohlo být.

Měli totiž za úkol předvést manželský pár, ale moc jim to nešlo, takže se náš smích rozléhal po všech koutech kostela. Když kluci skončili s představením, popadla jsem košík s lístky, na kterých všechny ty činnosti a věci byly napsané a svou rukou ho natáhla před Celest.

,,Na, vylov si něco," vybídla jsem po chvilce to tmavovlasé děvče. Bylo vidět, že se ji do toho moc nechtělo. Celest nikdy neměla v oblibě společenské hry, ale bohužel neměla na výběr.

Dívka chvilku šmátrala její drobnou ručkou v košíku plném lístků, až jeden nakonec vytáhla. Když si v duchu přečetla jeho obsah, zjevil se ji na tváři ruměnec a záporně zakroutila hlavou, pak lístek pohodila na zem, který se skutálel pod kostelní lavici.

,,Tak jo! To dáš!" povzbuzovala ji současně Elleonor a já si sedla zpět na své místo. Celest se mezitím postavila před kamenný oltář a s nejistým výrazem ve tváři začala předvádět pantonimu. Nejprve natáhla před sebe obě ruce a zaraženě pohlédla na skleněnou vitráž v jednom ze dvou oken, které se v kostele nacházely. My ostatní jsme s napětím zkoumali její nechápavé počínání.

,,Tak jo! Tak jo! Je tooo," odmlčel se na chvíli Markus a zahleděl se na svou nejistou sestru, jež náhle zbledla.

,,Už vím! Bude to určitě něco venku!" vypískl Markus a já měla pocit, že jsem na vteřinu ohluchla. Celest dál němě hleděla z okna ven, zatímco se Ellen ve tváři po chvíli zjevil starostlivý výraz.

,,Psst!"

,,Slyšíte to také?" pozvedla Celest po chvilce ruku vzhůru na znamení ticha. Nella si zatím s Michalem vyměnila pár nechápavých pohledů a chlapci vejrali někam do neznáma.

,,Co se děje sestro?" optala se poté Ellen své sestry se strachem v očích.

,,Copak vy to neslyšíte?" vypískla po chvilce Celest a na výměnu nechápavých pohledů lusknutím prstů došlo i u chlapců.

,,Nic neslyšíme. Je tu naprosté ticho," konstatoval posléze Markus a Mark se tvářil, že se mu něco nezdálo.

,,Ty hlasy!" vyřkla náhle Celest a obrátila se zpět čelem k nám.

,,Jaké hlasy?" optala se nechápavě Ellen a zvídavě pohlédla na Celest, která byla stejně tak bledá, jako bílé stěny kostela.

,,Ne. Nebo ano! Vlastně je to fuk!" rozkřikla se dívka, která se náhle rozeběhla uličkou mezi kostelními lavicemi směrem k venkovním dveřím.

,,Co to do ní najednou vjelo?" vyhrkl ze sebe po chvilce Markus a pohlédl na Ellen, která byla celou situací zaskočena.

,,Nemám tušení," odvětila Ellen poněkud příkře a přikovaná zůstala sedět na dřevěné kostelní lavici.

____________________________________________

Další část je na světě! :)
Tak snad se líbila..^_^