Prolog

157 9 2
                                    

Seděla skrčená za ohromným blokem ledu a ani nedutala. Kolem ní, v síni, kde se nacházela, stály ledové sochy. Nespočet ledových soch. Znázorňovaly lidi ve všemožných pózách. Co když to nebyly jen sochy, ale doopravdy lidé? Lidé, kteří se sem dostali stejně jako ona?

Když uslyšela kroky, zadržela dech. Pokud ji najde, je s ní konec. Byla jí taková zima, že měla co dělat, aby nezačala jektat  zuby.
Objala se pažemi a zavřela oči. 

Kroky se přibližovaly. 

Několikrát polkla. Zima se do ní zakousla nanovo třikrát větší silou než předtím. Teď už si byla jistá. Je to on a s ní je konec.

Kroky se zastavily před její skrýší a ona ho uviděla.

Led a oheňKde žijí příběhy. Začni objevovat