Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/9.- Vidiny ve snu/

Tato kapitolka je věnovaná mé podpoře od začátku do konce ItzKikiMarvel ❤,tak snad si novou část užiješ♥

_________________________________________

Pohled Jany

,,Vážně nepotřebuješ ještě s něčím pomoct?" otázala jsem se mé matky, která současně uklízela rýče, motičky a všelijaké náčiní pro údržbu zahrádky zpět, do dřevěné kůlny kousek za Benovic železnou klíckou.

Před začátkem prázdnin nám matka totiž oznámila, že se letos na cesty nikam nechystá a že si pro jednou vezme volno, aby se nám mohla konečně věnovat. Vzhledem k tomu, že jsme se před několika lety přestěhovaly spolu s bratrem sem, do těchto pustin zcela bez života, pořád máme na našem domku i v jeho okolí plno práce. Náš dům nedávno získal novou fasádu se zateplením, tudíž jsme s bratrem chtě, nechtě, museli naší matce pomoct s úklidem zbytků polistirenu a všelijakého harampádí, které nám tu zanechali dělníci po jejich odchodu. Po konečném úklidu se matka začala věnovat naší, celkem prostorné zahrádce poblíž našeho domku. Každý den lezla v hlíně takzvaně po čtyřech, a tak jsem se rozhodla, že ji alespoň pomohu s plevelem.

,,Jsi hodná, ale myslím, že pro dnešek máme hotovo. Kromě toho, podívej se na oblohu nad námi," hlesla matka a obě jsme po momentě vzhlédly k nebesům, jejichž oblaka se pomalu, ale jistě, barvila do šedivých, místy temnějších odstínů černé barvy. Za pár vteřin se lehce ochladilo a my na svých odkrytých částech těla ucítily drobné, studené kapky deště.

,,Mohla jsi si pro déšť vybrat jinou vhodnou dobu," rýpla si do mě máma  s lehkým náznakem úsměvu a já nad jejím výrokem pouze pobaveně zakroutila hlavou.

,,Jestli narážíš na můj živel, ten za to nemůže," zazubila jsem se na oplátku, zatímco se matka chystala k odchodu. Konkrétněji, ke vchodu do našeho domu.

,,Ba naopak, ještě bys měla být ráda, že ti zaleju zahrádku," dodala jsem stejně tak pobaveně a mamka se jen uchechtla.

,,Dobře, mám si tady teď kleknout na kolena a děkovat ti?" odvětila mi pobaveně, s lehkým náznakem sarkasmu, zatímco sahala po klice ode dveří.

,,Takhle jsem to nemyslela," odfrkla jsem si a kráčela za ní nahoru do bytu, kde jsem si hned u dveří vyzula boty a zmizela ve svém pokoji.

*

,,A co máte zítra s Michaelem vlastně v plánu?" otázala se matka po chvilce tíživého ticha. Ticha tak tíživého, že šel z televize slyšet jen dialog dvou vyšetřovatelů z jedné z našich oblíbených kriminálek. Za okny bubnovaly drobné kapky deště dopadajíc na parapet zvenčí a teplo od krbu nás hřálo u nohou. Hodiny tikajíc nad krbem oznamovaly půl desáté večer. V obývacím pokoji vládla poklidná, pohodová nálada, které jsem si po náročném dni nesmírně užívala ve společnosti mé matky a našich oblíbených krimi seriálů. V průběhu jsme z misek ujídaly ultra tenké slané brambůrky a upíjely limonádu ze skleniček.

,,Vůbec netuším,"

,,Ellen mi vůbec nedala vědět," podotkla jsem stroze a mě po chvilce došlo, že mi Ellen dnes vůbec nepsala a ani jednou nezavolala. Něco se zjevně muselo stát, vždy mi sama od sebe zavolala nebo napsala, jak se mám. Tohle chování ji nepříslušelo, bylo to divné.

,,Také jsem si všimla, že jsi dneska ani nehlesla. Jindy prokecáte celé hodiny, ale dnes jsi nějak zticha. Vážně se nic neděje?" otázala se mě opět matka a já v tu chvili netušila, co na to říct nebo tušila, jen jsem nemohla najít ta správná slova. Matka mě mezitím propalovala pohledem detektiva. Asi čekala, že ze mě ještě něco vyčte, ale očividně se spletla. Já si jen na místo odpovědi hlasitě zívla a promnula si oční víčka, která neustále težkla únavou.