Selekce pro Dvojčata

Královna- večeře- konec prvního dne

Zavrtěla jsem se. ,,Belatris stávej." otevřela jsem oči a k mému překvapení jsem spatřila královnu až teď mi došlo, kde to vlastně ležím. Knihovna! Oba princové spaly. Podívám se na královnu. ,,Neboj se. Za půl hodiny je večeř." přikývnu. Pomalu jsem sundal a hlavu z Zacova ramena a nějak se vypletu z jejich sevření abych je neprobudila. Královna mě zkoumavým pohledem pozoruje. Zvednu ze země růži i knihu a znovu se podívám na ty dva. ,,Přijde je vzbudit jejich otec." znovu jen přikývnu a vydám se hledat regál kam kniha patří. Najdu ho celkem rychle. Královna Miranda šla celou dobu z mnou. Když, jsme vyšli z knihovny uklonila jsem se jí. ,,Vaše výsosti." ,,Belatris nemusí se mi klanět. Jak se má matka? A tvůj táta?" ,,Oba se mají dobře. Mamka dostala velmi výhodnou nabídku takže snad to vide." královna přikývla. ,,Moje mamka o vás mluvila." ,,Vážně a co říkala?" ,,Že jste velmi hodná a laskavá žena. A že pokud něco budu potřebovat mám se obrátit na vás." ,,Ano to ano. Když budeš cokoliv potřebovat jsem tu pro tebe." pak se usmála. ,,Vždycky jsem tvé matce záviděla. Věděla jsem o tvém otci. Její komorné  ji měli rády a nebála se ani Alexandrovi matky." zastaví se a podívá se na mě. ,,Hodně mi ji připomínáš. Tvá sestra je spíše podobná tvému otci ale ty seš skoro celá její kopie." rozejde se. ,,Popravdě mě ani nepřekvapuje že jsem vás tam našla pohromadě. Kluci měli radost že tě zase uvidí." tentokrát se na královnu podívám já. ,,Já myslela že mi neodpustil že jsem ho zchodila do jezírka." ,,A ty jsi mu odpustila?" pokrčím rameny. ,,Ani moc ne." královna se rozesmála. ,,Ach ta vaše tvrdohlavost máte ji v rodině. Teď už budu muset jí. Běž až nakonec této chodby a zahni do leva tma jsou komnaty pro soutěžící." ,,Děkuji vaše veličenstvo." ukloním se jí a ona odejde. Podle jejích pokynů se dostanu do komnaty.

Holky vyšilovaly. Sára mě přečesala. Nechala mi je rozpuštěné. Mira mi zvýraznila řasy stíny jsem nechtěla. A Linda? Ta mě bombardovala otázky. Nakonec jsem jí všechno řekla. Když, holky skončily hodiny ukazovali za 10 minut 8. ,,Chcete abych vás zase dovedla do jídelny nebo trefíte." ,,Prosím o dovedení. Obavám se že bych se tu ztratila je to tu jak v labyrintu." holky se rozesmály.  ,,To máš pravdu." souhlasila Sára.

Mira mě vedla všemi možnými chodbami. ,,Po večeři na vás bude čekat strážce, který vám bude hlídat pokoj." oznamovala mi a rázným krokem si to štrádovala do jídelny. ,,Belatris!" otočím se za námi šla Em. ,,Ahoj." obejmu ji. ,,Jak se máš?" ,,Skvěle a ty?" ,,Jde to." přikývnu. ,,Co si dělala neviděla jsem tě přijít do komnaty?" ,,Byla jsem v knihovně. Potkala jsem královnu." ,,A co chtěla?" ,,Ptala se na mámu a na tátu." ,,Aha a prince si potkala?" ,,Ne." zalžu. Nebylo to moc příjemné, vždycky jsme si všechno říkaly. ,,Gabriela byla poslední kdo s nimi mluvil pak je nikdo neviděl." ,,Možná byli v pokoji." ,,Možná." ,,A co si dělal ty?" odvedu pozornost od princů. Bylo mi nepříjemné ji lhát. ,,Já jsem se svými komornými řešila šaty na zítra. Vlastně je řešily všichni." ,,A jak si je vyřešila?" ,,To se nech překvapit. Věděla si že všechny naše šaty šijí naše komorné?" podívám se na Miru, která se bavila s Emminou komornou. ,,Ne to jsem nevěděla." ,,Tak jsme tady." zvolala Mira. ,,Dobrou chuť Belatris." ,,Díky Miro i tobě pokud budeš večeřet." ,,Děkuju." podívám se na Em. Její komorná ji vykala a říkala ji slečno. Dveře do jídelny se otevřely a mi vešly. Byli jsme jedny z posledních z naší party chyběla jenom Zoe, která následně přišla také. Všechny bylo v červené až na mě a Astry. I ta hnědovláska se převlíkla. Do jídelny vešla celá královská rodina. Jako první vešel král i královna a po nich dvojčata s princeznou. Všechny jsme se postavili a uklonili. Královská rodina se posadila a mohla začít večeře. Minimálně polovinu večeře mě propalovali oči patřící jen jednomu majitelovi. Podívám se na Armana. Naše oči se setkali a já se v nich zase začala topit. ,,Belatris." strhnutím se podívám na Cho. ,,Hmm." ,,Jestli nechceš přijít o život nedívej se na něj." pak kývne hlavou na Anastasii, která mě vraždila pohledem a nebyla sama. Co jim u všech na světě je!

Ke konci večeře se princi postavili a Elias začal mluvit. ,,Doufáme že vám chutnalo. Teď řekneme pět dívek, které se tu dnes poprvé a také naposledy vyspí a zítra pojedou domu. " ,,Pokud budou mít tyto dívky nějaké otázky proč zrovna ony, mohou přijít za námi budeme v salonku, kde jsme se viděli poprvé." přidal se Arman. ,,Takže první jméno je Natasha." začali se střídat. ,,Druhé Viktorie." ,,Třetí Lea." byla to ta hnědovláska. ,,Čtvrtá Tereza." ,,Pátá a taky poslední Gerda. Těmto dívkám děkujeme za účast." oba princové se uklonili svým rodičům a co nejrychleji opustili jídelnu. Vypadalo to že kdyby mohli běhat proběhli by rychleji než kdyby odpálili raketu. Holky si úlevně oddychli. Samozřejmě se všech pět dívek přímo rozběhlo za princi. Plakali. V tomto je krutá Selekce a nejenom v tomto. Bez žádný emoci jsem se napila a v stala. Holky mě napodobili. Všechny jsme se uklonili zbytku královské rodiny a vydaly se pryč z jídelny.

Jak Mira řekla čekal tam na mě blonďatý mladý voják. Uklonil se mi. ,,Mé jméno je poručík Filip de Mer. Budu vám přes noc hlídat komnatu. Teď prosím pojďte za mnou." nečeká na mou odpověď a odejde. Měla jsem do dělat abych s ním udržela krok. V komnatě mě přivítají komorné. Pomohou mi ze šatů do noční košile. Když jsem hotová pošlu komorné spát. Položím hlavu na nadýchaný polštář. Co já tu vlastně dělám. Mám bojovat o srdce princů, přitom na jednoho z nich jsem pořád naštvaná a druhého považuji za kamaráda. Zavřu oči. Byl to dlouhý den. Přetočím se na bok a nechám se pohltit do říše snů.

Na obrázku je královna

Omlouvám se že kapitola je tak krátká slibuju že další kapitoly  budou delší.